Návratnost vynaložených výrobních nákladů

Návratnost patří mezi důležité principy racionality průběhu výrobního a nákladového procesu, protože souvisí s efektivitou zemědělské výroby a se zajištěním opakovatelnosti výrobního procesu na předchozí úrovni. Problém návratnosti nákladů vzniká ze 2 příčin:
1. výrobní a nákladový proces probíhá v čase – náklady jsou reprodukovány prostřednictvím výnosů s určitým zpožděním, způsobeným průměrnou dobou výroby, přičemž je nutné je zajišťovat z jiných zdrojů.
2. rozdílné charakteristiky průběhu nákladů na jedné straně a hodnotných výnosů na straně druhé. Průběh nákladů může být lineární, progresivní, degresivní. Existují variabilní a fixní náklady, které mají odlišný vztah ke své vlastní reprodukci. Charakteristika průběhu výnosů je odlišná.

celkový výnos (V) = rozsah produkce (X) * cena výrobku (P)
P = vlastní náklady (VN) + Zisk (Z)
p = jednotkové variabilní náklady (Nv) + (NF / X) + Z
p – Nv = (NF / X) + Z

Návratnost při proporcionálním průběhu nákladů a výnosů. Lineární průběh je netypický.
„Ekonomika podniků skripta str. 48-52“ „Ekonomika podniků sešit přednášek 7“

Marginální výnosnost – vlastnost výrobních činitelů, která přispívá využitím ke zvýšení množství produkce…

MARGINÁLNÍ VÝNOSY A MARGINÁLNÍ NÁKLADY

V národohospodářské teorii se marginální výnosy a marginální náklady posuzují zpravidla jako reciproké veličiny. Marginální (hraniční) výnos se vztahuje na poslední jednotku vkladu, vyjádřenou zpravidla v penězích, zatímco marginální (hraniční) náklady se vztahují na poslední výnosovou jednotku, rovněž vyjádřenou v penězích. Naopak v nauce o zemědělském podniku je běžné uvádět obě uvedené hodnoty ve vztahu k té jednotce vkladu nebo k té jednotce produkce, která se jako základní veličina používá při výpočtu výnosů a nákladů.

Pro odvětví rostlinné výroby je to většinou plocha, která je k dispozici. Za určitých okolností mohou být výnosy a náklady vztahovány i na pracovní sílu nebo na pracovní čas. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že disponibilní pracovní síly nelze považovat – vzhledem k sezónnosti zemědělské výroby – za homogenní výrobní faktory podle obecné teorie výroby. Hodiny práce, požadované různými odvětvími podniku, se mohou navzájem vyměňovat pouze tehdy, kdy potřeba práce vzniká ve stejném časovém období. Volba hodin práce jako základního faktoru pro výpočet výnosu a nákladů je proto účelná pouze tehdy, když se optimální poměr odvětví podniku zkoumá při stejném rozdělení potřeby práce podle ročních období.

V živočišné výrobě slouží jako základní faktory: množství krmiva (škrobová jednotka), velká dobytčí jednotka, hospodářské zvíře, hodina práce a méně často i kilogram masa nebo litr mléka.
Výše marginálního výnosu a rovněž i struktura marginálních nákladů se mění v závislosti na volbě základního faktoru a na způsobu rozšiřování výroby.
Marginální výnos se vždy skládá z hlavních výkonů a vedlejších výkonů. Jeho výše se však při rozšiřování výroby obvykle mění, zejména provozní hodnota vedlejších výkonů se po překročení určité hranice zpravidla snižuje, protože možnosti zhodnocení vedlejších výkonů jsou při rozšiřování výroby omezenější.
Výše a struktura marginálních nákladů závisí na volbě základního faktoru a na tom, zda je výroba plánována ke zvýšení speciální intenzity nebo ke změně výrobního zaměření.