NÁRODOHOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM INVESTIC
Investice je druhou největší složkou HDP.
INVESTICE je peněžní výdaj vynaložený na nákup kapitálových statků (stroje, budovy, zařízení) a také na nezbytné dodatečné zásoby surovin a hotových výrobků.
Y = C + S
S = I Y = C + I
Hrubé investice (Ih) = investice obnovovací (Io) + investice netto (In)
Investice netto (čisté) = hrubé investice – investice obnovovací.
Investice hrají významnou roli při růstu HDP, protože HDP roste násobně více než samotné investice. Investice mají multiplikativní efekt na růst HDP. Tento efekt spočívá v tom, že investice vyvolávají dodatečnou spotřebu nejen v odvětví, kde byly realizovány, ale i v dalších odvětvích. Investice lze členit podle několika kritérií:
- Podle účelu
- obnovovací – označované také jako amortizační investice – slouží k obnově opotřebovaných investičních statků;
- netto (čisté) – též rozvojové investice, které slouží k dalšímu rozšíření výrobních kapacit.
- Podle odvětví, do kterého směřují
- primární sektor
- sekundární sektor
- terciární sektor
- Podle vlastnictví
- soukromé
- státní (veřejné)
- Podle teritoriálního (územního) hlediska
- domácí
- zahraniční
- Podle faktorů, které investice vyvolávají
- autonomní – jsou vyvolány například růstem počtu obyvatel a potřebou zavádět technické a technologické investice;
- indukované – jsou spojeny s růstem disponibilního důchodu.
NÁRODOHOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM INVESTIC
- obnovovací investice zabezpečují obnovu opotřebovaných výrobních zařízení a umožňují udržovat výrobní kapacity na požadované úrovni;
- netto investice umožňují zvyšovat objem používaného reálného kapitálu a tím rozšiřovat výrobní kapacity;
- investice jsou prostředkem, jímž se do výroby dostávají technické a technologické inovace, které konečně přispívají k růstu produktivity práce;
- investice jsou nástrojem k vytváření nových pracovních příležitostí;
- pokles investic vyvolává tendence zpomalování ekonomického růstu, naopak růst investic podporuje hospodářskou expanzi. Investice jsou činitelem cyklických výkyvů;
- jsou nástrojem, pomocí kterého se zabezpečují žádoucí strukturální změny v národním hospodářství.
Investiční multiplikátor je koeficient vyjadřující vztah mezi přírůstkem HDP a přírůstkem investic. Tento koeficient vyjadřuje efektivitu investic. Multiplikativní účinek investic spočívá v tom, že změna objemu investic oproti předchozímu období o jednu jednotku přináší znásobený efekt ve formě změny objemu národního důchodu.
∆Y = m × ∆I
∆Y – změna národního důchodu
m – investiční multiplikátor
∆I – změna investic
m = ∆Y / ∆I = 1 / MPS = 1 / (1 – MPC)
Multiplikátor vládních výdajů závisí především na celkové výši výdajů státního rozpočtu, které jsou limitovány příjmy státního rozpočtu a fiskální politikou vlády.
Daňový multiplikátor – změna daní ovlivňuje agregátní poptávku větším způsobem, než odpovídá částce, o kterou se zvýší nebo sníží příjmy státního rozpočtu.
Multiplikativní účinek daní je nižší než účinek vládních výdajů nebo investic vzhledem k tomu, že domácnosti nespotřebují celou částku, kterou ušetří snížením daní (část toho, co získají, odloží). Při zvyšování daní působí multiplikativní účinek opačným směrem.
AKCELERÁTOR vyjadřuje technicko-bilanční vztah mezi změnami v objemu spotřeby a poptávce po investičních statcích, které jsou vyvolány změnami ve spotřebě.
Je to koeficient, který odvozuje objem čistých investic od tempa růstu HDP.
Autorem akcelerátoru je americký ekonom Clark.
Vzorec: poměr přírůstku investic k přírůstku spotřeby.
Akcelerační přístup vysvětluje, proč je výroba tak citlivá na změny objemu a proč poptávka po investičních statcích vykazuje mnohem větší výkyvy než poptávka po spotřebních statcích.
