Oběžný (krátkodobý) majetek
Oběžná aktiva jsou ta část majetku podniku, která se spotřebuje a promění na peníze během jednoho provozního cyklu. (Jde o tu část aktiv, která se přemění na peníze v době kratší než jeden rok, protože provozní cyklus – nákup materiálu – zásoby – výroba – prodej – pohledávka – finanční majetek – většiny podniků je kratší než jeden rok.) Pro oběžný majetek je typické, že se obvykle jednorázově spotřebovává a celou svou podstatou vstupuje do hodnoty nových výrobků. V procesu činnosti podniku mění své formy – tedy se obrací. OM může být jednak hmotný, jednak nehmotný. OM může být financován krátkodobými nebo dlouhodobými zdroji. Disciplína zabývající se oběžným majetkem je v rámci finančního managementu označována jako management provozního kapitálu. Podle Vlachynského (2002) je provozní (také pracovní, činný) kapitál (PK) tou částí podnikatelského kapitálu, která je vázána v oběžných aktivech. Ačkoliv je podíl provozního kapitálu na celkovém kapitálu podniků v různých odvětvích značně rozdílný, v celkovém průměru se pohybuje kolem 50 %. Pro efektivnost podnikové činnosti je proto jeho management velmi významný. Management provozního kapitálu je součástí finanční politiky podniku a vychází ze zkoumání oběhu oběžných aktiv. Řeší 3 základní otázky:
- Kolik PK má podnik vázat?
- Jaká je optimální struktura oběžných aktiv, v nichž je PK vázán?
- Z jakých finančních zdrojů by měl podnik potřebný PK získávat?
S uvedenými problémy (zejména 1 a 2) souvisejí základní činnosti spojené s oběžným majetkem – normování a využívání OM (Kupkovič, 1999).
Normování je základní metodou řešení optimálního množství OM v podniku. Normativ OM představuje průměrné množství peněžních prostředků, které má být vázáno v příslušné formě OM. Celkový normativ OM v podniku obsahuje: normativ výrobních zásob, normativ nedokončené výroby a normativ hotové výroby. Sledování využívání OM v podniku znamená měření efektivnosti jeho fungování v podniku. Ukazatele, na základě kterých lze využívání OM sledovat, se dělí takto: ukazatele finanční závislosti (doba obratu, rychlost obratu – počet obrát, koeficient vázanosti) a ukazatele likvidity. Ukazatele finanční závislosti se využívají zejména pro sledování využití hmotného OM a lze je sledovat za OM jako celek nebo za jednotlivé skupiny hmotného OM.
Celková potřeba PK v podniku
Celková potřeba PK v podniku vychází z potřeby oběžných aktiv podniku a ze způsobu, jímž management tuto potřebu kvantifikuje. Celkovou potřebu PK v podniku určují 3 faktory:
- Průběh oběhu oběžných aktiv,
- Objem podnikové činnosti a jeho růst,
- Politika podniku při určování potřeby PK.
Průběh oběhu OM
Je podmíněn odvětvím a oborem činnosti podniku. Pro každý z těchto oborů je typická jiná délka trvání provozního cyklu. Průběh provozního cyklu se charakterizuje ukazateli rychlosti a doby obratu OM:
Ro = Or / So (Ro = rychlost obratu OM, Or = objem realizace zboží a služeb, So = průměrný stav OM)
Do = 360 / Ro (Do = doba obratu OM, Ro = rychlost obratu OM)
PC = Do – Oú (PC = doba trvání peněžního cyklu, Oú = doba trvání obchodního úvěru – tedy lhůta splatnosti dodavatelských faktur)
Objem podnikové činnosti a jeho růst
Platí vztah, že větší objem tržeb vyžaduje také vyšší vázanost OM, ale tato závislost zpravidla není přímo úměrná. V rámci OM existují položky, které na objemu tržeb přímo nezávisí. Lze použít dvě metody:
Korelační metoda
Na základě časové řady údajů o výši tržeb a oběžných aktiv z minulých období se konstruuje regresní funkce jejich vzájemného vztahu. Na jejím základě je pak možné podle očekávaného objemu tržeb pro budoucí období určit očekávanou potřebu OM, a tím i PK podniku. Jedná se však pouze o velmi hrubý odhad s řadou nevýhod.
Indexová metoda (řeší nedostatky korelační metody)
Zde se OM rozdělí na část přímo závislou na objemu tržeb (materiál, rozpracovaná a hotová výroba, pohledávky vůči odběratelům) a na část, která na objemu tržeb přímo nezávisí (zásoby pomocného materiálu, paliva). Celkovou potřebu OM lze potom vyčíslit:
Po = Sz * It * (1 – Zz) + Sn * In
kde:
Po = očekávaná potřeba OM,
Sz = počáteční stav OM přímo závislého na objemu tržeb,
It = index očekávaného růstu tržeb,
Zz = očekávané zrychlení obratu OM závislého na objemu tržeb,
Sn = počáteční stav OM přímo nezávislého na objemu tržeb,
In = index očekávané změny objemu OM přímo nezávislého na objemu tržeb.
Ačkoliv i indexová metoda poskytuje spíše orientační údaje nezohledňující řadu měnících se faktorů, nabízí přesnější odhad než korelační metoda.
Politika podniku při určování potřeby PK
Zde se vychází z kvantifikace nákladů spojených s vázáním kapitálu v OM na jedné straně a z kvantifikace ztrát a rizik spojených s nedostatečným objemem OM na straně druhé. Náklady vázání kapitálu v OM jsou:
- cena vázaného kapitálu (náklady spojené se získáním a vázáním příslušné sumy kapitálu v OM – úroky nebo náklady ztracené příležitosti),
- náklady vyvolané získáváním a udržováním zásob (pořízení – objednávka, manipulace, doprava – a vázání – odpisy, mzdy, ztráty během skladování),
- náklady spojené s vázáním kapitálu v dalších složkách OM.
Náklady a ztráty vyvolané nedostatečným objemem OM jsou tyto:
- nedostatek výrobních zásob (zvýšené náklady pořízení, narušení výrobního procesu),
- nedostatek hotové výroby (neschopnost uspokojovat potřeby včas, ztráta zákazníků),
- nedostatek kapitálu na poskytování obchodních úvěrů (horší platební podmínky pro odběratele, pokles prodeje),
- nedostatek pohotových peněžních prostředků (riziko platební neschopnosti).
Z hlediska podniku je optimální taková výše PK, která odpovídá minimálnímu součtu nákladů vázání OM a ztrát z nedostatečného objemu OM.
