Odvětvová struktura národního hospodářství
Každé národní hospodářství určité země má svou strukturu. Je to soubor určitých oblastí ekonomických činností v dané zemi, které jsou mezi sebou úzce propojené a také vzájemně závislé. Z toho vyplývá, že národní hospodářství je tedy ekonomikou příslušné země. Strukturu národního hospodářství tvoří odvětvová, sektorová, struktura podle klasifikace produkce a územní struktura. V této práci jsem se zabývala především odvětvovou strukturou národního hospodářství. Tuto strukturu dělíme na nevýrobní a výrobní, do kterých patří jednotlivá odvětví. Odvětvová struktura národního hospodářství prošla vývojem ve čtyřech etapách, z nichž každá trvala určitou dobu. Kromě toho jsem se také podrobněji věnovala výrobním odvětvím odvětvové struktury, tedy průmyslu, zemědělství, lesnímu a vodnímu hospodářství Slovenské republiky.
Členění odvětvové struktury národního hospodářství
Odvětvová struktura národního hospodářství znamená členění ekonomiky podle charakteru konečných výsledků činností jednotlivých organizací a podniků. To znamená, že každý systém musí být nějak racionálně uspořádán. Podmínkou uspořádání je bezchybná klasifikace. Předmětem klasifikace jsou hospodářské jevy, které vystupují v podobě odvětví. Podle klasifikace je pak možné přesně a vhodně rozčlenit ekonomické subjekty do skupin z hlediska potřeb hospodářské praxe v určitém období. Neustálý vývoj vede stále k vzniku nových odvětví, ke změnám těch stávajících a také k zániku starých odvětví, čímž vznikají nové vztahy mezi nimi.
Znaků odvětví národního hospodářství
Odvětví národního hospodářství tvoří podniky se stejným nebo podobným zaměřením, to znamená, že aby určitá část národního hospodářství mohla být odvětvím, musí především splňovat tyto znaky:
- mít kvalifikované pracovníky,
- provádět specializovanou činnost,
- mít příslušnou materiálně-technickou základnu.
Na základě této podobnosti vznikají odvětví hospodářství, která členíme na výrobní a nevýrobní.
Struktura výrobních odvětví
Dále je struktura výrobních odvětví národního hospodářství následující:
- průmysl,
- stavebnictví,
- zemědělství,
- hutnictví,
- lesní hospodářství,
- nákladní doprava,
- nákup,
- ostatní výrobní činnosti.
Struktura nevýrobních odvětví
Struktura nevýrobních odvětví je následující:
- školství,
- zdravotnictví a sociální zabezpečení,
- kultura,
- věda a výzkum,
- soudnictví,
- obrana,
- osobní doprava,
- bytové hospodářství,
- pojišťovnictví a peněžnictví,
- společenské organizace,
- ostatní nevýrobní služby.
Období vývoje odvětvové struktury
Vývoj odvětvové struktury můžeme rozdělit do těchto jednotlivých období:
- Iniciální období od vzniku prvních manufaktur až po 20. léta 20. století se vyznačovalo velkou převahou zemědělství jak v zaměstnanosti, tak v produkci;
- druhé období, které začalo od 20. let 20. století až do roku 1945, znamenalo vyrovnanou bilanci zemědělství a průmyslu;
- třetí období, které trvalo od roku 1948 do roku 1989, je výrazně průmyslovou etapou s převládajícím komunistickým režimem rozvoje hospodářství. Zvýšené tempo rozvoje služeb a obchodu se projevuje až na konci tohoto období;
- čtvrté období po roce 1989 je charakteristické nárůstem terciárního sektoru v odvětvové struktuře s převahou bankovnictví.
Vývoj odvětvové struktury na Slovensku ve 20. století
Historický vývoj národního hospodářství v jednotlivých oblastech od dob prvních manufaktur se lišil i výraznými změnami v odvětvové struktuře národního hospodářství. Současná struktura hospodářství Slovenska je výsledkem dlouhého vývoje. Jeho kořeny lze pozorovat v minulých stoletích.
Po vzniku Československé republiky bylo Slovensko méně rozvinutou částí nové republiky. České země byly součástí pokrokovějšího Rakouska, neboť na jejich průmyslovém rozvoji se podílel rakouský a německý kapitál. Podnikatelé z Česka neměli velký zájem o rozvoj průmyslu na Slovensku, proto se rozdíly z období Rakousko-Uherska mezi těmito zeměmi nezmenšovaly, ale během hospodářské krize se dokonce ještě prohloubily. Oživení přišlo až před začátkem 2. světové války. Většina obyvatelstva se živila zemědělstvím a výrazně vzrostl význam odvětví těžkého průmyslu, jako jsou strojírenství, kovospracující, elektrotechnický, chemický a gumárenský průmysl. Také se výrazně rozvíjelo hornictví a odvětví s ním související.
