Nástroje hospodářské politiky – Jakmile jsou stanoveny cíle hospodářské politiky a vyřešeny institucionální otázky, je pro úspěch hospodářské politiky rozhodující, jaké nástroje budou zvoleny a jak budou využívány. Splnění cílů hospodářské politiky závisí na použití příslušných nástrojů. Nástroje hospodářské politiky jsou páky, prostřednictvím kterých stát realizuje své cíle. Účinnost nástrojů se hodnotí podle míry dosažení stanovených cílů. Realizace cílů závisí na tom, jaké nástroje, kdy a jak byly použity. Použití nástrojů při plnění cílů může mít pozitivní, ale i nežádoucí efekty. Jednotlivé nástroje hospodářské politiky mohou využívat stejné prostředky, avšak s odlišnou valencí (hodnotou).
Nástroje hospodářské politiky lze členit z několika hledisek:
a) běžné – kvantitativní
b) systémové – kvalitativní
Běžné nástroje nepůsobí na změnu ekonomického systému, nemění chování ekonomických subjektů, mění pouze kvantitativní vztahy, které jsou důležité pro rozhodování ekonomických subjektů. Například úřední sazby, devizový kurz, výše celních tarifů apod.
Systémové nástroje mění systémové složky, často mění celý systém. Tyto nástroje způsobují změnu chování ekonomických subjektů. Patří sem liberalizace cen, privatizace, reforma daňového systému, regulace mezd (tarify apod.).
Dále lze nástroje rozdělit podle dalších kritérií:
? globální – platí pro celé obyvatelstvo
? selektivní – platí pouze pro vymezený okruh regionů či odvětví
? přímé – určují se přímo prostřednictvím směrnic, vyhlášek
? nepřímé – realizují se prostřednictvím odvodů, daní apod.
? dlouhodobé – působí po dobu několika let
? operativní – často se mění, například změna úrokové sazby
V ekonomice existují ucelené soubory, komplexy, které využívají jednotlivé nástroje. V praxi se ustálilo jednotné pojmenování – dílčí politiky: měnová, fiskální, monetární, příjmová a důchodová, zahraniční.
