Tržní mechanismus
Tržní mechanismus je forma ekonomické organizace, ve které jednotliví spotřebitelé a podniky prostřednictvím vzájemných interakcí na trhu řeší tři základní problémy ekonomické organizace, tj. co, jak a pro koho vyrábět.
V příkazové ekonomice alokaci zdrojů určuje vláda prostřednictvím státních ekonomických plánů. V současnosti jsou všechny ekonomiky smíšeného typu, ve kterém soukromý sektor funguje na základě tržního mechanismu a veřejné instituce na základě regulačních příkazů a fiskálních nástrojů.
Trh
Trh můžeme definovat jako zařízení, prostřednictvím kterého kupující a prodávající určitého zboží vstupují do vzájemných interakcí, aby určili cenu zboží a množství, které se nakoupí a prodá. Trh vzniká a rozvíjí se jako výsledek vývoje výrobní výroby a společenského dělení práce.
Tržní operace se často uskutečňují prostřednictvím moderní spojové techniky, zejména mnoho finančních transakcí. Můžeme ho charakterizovat také jako sféru ekonomiky, ve které se realizují specifické ekonomické vztahy mezi tržními subjekty (domácnosti, podniky, stát) prostřednictvím výměny zboží. Analýza trhu závisí na poznání různých typů trhů, které rozlišujeme:
- podle teritoriálního hlediska – místní, regionální, národní, mezinárodní, světový
- podle předmětu koupě a prodeje – trh výrobních faktorů (trh práce, půdy, kapitálu), monetarizovaný (finanční, výrobků a služeb, agregátní)
- vztah mezi nabídkou a poptávkou – volný (nabídka a poptávka jsou pružné), vázaný (poptávka a nabídka regulované)
- podle kvantitativního hlediska – částečný (1 druh zboží), agregátní (všechny)
- podle stupně organizovanosti – organizovaný, neformální
Předpoklady fungování tržního mechanismu:
- volná tvorba cen na základě nabídky a poptávky
- vytváření obecných podmínek pro působení tržního mechanismu ze strany státu
- relativní volnost vstupu na trh
- existence konkurenčního prostředí (soutěživost)
- tržní chování každého subjektu
Základním podnětem k výrobě a poskytování služeb je zisk. Ne ve všech odvětvích jsou stejné možnosti dosažení zisku, neboť jsou limitovány strukturou daného odvětví.
Charakteristiky různých tržních struktur
| Forma | Počet firem | Volnost vstupu na trh | Cena jako rozhodující proměnná | Produkty / služby homogenní nebo diferencované | Rozlišení pomocí |
| Dokonalá konkurence | mnoho | ano | ne | homogenní | pouze konkurenčních cen |
| Monopol | jedna | ne | ano | unifikované | nucenou poptávkou |
| Monopolistická konkurence | mnoho | ano | ano, ale omezeně | diferencované | cenová a kvalitativní konkurence |
| Oligopol | málo | limitovaná | ano | obě skupiny | strategické chování |
Dokonalá konkurence
Dokonalá konkurence je odborný ekonomický termín vztahující se k trhu, na kterém žádná firma ani žádný spotřebitel nedosahuje takové velikosti, aby mohl samostatně ovlivnit tržní cenu. Pokud na všech trzích působí principy dokonalé konkurence, pak trhy zajistí výrobu efektivního souboru výstupů pomocí nejefektivnějších technik a s použitím minimálních vstupů.
Podle KANTORA, J. (2007) je hlavním cílem firem v dokonale konkurenčním trhu dosáhnout co nejvyššího zisku, zatímco hlavním cílem spotřebitelů je co nejvyšší užitek. Výrobní firmy vlivem velké konkurence a zavádění vysoce efektivních postupů své produkty vyrábějí při minimálních nákladech a následně u svých výrobků dosahují optimálních tržních cen. Dochází ke stavu, že tento typ konkurenčního prostředí, i když je spíše teoretický, umožňuje firmě na trhu dokonale konkurenčním realizovat prodej za minimální ceny, výrobu v maximálních objemech a dosahovat maximální možný zisk. Dokonale konkurenční trh je trh, na kterém působí mnoho malých výrobců a spotřebitelů, přičemž výrobci dodávají na trh homogenní, ničím se nelišící výrobky. Není schopni ovlivňovat celkovou nabídku a cenu.
