Novověká filozofie a Francis Bacon

Základy novověké filozofie

První buržoazní revoluce v západní Evropě (v Nizozemsku v 16. století a v Anglii v 17. století) vytvořily příznivé podmínky pro rozvoj vědy a filozofie. Vznikající buržoazní společenský řád vytlačoval nejen feudální výrobní vztahy, ale uskutečňoval revoluci i v duchovním životě, protože nemohl být spokojen se středověkým scholastickým způsobem myšlení. Pro svůj rozvoj potřeboval novou vědu, která by objektivně poznávala zákony přírody, reálně vysvětlovala problémy života a která by pomáhala lidské praxi, především výrobě a obchodu.

V takových podmínkách samozřejmě dochází k rozkvětu přírodních věd a techniky. Vědci a myslitelé se živě zajímají o přírodu a její propojení s člověkem. Na základě úspěchů přírodních věd, zejména mechaniky a matematiky, vzniká i nový filozofický – mechanický pohled na svět, který byl v té době ve srovnání se spekulativní středověkou filozofií výrazným pokrokem.

Filozofické zobecnění

Používání jednotlivých metod a postupů při zkoumání přírody mělo důsledky i ve filozofickém zobecnění. Jedna skupina filozofů se snažila univerzalizovat matematickou metodu, kde při dokazování platnosti převažuje postup dedukce, zatímco druhá skupina univerzalizovala empirickou metodu a upřednostňovala postup indukce. Tím se ve filozofii vyvinuly dva proudy: racionalismus a empirismus. Racionalisté považovali za prvořadý v poznávání rozum. Tvrdili, že myšlením se zachycuje podstata věci přímo, nezávisle na smyslové zkušenosti. Smyslové fakty považovali za beztvarý materiál, z něhož rozum formuje poznání. Na rozdíl od racionalistů empirici vysvětlovali poznání ze smyslové zkušenosti. Podle nich člověk bez ní nemůže získat žádné poznatky o vnějším světě. Vztah mezi racionálním a empirickým v poznání vystupoval v novověké filozofii jako jeden z nejdůležitějších problémů a lze říci, že ani dnes neztratil na aktuálnosti.

Pro průkopníky novověké filozofie bylo charakteristické, že program vědeckého bádání připravovali na základě empirických poznatků a racionálního zkoumání v jednotlivých oblastech poznání přírody a společnosti. Byli proti uznávání jakýchkoli dogmat a autorit, pokud odporovaly lidské zkušenosti a rozumu – jejich filozofie tak přispěla k eliminaci teologických a scholastických spekulací, které tehdy brzdily rozvoj vědeckého poznání.

Francis Bacon (1561 – 1626)

Francis Bacon (1561 – 1626) patřil do novověké filozofie – období velikých systémů, ve kterém si vytvořil vlastní empirickou filozofii. Narodil se jako syn správce velké pečeti královny Alžběty I. v Londýně. Již ve dvanácti letech začal studovat na univerzitě v Cambridge. Později působil jako advokát na královském dvoře a člen parlamentu. V roce 1618 se stal lordem kancléřem a baronem z Verulamu, později vikomtem ze St. Albans. Zapletl se do korupční aféry, byl obviněn a odsouzen k vysoké pokutě, ztrátě všech úřadů a uvěznění v Toweru. Ačkoli ho král Jakub I. brzy omilostnil, Bacon se již věnoval především studiu a vědeckému zkoumání. Při jednom z experimentů v zimě roku 1626 – chtěl zjistit, zda může chlad stejně dobře konzervovat maso jako sůl (naplnil pitvané kuře sněhem) – vážně onemocněl a o několik dní později zemřel.

4 druhy idolů podle Francise Bacona

Podle Bacona v člověku existují určité vrozené i získané předsudky, překážky, či nepravdivé pojmy, které nám brání změnit způsob našeho poznávání. Tyto předsudky nazývá „idoly“. Rozlišuje přitom 4 druhy idolů:

1. Idoly kmene – jsou ty, které vyplývají z lidské přirozenosti (jejich základ spočívá v lidském rodu, kmenu) a není možné se jich nijak zbavit. Člověk vnímá bytost určitým a ne jiným způsobem. Pokud je na takové poznání zvyklý, je obtížné (a často nemožné) je změnit.
2. Idoly jeskyně – souvisejí s osobními individuálními předpoklady, možnostmi a vlivy, které formují jednotlivce. Těchto predispozic se jedinec dokáže částečně (ale nikoli úplně) zbavit.
3. Idoly trhu – ty lze zcela odstranit. Vycházejí ze vzájemné komunikace mezi lidmi. Lidé pojmenovávají věci tak, jak je vnímají. Díky tomu vznikají různé zkreslené výmysly a spory.
4. Idoly divadla – vznikají nekritickým přejímáním určitých myšlenek či metod poznání. Tyto se stávají omylnými dogmaty, která jsou pak všeobecně přijímána. Od těchto idolů se lze jednoznačně osvobodit.

Všechny tyto idoly představují pro novou metodu poznávání překážku, proto je důležité, aby se člověk od nich co nejvíce distancoval a očistil.

Dva druhy věd podle Bacona

Francis Bacon rozlišuje dva druhy věd: vědu, která se zabývá přírodou (zkoumá přírodní jevy) a vědu, která se zabývá Bohem (zkoumá a hledá odpovědi na teologické otázky). Pro Bacona byla důležitější právě první věda – věda zaměřená na přírodu, na kterou soustředil svoji pozornost. Poznatky dělí na dvě skupiny:

1. teoretické poznatky – jsou důležité pro rozvoj přírodních věd samotných
2. praktické poznatky – přinášejí takové poznatky, které lze využít v praxi; jde o jejich praktickou použitelnost

Pokud chce člověk poznat přírodu, musí znát její fungování, zákonitosti a zákoutí. Jen tak může přírodu poznat kvalitně a správně.

Nový Organon

Vybrané aforismy o výkladu přírody a o nadvládě člověka z díla Nový Organon:

1. Člověk, služebník a výkladce přírody, může vykládat a znát jen tolik, kolik na základě zkušenosti či rozumu odpozoroval z řádu přírody; více neví a nemůže.
2. Jedinou příčinou a kořenem téměř všeho zla ve vědách je, že neoprávněně obdivujíce a vychvalujíce síly lidské mysli nehledáme pro ni pravé prostředky.
3. Bylo by nerozumné a protichůdné domnívat se, že nikdy neudělané věci lze učinit pouze dosud nikdy nevyzkoušeným způsobem.
4. I kdyby se sešli všichni nadaní muži všech dob a společně se dali do práce a o všem se navzájem informovali, pomocí anticipací nebude možné dosáhnout ve vědách velkého pokroku, protože základní omyly v počáteční práci mysli se později nedají napravit ani vynikajícími pracemi a prostředky.
5. Marně se očekává velký pokrok ve vědách, pokud se staré lije do nového a nové štěpí do starého. Je třeba úplně vše obnovit, pokud nechceme neustále točit v kruhu a spokojit se s chabým a téměř bezvýznamným pokrokem.
6. Všem starým autorům přísluší úcta, protože neporovnáváme ani jejich nadání ani schopnosti, ale jejich metody, a nehrajeme roli soudce, nýbrž průvodce na cestě k pravdě.
7. Ani způsob, jak předkládat nebo vykládat naše názory, není jednoduchý, protože to, co je samo o sobě nové, může být pochopeno pouze na základě analogie se starým.