Oceňování škod a ztrát z titulu znečišťování životního prostředí

Každá lidská společnost požaduje určitou kvalitu životního prostředí, kterou podmiňují normy (co v ovzduší, ve vodě, v závislosti na dané zemi může být). Základní kritéria pro kvalitu vody, ovzduší, půdy jsou stanovena různými zákony a normami. Například v jednom litru H₂O může být maximálně 40 mg dusičnanů. Normy jsou stanoveny tak, aby nebyl ohrožen život člověka.

Byl zkoumán průměrný jedinec – muž ve věku 35–40 let. Tyto normy by měly být garancí, že nedojde k poškození biotických, živých i neživých částí přírody.

Stanovení ekonomické škody

Probíhá ve 5 fázích:

Fáze – ohraničená vztahem zdroj – produkované znečištění. Zde je rozhodující charakter výroby, jaké suroviny jsou použity pro výrobu, jaké technologie jsou využity ve výrobním procesu. Ekologický audit slouží k posouzení celkového výrobního procesu tak, aby na výstupu byl zdravý produkt.
Fáze – vztah produkované znečištění – jeho vypuštění do přírodního prostředí – úroveň čisticí techniky. Jedná se o velmi nebezpečnou fázi pro znečištění ŽP, kde dochází k synergickým efektům (z reakce dvou jedovatých látek vzniká další, často toxičtější látka). Například smog vznikající z Nox, výfukových plynů a UV záření vytváří látku PAN, která je velmi jedovatá, a vedlejší produkt – ozón.
Fáze – vztah mezi znečišťujícími látkami vypouštěnými do ovzduší a jejich dopadem na složky životního prostředí. Například oxid uhličitý, který v atmosféře setrvává 8–10 let, způsobuje skleníkový efekt.
Fáze – představuje východisko pro ekonomické ocenění škod. Jedná se o velmi široký okruh zohledňující zdraví člověka, jeho pracovní výkonnost, efektivitu ekonomiky a také zhodnocení ekologických systémů dané oblasti. Pro ocenění škod na životním prostředí je nezbytný multidisciplinární tým složený z ekologa, půdoznalce a ekonoma. Ekologické studie jsou podkladem pro kvantifikaci škod. Je třeba znát normy koncentrace škodlivin, složení ekosystémů, používané měřicí techniky a monitorování.
Fáze – vztah mezi naturální škodou a ekonomickou škodou. Naturální škoda znamená například o kolik se sníží úroda plodin, ekologická škoda jsou finanční ztráty podniku. Naturálně zjištěné škody se přepočítávají na hodnoty podle cenové hladiny. Ekonomické škody mají charakter externích nákladů.

Přímo kvantifikovatelná ekonomická škoda ze znehodnocení životního prostředí – ekonomická škoda v užším smyslu – zahrnuje kompenzační náklady a ztráty. Je však obtížné kvantifikovat ekonomické důsledky zhoršování mimoprodukčních funkcí některých ovlivňovaných prvků, například lesů – produkce kyslíku, rekreační význam apod.

Mimoekonomické škody zahrnují kulturní a duchovní škody, například zdevastovanou krajinu, a také sociální, společenské a společensko-ekologické škody. Škoda zahrnuje společenský, ekonomický i ekologický efekt.

Typy škod ze znečišťování životního prostředí

maximální škody
skutečně existující škody
odvrácené škody – představují efekt opatření na ochranu životního prostředí

Mikroekonomický pohled

Jedná se o náhradu ekologických škod platbami. Exhalující podnik platí za škody, které reálně ovlivňují ekonomiku příslušného zemědělského podniku, farmy nebo soukromě hospodařícího zemědělce (například nemožnost chovu včel, kontaminované seno, které nelze zamíchat s čistým pro krmení dobytka). V kontaminovaných oblastech se rozšiřují plevele, snižuje se kvalita půdy, kterou nelze chemicky ničit.

Makroekonomický pohled

Hlavní problémové oblasti jsou:

škody na zdraví obyvatel – jak často jsou lidé práce neschopní
škody na zemědělské produkci
škody na lesích – produkčních i mimoprodukčních funkcích a základních fondech

Znečišťující látky

Znečišťující látky, zejména v ovzduší, jsou chemické látky, které přímo nebo po chemické přeměně v atmosféře nepříznivě ovlivňují životní prostředí. Mohou reagovat mezi sebou, jsou ve formě pevných, kapalných nebo plynných látek, dle chemického složení (oxidy, alergeny apod.). Eviduje se přibližně 7000 těchto látek, které reagují s dalšími, celkem jich je asi pětkrát více.

Rizikové prvky jsou například olovo, chrom, rtuť – tyto se monitorují celosvětově, k nim se řadí také kadmium a arzen.

Metodika oceňování škod v zemědělské výrobě

Koncentrace SO₂ (oxid siřičitý) v ovzduší za 24 hodin na m³. Pokud je koncentrace vyšší než 40 mikrogramů, je to nepřípustné a slouží jako východisko pro výpočet škod. Už 21 mikrogramů způsobuje snížení produkce.
Na 1 km² ročně dopadá 150 tun tuhých úletů (prach, který není jedovatý, přičemž maximální přípustná hodnota je 12,5 g/m² za 30 dní). U jedovatých látek je toto množství až 70 tun, což je vysoké.

Dělení škod podle charakteru

snížení úrody pěstovaných plodin – data získává Hydrometeorologický ústav
je nutné znát koncentrace a normy znečištění
území celé České republiky je rozděleno do 4 zón podle koncentrací oxidů dusíku
4 stupně znečištění zemědělských oblastí emisemi

Kdo hospodaří v oblasti s výrazným znečištěním, musí uplatňovat pasivní obranu. Ta znamená, že se nebudou pěstovat plodiny, které by byly zničeny znečištěním.

Příklad: řepka, která potřebuje hodně síry. Po odstranění závodů v její blízkosti klesla její úroda.

Město Most bylo nejvíce devastovanou oblastí v ČR, nicméně je známé pro nejkvalitnější hrušky a jablka díky postřikům proti chrastavitosti na bázi síry.

Pasivní obrana tedy znamená pěstovat plodiny vhodné pro danou oblast. Koeficienty citlivosti plodin jsou následující: