Národní hospodářství

Národní hospodářství (NH) představuje soubor hospodářských činností, které se uskutečňují na území daného státu občany a podnikatelskými subjekty. Jeho hlavní funkcí je zajišťování technického, kulturního a společenského pokroku dané země.

Synonymem výrazu národní hospodářství je ekonomika, která představuje hospodářskou praxi, tedy tu část společenského života, která je spojena s ekonomickou činností. Podstatu národního hospodářství tvoří ekonomická činnost lidí, kterou lze charakterizovat jako rozvětvený a složitě strukturovaný proces různých aktivit, jehož výsledkem jsou hmotné i nehmotné statky a služby sloužící k uspokojení potřeb společnosti.

Definice národního hospodářství

„Národní hospodářství představuje složitý dynamický systém s mnoha podsystémy a množinami složitých a různorodých vztahů.“ (Hečková a kol., 2011, s. 12) Synonymem výrazu národní hospodářství je ekonomika, která představuje hospodářskou praxi, tedy tu část společenského života, jež je spojena s ekonomickou činností. (Hečková a kol., 2011, s. 12) Ekonomie je věda o tom, jak společnost dokáže využívat vzácné zdroje k výrobě užitečných statků a jak je rozděluje mezi jednotlivé členy společnosti ke spotřebě. (Samuelson, Nordhaus, 2013, s. 22)

„Národní hospodářství je soustava ekonomických subjektů formovaná v materiálních, nemateriálních, finančních, řídicích a spotřebních sférách, které slouží výrobě, výměně, oběhu, rozdělování a spotřebě statků a služeb.“ (Baránik a kol., 1995, s. 91)

Aspekty národního hospodářství

Národní hospodářství je rozsáhlý pojem. Podle úhlu pohledu nabývá tyto rozměry:

Cíle hospodářské politiky
Poslání hospodářské politiky
Principy hospodářské politiky
Nástroje hospodářské politiky
Teorie a praxe hospodářské politiky
Úkoly a cíle hospodářské politiky

Faktory národního hospodářství

přírodní bohatství
národní bohatství – odvětví, technologie, zásoby
obyvatelstvo – jeho vzdělanostní, věková struktura, kultura, zvyky
vlastnické vztahy a mezinárodní spolupráce

Odvětví a sféry hospodářského života

Národní hospodářství tvoří všechny hospodářské subjekty všech odvětví a sfér hospodářského života, ať už jde o výrobní či nevýrobní odvětví, bez ohledu na právní formu podnikání či formu vlastnictví. V národním hospodářství mezi jednotlivými subjekty existují různorodé vztahy a vazby, bez nichž by nebyla možná jeho existence ani fungování jako celku.

Podstatu národního hospodářství tvoří ekonomická činnost lidí, kterou lze charakterizovat jako rozvětvený a složitě strukturovaný proces různých aktivit, jejichž výsledkem jsou hmotné i nehmotné statky a služby sloužící k uspokojení potřeb společnosti. Zdroje národního hospodářství představují produkční potenciál ekonomiky a lze je rozdělit do čtyř základních skupin: (Hečková a kol., 2011, s. 40)

národní bohatství, kam patří přírodní zdroje i národní majetek,
pracovní zdroje, které představují lidský kapitál v národním hospodářství,
finanční zdroje, tvořené domácími i zahraničními finančními zdroji,
investiční zdroje, mezi které řadíme licence, vynálezy, patenty, technologické inovace a inovace výrobků, zvyšování kvalifikace zaměstnanců a další.

Vývojové etapy národního hospodářství

Národní hospodářství je výsledkem určitého historického vývoje. Z historického hlediska rozlišujeme jeho čtyři vývojové etapy: (Kucharčíková, Tokarčíková, 2010, s. 45–46):

hospodářství uzavřené domácnosti, projevovalo se snahou uspokojit potřeby domácnosti výrobky, které si doma vyrobily vlastními silami,
městské hospodářství, které vzniklo zvýšením potřeb obyvatelstva a prohlubováním společenského dělení práce,
národní hospodářství, které představuje souhrn činností, hospodářských subjektů a jejich vzájemných vztahů na území určité země,
světové hospodářství vznikající v důsledku rozvoje mezinárodního dělení práce a liberalizace vnějších ekonomických vztahů mezi národními hospodářstvími.

Struktura národního hospodářství

Struktura národního hospodářství může být:

odvětvová – odvětví národního hospodářství
sektorová – struktura národního hospodářství
oblastní – struktura národního hospodářství
produkční – struktura národního hospodářství z hlediska klasifikace produkce

Odvětvová struktura NH

výrobní odvětví
nevýrobní odvětví

Sektorová struktura NH

primární sektor: odvětví produkující základní suroviny (těžební průmysl, zemědělství, lesnictví, energetika); charakteristika: vysoká investiční náročnost, pomalý růst produktivity práce, relativně nízká ziskovost
sekundární sektor: odvětví zpracovatelského průmyslu (potravinářský, textilní, oděvní, elektrotechnický); charakteristika: vysoká investiční náročnost, rychlý růst produktivity práce, vysoký stupeň specializace
terciární sektor: služby (obchod, doprava, spoje); charakteristika: nejrychleji se rozvíjející sektor, nejnižší investiční náročnost, vysoký růst produktivity práce, vysoký růst zaměstnanosti
kvartérní sektor: část nevýrobních odvětví (věda, výzkum, školství, zdravotnictví); charakteristika: finančně náročné aktivity, na jejich rozvoji se podílí stát, vysoká zaměstnanost

Oblastní struktura NH

Oblastní struktura národního hospodářství představuje členění NH z hlediska území a regionů dané země.

Produkční struktura NH

Produkční struktura NH je členěna na základě kategorizace produktů (potravinářská, zemědělská produkce).

Obecné makroekonomické ukazatele

hrubá produkce
mezispotřeba
přidaná hodnota

HP = MS + PH

Hrubá produkce představuje souhrn všech finálních statků a služeb, které národní hospodářství vyprodukuje za určité časové období.
Mezispotřeba/mezivýrobek jsou statky, které byly spotřebovány při výrobě jiných statků.
Přidaná hodnota je hodnota, kterou výrobce během výrobního procesu přidá svým úsilím hodnotě polotovaru.

Hospodářsko-politický systém

Hospodářská politika je proces (praktický) – souhrn mnohorozměrných činností v praxi i v teoretickém zkoumání. Jako vědní disciplína se neustále vyvíjí pod vlivem ekonomických a politických sil, vnitřního i vnějšího dění a získané poznatky poskytuje pro potřeby státu. Opravdu, víte, co je to hospodářství? A víte, co je hospodářsko-politický systém? Znáte jeho vztah k národnímu hospodářství?

Směry hospodářské politiky

Rozlišujeme a popisujeme tyto směry nebo typy hospodářské politiky:

klasická hospodářská politika
keynesiánská hospodářská politika
konzervativní (liberální) hospodářská politika
neokeynesiánská hospodářská politika
neokonzervativní hospodářská politika
neoliberální hospodářská politika

Z geografického hlediska a vlivů rozlišujeme:

anglo-americký směr tvorby a aplikace hospodářské politiky
východoasijský model hospodářské politiky
evropský směr hospodářské politiky

Agregátní poptávka a agregátní nabídka

Agregátní nabídka

Agregátní nabídka (AN) je souhrn všech finálních výrobků a služeb, které příslušná ekonomika produkuje, vyjádřený v peněžní formě.

AN = ΣP * Q (cena výrobku nebo služby * množství výrobku nebo služby)

Agregátní nabídka závisí na třech kritériích:

cenové hladině
výrobní kapacitě podniků
výrobních nákladech

Potenciální produkt představuje nejvyšší možnou úroveň skutečného produktu, kterou ekonomika může dosáhnout za podmínek přirozené míry nezaměstnanosti a stabilní cenové hladiny.

