Národní hospodářství (NH) představuje soubor činností hospodářského charakteru, které se uskutečňují na území daného státu občany a podnikatelskými subjekty. Jeho hlavní funkcí je zabezpečování technického, kulturního a společenského pokroku dané země.
Synonymem pro výraz národní hospodářství je ekonomika, jež představuje hospodářskou praxi, tedy tu část společenského života, která je spjata s ekonomickou činností. Podstatu národního hospodářství tvoří ekonomická činnost lidí, kterou lze charakterizovat jako členitý a složitě strukturovaný proces různých aktivit, jehož výsledkem jsou hmotné i nehmotné tovary a služby sloužící k uspokojení potřeb společnosti.
Definice národního hospodářství
„Národní hospodářství představuje složitý dynamický systém s mnoha podsystémy a množinami složitých a různorodých vztahů.“ (Hečková a kol., 2011, s. 12) Synonymem pro výraz národní hospodářství je ekonomika, která představuje hospodářskou praxi, tedy tu část společenského života, která je spjata s ekonomickou činností. (Hečková a kol., 2011, s. 12) Ekonomie je věda o tom, jak společnost dokáže využívat vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a jak je rozděluje mezi jednotlivé členy společnosti ke spotřebě. (Samuelson, Nordhaus, 2013, s. 22)
„Národní hospodářství je soustava ekonomických subjektů formovaná v materiálních, nemateriálních, finančních, řídicích a spotřebních sférách, které slouží výrobě, výměně, oběhu, rozdělování a spotřebě statků a služeb.“ (Baránik a kol. 1995, s. 91)
Aspekty národního hospodářství
Národní hospodářství je rozsáhlý pojem. Podle úhlu pohledu nabývá tyto rozměry:
- Cíle hospodářské politiky
- Poslání hospodářské politiky
- Principy hospodářské politiky
- Nástroje hospodářské politiky
- Teorie a praxe hospodářské politiky
- Úkoly a cíle hospodářské politiky
Faktory národního hospodářství
- přírodní bohatství
- národní bohatství – odvětví, technologie, zásoby
- obyvatelstvo – jeho vzdělanostní, věková struktura, kultura, zvyklosti
- vlastnické vztahy a mezinárodní spolupráce
Odvětví a sféry hospodářského života
Národní hospodářství tvoří všechny hospodářské subjekty všech odvětví a sfér hospodářského života, ať už jde o výrobní nebo nevýrobní odvětví, bez ohledu na právní formu podnikání či formu vlastnictví. V národním hospodářství mezi jednotlivými subjekty existují různorodé vztahy a vazby, bez nichž by nebyla možná jeho existence ani fungování jako celku.
Podstatu národního hospodářství tvoří ekonomická činnost lidí, kterou lze charakterizovat jako členitý a složitě strukturovaný proces různých aktivit, jejichž výsledkem jsou hmotné i nehmotné statky a služby sloužící k uspokojení potřeb společnosti. Zdroje národního hospodářství představují produkční potenciál ekonomiky a lze je rozdělit do čtyř základních skupin, a to: (Hečková a kol., 2011, s. 40)
- národní bohatství, zahrnující přírodní zdroje i národní majetek,
- pracovní zdroje, které představují lidský kapitál v národním hospodářství,
- finanční zdroje, tvořené domácími i zahraničními finančními zdroji,
- investiční zdroje, kam řadíme licence, vynálezy, patenty, technologické inovace a inovace výrobků, zvyšování kvalifikace zaměstnanců a další.
Vývojové etapy národního hospodářství
Národní hospodářství je výsledkem určitého historického vývoje. Z historického hlediska rozlišujeme jeho čtyři vývojové etapy: (Kucharčíková, Tokarčíková, 2010, s. 45-46):
- hospodářství uzavřené domácnosti, projevovalo se snahou uspokojit potřeby domácnosti výrobky, které si vyrobili doma vlastními silami,
- městské hospodářství, které se vyvinulo z rostoucích potřeb obyvatelstva a prohlubování společenského dělení práce,
- národní hospodářství, představující souhrn činností, hospodářských subjektů a jejich vzájemných vztahů na území určité země,
- světové hospodářství, které vzniká jako důsledek rozvoje mezinárodního dělení práce a liberalizace vnějších ekonomických vztahů mezi národními hospodářstvími.
