Instrumenty kolektivního investování a fondy

Základní motiv: zhodnocení volných peněžních prostředků drobných investorů a kapitálové investování umožňuje rozložit investiční riziko (nízké riziko investování).

Úloha kolektivního investování:

• doporučuje se investovat do cenných papírů nebo jiných majetkových hodnot tak, aby byl kapitál a úspory zhodnoceny co nejlépe,
• rozložit riziko z individuálního neúspěchu mezi všechny podílníky tím, že se soustředěný kapitál umístí do diverzifikované struktury majetkových hodnot,
• vyjít vstříc emitentům cenných papírů a odkupem jejich akcií či cenných papírů jim umožnit přístup k potřebnému kapitálu,
• jsou nezbytným prvkem efektivně fungujícího finančního trhu,
• vznikly v první polovině 19. století ve Francii a Skotsku,
• v USA vznikly po první světové válce, v Evropě až po druhé světové válce,
• v současnosti patří k největším zprostředkovatelům na finančním trhu.

Dva základní modely fondů:

1. investiční model fondu
2. podílový model fondu

Investiční fondy (IF)

Historie

• jako součást finančního investování vznikly ve Francii a Skotsku přibližně mezi roky 1852–1860,
• v USA vznikl první investiční fond po první světové válce.

Výhody

• pro investora, který chce investovat touto formou, je výhodou správu fondu odborníky – profesionály, kteří mají přístup k informacím a umějí je zpracovat,
• díky široké škále investičních nástrojů je umožněna efektivní diverzifikace rizika,
• nízké transakční náklady fondů, protože fondy realizují velké objemy obchodů.

Nevýhody z dlouhodobého hlediska

• vysoké administrativní náklady na správu fondu (zejména náklady na odměňování vedení fondu).

Investování do investičního fondu by mělo být efektivní a měly by zde být dosažitelné vyšší zisky. Empirický výzkum však nepotvrdil, že by investiční fondy dosahovaly lepších výsledků než individuální investoři, a to i po očištění o riziko.

Investování do investičních fondů je z mezinárodního hlediska velmi populární. Vedoucí postavení investičních fondů je ve Francii, kde v roce 1990 představoval podíl na jednoho obyvatele 7 500 DEM investovaných do investičních fondů.

Principy investičních fondů (IF)

• investiční fondy fungují z právního hlediska jako akciové společnosti,
• finanční prostředky získávají z emise akcií, které následně investují na finančním trhu do finančních nástrojů dle investiční politiky fondu,
• investoři se stávají akcionáři a uplatňují svá práva na valné hromadě.

Podílové fondy (PF)

• nemají vlastní právní subjektivitu,
• zakládají je investiční společnosti a spravují je, přičemž majetek podílového fondu musí být oddělen od majetku investiční společnosti,
• investoři do PF se nazývají podílníky na majetku fondu a získávají podílový list či investiční certifikát (nikoli akcie),
• podílníci u PF nemohou zasahovat do správy fondu.

Možnosti vydávání nových akcií nebo podílových listů

Z tohoto hlediska rozdělujeme fondy na:

1. otevřený fond
2. uzavřený fond

1. Otevřený fond (platí pro IF i PF)

• nemá omezený počet emisí akcií (u IF) nebo podílových listů (u PF) ani počet investorů (akcionářů nebo podílníků),
• emise se realizují na základě poptávky nebo podle zvolené strategie fondu,
• povinnost zpětného odkupu akcií nebo podílových listů – zvyšuje likviditu fondu, protože likvidita souvisí s průměrným počtem a objemem obchodů s finančními nástroji (akcie nebo podílové listy),
• kurzy nástrojů (akcie nebo podílové listy) se vypočítávají z hodnot denních kurzů nástrojů v portfoliu fondu – kurzy se stanovují každý den, výjimkou jsou americké firmy, kde se kurzy stanovují každou hodinu.

2. Uzavřený fond

• při založení je fondu přidělen omezený počet akcií nebo podílových listů k prodeji, tudíž je omezen i počet akcionářů nebo podílníků,
• neplatí pravidlo zpětného odkupu,
• obchodování s nástroji probíhá pouze na sekundárním trhu,
• tržní hodnota akcií nebo podílových listů kolísá vůči investiční hodnotě, nepřesně tedy odráží změny tržní hodnoty portfolia fondu (výkyvy nejsou zcela viditelné),
• na sekundárním trhu jsou akcie nebo podílové listy obchodovány s diskontem, kterým se kompenzují rizika spojená s nízkou likviditou nástrojů (vzhledem k nemožnosti zpětného odkupu), nekvalitním manažmentem, rizikem spekulací a dalšími faktory.