Reálný produkt může být v praxi nižší nebo vyšší než potenciální v závislosti na čase, a tento rozdíl nazýváme produkční mezerou.

Pokud má produkční mezera kladnou hodnotu, reálný produkt je nižší než potenciální, mluvíme o deflační mezeře. Opakem je inflační mezera.

Křivka agregátní nabídky

Křivka agregátní nabídky znázorňuje vztah mezi cenami a peněžní hodnotou objemu výstupu – agregátním produktem Y, který jsou firmy a podniky ochotny a schopny při dané cenové hladině vyrobit a prodat.

Krátkodobá křivka agregátní nabídky – tuto křivku zkoumal Keynes, který předpokládá, že mzdy jsou nepružné a ekonomika se nachází pod úrovní potenciálního produktu.
Dlouhodobá křivka agregátní nabídky – tuto křivku zkoumal klasicismus (Smith). Růst skutečného produktu je totožný s růstem potenciálního produktu, ekonomika se nachází na úrovni potenciálního produktu, protože ceny a mzdy jsou dokonale pružné.

Optimální vývoj ekonomiky představuje situaci, kdy agregátní reálný produkt se rovná potenciálnímu.

Činitelé změn agregátní nabídky

pracovní síly
kapitálové zásoby
lidský kapitál
zdroje surovin
změny struktury reálného produktu
podněty a stimuly
podnebí

Agregátní poptávka

Agregátní poptávka (AP) představuje souhrn všech statků a služeb, které jsou ekonomické subjekty ochotny v daném období koupit. Tvoří ji budoucí výdaje na spotřebu domácností (C), investice podniků a firem (I), státní nákupy statků a služeb (G) a čistý vývoz (NX).

AP = C + I + G + NX

NX = export – import

Úrovně agregátní poptávky

Dvousektorový model ekonomiky AP = C + I
Třosektorový model ekonomiky (uzavřený) AP = C + I + G
Čtyřsektorový model ekonomiky AP = C + I + G + NX
Křivka AP má klesající charakter, vyjadřuje, kolik statků jsou subjekty ochotny koupit při různé cenové hladině

Makroekonomická rovnováha

Nastává v situaci, kdy se množství poptávaného HDP rovná množství nabízeného HDP, tj. v průsečíku E agregátní nabídky a agregátní poptávky.

V ekonomice nastává situace, že při určité ceně jsou prodávající ochotni prodat takové množství zboží, které jsou kupující ochotni koupit.

HDP a HNP

Hrubý národní produkt (HNP) představuje součet peněžních hodnot všech finálních statků a služeb vyrobených v dané ekonomice za určité období / 1 rok výrobními činiteli daného národa.
Hrubý domácí produkt (HDP) zohledňuje územní princip; představuje celkovou finální produkci v dané zemi, kterou produkují domácí i zahraniční příslušníci na daném území.
Čistý národní produkt (ČNP) = HNP – amortizace (odpisy)
Čistý domácí produkt (ČDP) = HDP – amortizace

Odvozené agregátní ukazatele

osobní důchod – hrubý příjem jednotlivce a základ pro výpočet disponibilního důchodu
disponibilní důchod – představuje finanční částku jednotlivce, která je určena ke spotřebě a úsporám
index lidského rozvoje – porovnává ekonomickou úroveň jednotlivých zemí světa, hodnotí procentní gramotnost populace a průměrnou délku života
index lidského utrpení – zjišťuje se součtem negativních událostí v životě obyvatel dané země, např. vliv inflace, nezaměstnanosti, …
index konkurenceschopnosti ekonomiky – porovnává efektivnost vlády, podnikání, …
index ekonomické svobody – zkoumá státní zásahy do ekonomiky

Explicitní a implicitní cenové indexy

Explicitní cenové indexy

spotřebitelský