Neoliberální hospodářská politika
– odnož monetaristické politiky, v 18. a 19. století vychází z předpokladu politicko-sociálního systému založeného na maximu osobní svobody a na nezasahování státu do života jednotlivců a společnosti
– ekonomickým východiskem jsou zdroje vycházející z neoklasické teorie
– je přesvědčena, že nejdokonalejší je tržní mechanismus
– zásahy státu jsou nepotřebné (škodlivé)
– konkurence – hospodářská soutěž mezi výrobci zboží a služeb o nejvýhodnější podmínky výroby a odbytu
– připouštějí usměrňování množství peněz prostřednictvím řízení nabídky peněz
– hospodářská činnost státu se má orientovat na podporu existujících tržních forem
– státní regulace má pouze přispět k efektivnímu fungování trhu
– odmítavý přístup k monopolům – protože odstraňují konkurenci
– nejvyšší stupeň rozvoje v Německu – od té doby je v Německu sociální tržní hospodářství
– je charakteristická jako nabídková hospodářská politika
Znaky nabídkové hospodářské politiky:
• snížení keynesiánských zásahů států na minimum
• zdržení se metod státního intervencionismu
• redukce sociálních programů a sociální pomoci
• zrušení opatření horních limitů cen
• daňová reforma – zrušit progresivní zdanění příjmů
• nahrazení rozpočtové a hospodářské politiky automatickou a rozpočtovou politikou
• omezování rozpočtových deficitů