Je možný vstup a výstup subjektů z odvětví do odvětví, z jedné výroby do jiné, a o situaci na trhu jsou dokonale informováni. Jedinou metodou konkurenčního boje, jak při stejné ceně zvýšit zisk, je snížení výrobních nákladů.
Vlastnosti dokonalé konkurence
Hlavní vlastnosti dokonalé konkurence jsou:
- mnoho firem na trhu
- identické, homogenní produkty
- nízké nebo žádné bariéry vstupu na trh
- identická úroveň informovanosti
Problém modelu dokonalé konkurence
Základním problémem modelu dokonalé konkurence je podle ŠTEFUNKA, M. (2005), že vychází z nereálných předpokladů. Na trzích obvykle nepůsobí velké množství subjektů, přičemž pro některé trhy je nízký počet účastníků specifický. Činnost aktérů na trhu není nezávislá a často je dokonce přímo koordinována (různé asociace výrobců či komory). Produkty v reálném světě nejsou homogenní a dokonale zaměnitelné, protože hodnocení stejného produktu je čistě subjektivní a často se mění i u stejného člověka v čase.
Lidé se nerozhodují pouze na základě konkrétních vlastností daného produktu, ale i na základě jiných faktorů, jako je například značka nebo místo nákupu. Právě snaha podnikatelů o diferenciaci produktu a jeho odlišení od ostatních na trhu existujících zboží a služeb tvoří podstatu konkurence. Splněním podmínky modelu dokonalé konkurence by tak došlo k odstranění podstaty konkurence.
V reálném světě subjekty na trhu ovlivňují svým chováním tržní cenu a kupující nepopisují při stejné ceně nekonečné množství produktů. Rovněž nerealistický je předpoklad dokonalé informovanosti subjektů na trhu. Stav dokonalé informovanosti je z hlediska vzácnosti zdrojů nejen nedosažitelný, ale také z principu nerealizovatelný. Přirozenou charakteristikou lidské osobnosti je proměnlivost názorů a hodnot v čase a zároveň neustálé dochází ke změnám v externích podmínkách, což vede k trvalé nejistotě o budoucnosti.
Nedokonalá konkurence
Naopak při nedokonalé konkurenci se může společnost nacházet pod hranicí svých produkčních možností. Příklady forem nedokonalé konkurence:
| Nedokonalá konkurence na straně nabídky | Nedokonalá konkurence na straně poptávky |
| Monopol = jeden výrobce zcela kontroluje nabídku určitého zboží | Monopson = jeden spotřebitel (firma) zcela kontroluje poptávku po určitém zboží (výrobním faktoru) |
| Duopol = dva výrobci zcela kontrolují nabídku určitého zboží | Duopson = dva spotřebitelé zcela kontrolují poptávku po určitém zboží |
| Oligopol (koncentrovaný) = několik výrobců má kontrolu nad větší částí nabídky určitého zboží | Oligopson (koncentrovaný) = několik spotřebitelů má kontrolu nad větší částí poptávky po určitém zboží |
| Oligopol (diferencovaný) = nabídku tvoří několik monopolních výrobců různých druhů zboží | Oligopson (diferencovaný) = poptávku tvoří několik monopsónních spotřebitelů různých druhů zboží |
Formy nedokonalé konkurence
Mezi příčiny vzniku nedokonalé konkurence patří podle SERENČÉŠA, R. (2006):
- různé nákladové podmínky a s nimi spojené úspory z rozsahu výroby;
- vyspělá technologie, která umožňuje výrobu ve velkém množství, což přináší úspory, snižuje průměrné, mezní náklady a ceny;
- bariéry konkurence bránící rozvoji konkurence mezi firmami, které mohou být zákonné (patenty, cla, kvóty, státní regulace) nebo ekonomické (diferenciace produktu);
- tajné dohody (koluze), při kterých velké firmy v odvětví mohou mezi sebou uzavřít dohodu, kterou stanoví ceny, rozdělí trhy a eliminují konkurenční opatření.