Struktura národního hospodářství
Struktura národního hospodářství může být:
- odvětvová – odvětví národního hospodářství
- sektorová struktura národního hospodářství
- oblastní struktura národního hospodářství
- produkční – struktura národního hospodářství z hlediska klasifikace produkce
Odvětvová struktura NH
- výrobní odvětví
- nevýrobní odvětví
Sektorová struktura NH
- primární sektor: odvětví produkující základní suroviny (těžební průmysl, zemědělství, lesní hospodářství, energetika); charakteristika: vysoká kapitálová náročnost, pomalý růst produktivity práce, relativně nízká ziskovost
- sekundární sektor: odvětví zpracovatelského průmyslu (potravinářský, textilní, oděvní, elektrotechnický); charakteristika: vysoká kapitálová náročnost, rychlý růst produktivity práce, vysoký stupeň specializace
- terciární sektor: služby (obchod, doprava, spojení); charakteristika: nejrychleji se rozvíjející sektor, nejnižší kapitálová náročnost, vysoký růst produktivity práce, vysoký růst zaměstnanosti
- kvartérní sektor: část nevýrobních odvětví (věda, výzkum, školství, zdravotnictví); charakteristika: finančně náročné činnosti, na jejich rozvoji se podílí stát, vysoká zaměstnanost
Oblastní struktura NH
Oblastní struktura národního hospodářství představuje členění NH z hlediska území a regionů dané země.
Produkční struktura NH
Produkční struktura NH je dle ní členěna na základě kategorizace produktů (potravinářská, zemědělská produkce).
Obecné makroekonomické ukazatele
- hrubá produkce
- mezipotřeba
- přidaná hodnota
HP = MS + PH
- Hrubá produkce představuje souhrn všech finálních statků a služeb, které vyprodukuje NH za určité časové období.
- Mezipotřeba / meziprodukt jsou statky a zboží, které se spotřebovaly při výrobě jiných statků.
- Přidaná hodnota je hodnota, kterou výrobce v průběhu výrobního procesu přidá svým úsilím hodnotě polotovaru.
Hospodářsko-politický systém
Hospodářská politika je proces (praktický) – souhrn mnohorozměrných činností v praxi i v teoretickém zkoumání. Jako vědní disciplína se neustále vyvíjí pod vlivem ekonomických a politických sil, vnitřního i vnějšího dění a získané poznatky poskytuje pro potřeby státu. Víte, co je to hospodářství? A víte, co je hospodářský politický systém? Znáte jeho vztah k národnímu hospodářství?
Směry hospodářské politiky
Rozlišujeme a popisujeme tyto směry nebo typy hospodářské politiky:
- klasická hospodářská politika
- keynesiánská HP
- konzervativní (liberální) HP
- neokeynesiánská HP
- neokonzervativní HP
- neoliberální hospodářská politika
Z geografického hlediska a vlivů rozlišujeme:
- Anglo-americký směr tvorby a aplikace hospodářské politiky
- Východoasijský model hospodářské politiky
- Evropský směr hospodářské politiky
Agregátní poptávka a agregátní nabídka
Agregátní nabídka
Agregátní nabídka AN je souhrn všech finálních výrobků a služeb, které příslušná ekonomika produkuje, vyjádřený v peněžní formě.
AN = ΣP * Q (cena výrobku nebo služby * množství výrobku nebo služby)
Agregátní nabídka závisí na 3 kritériích:
- cenové úrovni
- výrobní kapacitě podniků
- výrobních nákladech
Potenciální produkt představuje nejvyšší možnou úroveň skutečného produktu, kterou ekonomika může dosáhnout za podmínek přirozené míry nezaměstnanosti a stabilní cenové hladiny.
Reálný produkt může být v praxi nižší nebo vyšší než potenciální v závislosti na čase a tento rozdíl nazýváme produkční mezera.
Pokud má produkční mezera kladnou hodnotu, reálný produkt je nižší než potenciální, mluvíme o deflační mezeře. Opakem je inflační mezera.
Křivka agregátní nabídky
Křivka agregátní nabídky znázorňuje vztah mezi cenami a peněžní hodnotou objemu výstupu – agregátním produktem Y, který jsou firmy a podniky ochotny a schopny při dané cenové hladině vyrobit a prodat.
- Krátkodobá křivka agregátní nabídky – tento typ křivky zkoumal Keynes, který předpokládá, že mzdy jsou nepružné a ekonomika se nachází pod úrovní potenciálního produktu.
- D
