Národní hospodářství
Národní hospodářství je historicky vytvořený komplex jednotlivých oblastí ekonomických činností v určité zemi. Jednotlivé oblasti jsou propojeny prostřednictvím společenského dělbě práce, tj. hospodářství každé části, například určité firmy (např. firmy zabývající se potravinami), závisí na činnosti jiných firem (zemědělské podniky, doprava, příprava prodavačů ve školství apod.).
Hospodářské subjekty
Národní hospodářství tvoří všechny hospodářské subjekty všech odvětví a sfér hospodářského života, ať už jde o výrobní nebo nevýrobní odvětví, bez ohledu na právní formu podnikání nebo formu vlastnictví. V rámci národního hospodářství mezi jednotlivými subjekty existují různorodé vztahy a vazby, bez kterých by nebyla možná jeho existence ani jeho fungování jako celku.
Podstatu národního hospodářství tvoří ekonomická činnost lidí, kterou lze charakterizovat jako rozvětvený a složitě strukturovaný proces různých aktivit, jejichž výsledkem jsou hmotné i nehmotné statky a služby sloužící k uspokojení potřeb společnosti.
Národní ekonomika
Národní hospodářství označujeme rovněž pojmem národní ekonomika, tj. ekonomikou příslušné země, například národní hospodářství (ekonomika) USA, národní hospodářství České republiky, Slovenské republiky (od 1. 1. 1993) a podobně.
Národní hospodářství je tedy souhrnem všech individuálních samostatných hospodářství, tvoří ho všechny subjekty trhu všech odvětví a sfér hospodářského a společenského života bez ohledu na formu podnikání nebo formu vlastnictví.
Mezi jednotlivými subjekty národního hospodářství existují vazby a vztahy, například obchod s textilním zbožím je závislý na zpracovatelském textilním průmyslu, který zase závisí na strojírenském průmyslu a zemědělské prvovýrobě; důležité je také zdravotnictví (pečuje o zaměstnance) a další sektory.
Mezinárodní vztahy
Mezinárodní vztahy představují vztahy mezi národními ekonomikami na bázi vzájemné hospodářské spolupráce. Často vyúsťují až do ekonomické integrace.
Ekonomická integrace
Ekonomická integrace je proces vzájemného přibližování a spojování ekonomik do větších celků na základě společenských zájmů. Ekonomická integrace vede k vytváření nadnárodních ekonomických uskupení (např. asijští tygři, Evropská unie apod.).
Světové hospodářství
Světové hospodářství je souhrnem všech národních hospodářství na světě. Součástí světového hospodářství je celý systém mezinárodních ekonomických vztahů (mezi národními ekonomikami), založený na mezinárodní dělbě práce a fungujícím světovém trhu.
Jednotlivé části národního hospodářství lze spojovat do skupin podle společných znaků.
Zdroje národního hospodářství
Zdroje národního hospodářství představují produkční potenciál ekonomiky a lze je rozčlenit do čtyř základních skupin, a to: (Hečková a kol., 2011, s. 40)
- národní bohatství, kam patří přírodní zdroje i národní majetek,
- pracovní zdroje, které představují lidský kapitál v národním hospodářství,
- finanční zdroje, tvořené domácími i zahraničními finančními zdroji,
- investiční zdroje, kam řadíme licence, vynálezy, patenty, technologické inovace
- a inovace výrobků, zvyšování kvalifikace zaměstnanců a další.
Vývojové etapy národního hospodářství
Národní hospodářství je výsledkem určitého historického vývoje. Z historického hlediska rozlišujeme jeho čtyři vývojové etapy: (Kucharčíková, Tokarčíková, 2010, s. 45-46)
- hospodářství uzavřené domácnosti, které se projevovalo snahou uspokojit potřeby domácnosti výrobky, které si vyráběli doma, tedy vlastními silami,
- městské hospodářství, vyvinuté zvyšováním potřeb obyvatelstva a prohlubováním společenské dělby práce,
- národní hospodářství, jež představuje souhrn činností, hospodářských subjektů a jejich vzájemných vztahů na území určité země,
- světové hospodářství, které vzniká jako důsledek rozvoje mezinárodní dělby práce a liberalizace vnějších ekonomických vztahů mezi národními hospodářstvími.
Klasifikace národního hospodářství
Národní hospodářství lze členit z různých hledisek, jeho struktura může být různorodá v závislosti na účelu, za kterým je členění realizováno. V praxi se nejčastěji setkáváme s následujícím členěním národního hospodářství (Hečková a kol., 2011, s.):
Národní hospodářství lze klasifikovat nebo třídit z různých hledisek:
- odvětvová struktura (výrobní…, nevýrobní…),
- sektorová struktura (primární, sekundární, terciární, kvartérní),
- podle klasifikace produkce (zemědělství, stavebnictví, obchod…),
- funkční struktura,
- organizační struktura,
- územní, prostorová nebo regionální struktura (kraje atd.)
Strukturu národního hospodářství je tedy možné zkoumat z různých hledisek a úrovní, zejména jde o prostorové, předmětové a vlastnické uspořádání subjektů a činností v ekonomice.
Výsledkem tohoto uspořádání jsou jednotlivé formy struktury národního hospodářství, a to (Kucharčíková, Tokarčíková, 2010, s. 42):
- odvětvová struktura ekonomických činností v národním hospodářství,
- sektorová struktura ekonomických činností v národním hospodářství,
- struktura podle vlastnických forem,
- struktura podle právních forem,
- regionální struktura národního hospodářství, případně územní či prostorová.