Kombinací těchto zdrojů mohou vzniknout různé případy nedokonalé konkurence, na straně nabídky jsou to monopol, duopol a oligopol, na straně poptávky monopson, duopson a oligopson.
Monopol
Monopol je typ struktury trhu, na kterém je daná komodita, která nemá žádné blízké substituty, nabízena jediným výrobcem a na kterém existují značné bariéry vstupu pro další subjekty. Podle SAMUELSONA, P.A. a NORDHAUSA, W.D. (1995) vznikají monopoly z konkurence (kde nejlepší soutěžící zaujme výsadní postavení, dlouhodobě však nepřežije a tak se snaží zajistit si svou pozici) a z regulace (ve chvíli, kdy se stát domnívá, že je schopen regulovat cenu, množství či počet účastníků lépe než trh). Překážky konkurence jsou různého druhu, nejčastěji vznikají jako důsledek:
- právních omezení (patenty, cla a kvóty v zahraničním obchodě apod.),
- diferenciace výrobků a služeb,
- dosahování úspor z rozsahu a
- vlastnictví vzácných výrobních faktorů.
FRIEDMAN, M. (1993) konstatuje, že monopol může existovat v případě, kdy má konkrétní jednotlivec nebo podnik takovou dostatečnou kontrolu nad konkrétním výrobkem nebo službou, že ve značné míře určuje podmínky, za kterých k nim mají ostatní přístup. Pro svobodnou společnost představuje monopol dva druhy problémů. Za prvé, existence monopolu znamená omezení dobrovolné změny v důsledku omezení alternativ, které má jednotlivec k dispozici. Za druhé, existence monopolu otevírá problém společenské odpovědnosti (kromě svých osobních cílů by měl monopolista podporovat i společensky žádoucí cíle).
Osobitým typem monopolu je přirozený monopol – firmy nebo odvětví, jejichž průměrné náklady na jednotku produkce klesají s rostoucím objemem výroby. Znamená to, že jedna firma dosahuje úspor z rozsahu pro celý objem tržní poptávky a že dosahuje takové veliké úspory z rozsahu, že právě jedna firma vyrábí nejefektivněji.
Co je přirozený monopol?
Oligopol
Oligopol je druh nedokonalé konkurence, při které v daném odvětví dominuje malý počet velkých firem. Každá firma je tak velká, že dokáže do určité míry kontrolovat a ovlivňovat ceny. Výrobky nemusí být diferencované. Charakteristickým znakem oligopolu je, že rozhodující část produkce dodává na trh několik málo firem.
Stejně jako v případě monopolu i zde platí, že vedoucí skupina uplatňuje výsadu a pro její udržení se vytvářejí bariéry vstupu do odvětví. Prostřednictvím cenového mechanismu se výhoda přeměňuje na dodatečný zisk. Cena je výsledkem tlaku vedoucí skupiny, který se realizuje prostřednictvím cenové strategie a metod tvorby cen. Vedoucí firmy mají zájem na stabilizaci výhodné situace, usilují o stabilizaci tržní situace a tím i ceny. Konkurence se realizuje prostřednictvím široké škály necenových prostředků.
Druhy oligopolu
Mikroekonomická teorie rozlišuje dva druhy oligopolu: koluzivní – jsou uzavřené tajné dohody, které vedou k monopolizaci, protože firmy dospějí k závěru, že cenová válka by je oslabila a