Poválečný vývoj
Druhá světová válka způsobila národnímu hospodářství velké škody. Bylo zničeno mnoho mostů, továren, rovněž chyběla dopravní prostředky, které byly během války odcizeny. V roce 1948 po skončení války dosáhly pozoruhodného rozvoje výrobní i nevýrobní odvětví národního hospodářství Slovenska. Dochází k prudkému růstu průmyslové výroby, počet pracovníků v průmyslu se zčtyřnásobil. Stavěly se průmyslové závody a nastávají změny v odvětvové struktuře a územním rozmístění.
Socialistická industrializace
Socialistická industrializace přinesla obecný regionální rozvoj a podpořila rozvoj některých měst, zvýšila se životní úroveň obyvatelstva a zvýšila se i urbanizace. Objevila se zde i negativa, mezi něž patří:
- špatná odvětvová struktura průmyslu – energeticky velmi náročná odvětví,
- vážné narušování životního prostředí,
- nedostatky v organizaci a řízení průmyslu a další.
V roce 1968 nastala tzv. „Pražská jar“, začala se kritizovat pražská centralizace a nerovnoprávné postavení Slovenska v ČSR. Byla vyhlášena povinnost pracovat, tedy téměř každý občan v aktivním věku musel být zaměstnán. Nezaměstnanost se však vyskytla také a dobrovolně nezaměstnaní byli v tomto období považováni za příživníky, které bylo možné stíhat.
Tržní hospodářství
Po roce 1989 se socialistické země rozpadly, což mělo za následek nahromadění problémů. Slovensko se jako jiné postkomunistické země zaměřuje na tržní hospodářství a navazuje na nové hospodářské kontakty v zahraničí. Prostorová struktura národního hospodářství nevykazuje extrémní rozdíly jako v některých porovnatelných zemích.
V každém okrese má své zastoupení strojírenský a potravinářský průmysl a v různé míře další průmyslová odvětví. Nejvyšší koncentrace průmyslu a především nevýrobních činností je v našich dvou největších městech, tedy v Bratislavě a Košicích. Naopak slabá industrializace je v Jihoslovenské kotlině a v některých oblastech na východě Slovenska.
Zemědělství, lesní a vodní hospodářství
Zemědělství, vodní a lesní hospodářství závisí na přírodních předpokladech mnohem více než ostatní odvětví hospodářství. Vyplývá to přímo z jejich podstaty. Tato závislost byla výraznější v minulosti, kdy neexistovaly metody umělého zvýšení úrodnosti půd a šlechtitelské práce rovněž nezvyšovaly produkci.
Rakousko-uherské zemědělství
Až do období rozmachu průmyslu tvořilo zemědělství základ hospodářství v Rakousko-Uhersku. Feudální vazby na půdu zcela ovlivňovaly život člověka. Postoj k obdělávání půdy se postupně měnil po zavedení urbáře v roce 1768. V zemědělské výrobě se začaly uplatňovat nové osvětlovací a později technické opatření jako trojpolní osevní systém, úprava vodního režimu půd, mechanizace a další. Rozmach průmyslu koncem 19. století a zejména ve 20. století měl vliv i na zvýšení intenzifikace zemědělství. Na začátku 20. století se více než tři pětiny obyvatel Slovenska živily zemědělskou výrobou. Výměry pozemků a kvalita půdy, zejména v členitých horských oblastech, nezajišťovaly obživu obyvatelstvu vázanému na zemědělství. Výrazným doprovodným jevem proto bylo vysídlování a sezónní práce. V roce 1919 parlament přijal pozemkovou reformu. V praxi znamenala zabavení zemědělské půdy nad 150 ha. Reforma však problém nezaměstnanosti a hladu nevyřešila.
Združstevňování
V roce 1949 byl vyhlášen plán sdružstevňování zemědělské výroby. Jeho skutečná náplň byla kolektivizace zemědělství, předávání půdy, techniky a hospodářských zvířat družstvům. V 70. letech se původní družstva spojovala do větších aglomerovaných družstev se společným vedením, strojovým parkem a dalšími.
Přes mnohé nedostatky, které v zemědělství existovaly, se podařilo mechanizací a intenzifikací zvýšit hektarové výnosy na trojnásobek v porovnání s obdobím před 2. světovou válkou. Při trvalém poklesu pracovníků v zemědělství se naše republika stala soběstačnou ve výrobě většiny potravin pěstovaných v mírném pásmu. Po roce 1989 nastaly v celém našem hospodářství výrazné změny, které se projevily i v zemědělství. Systém státních a družstevních hospodářství se začal rozpadat.
Podílnická družstva
Družstva se přeměnila na podílnická družstva, což znamená, že půda a majetek družstva se rozdělil členům družstva nebo prodal. Státní majetky, pokud budou privatizovány, musí projít procesem odstátnění. Původním majitelům je vrácena půda. V současnosti vlastní soukromý sektor jednu čtvrtinu zemědělské půdy Slovenska. V mnoha případech však zemědělci na začátku podnikání nemají dostatek finančních prostředků. Pravdou zůstává, že ve vyspělých evropských zemích je zemědělství silně podporováno státem. Všechny tyto skutečnosti se odrazily v poklesu zemědělské výroby na Slovensku. Ta poklesla oproti roku 1989 o více než třetinu. Zemědělství se navzdory těmto obtížím podílí na tvorbě národního důchodu jednou třináctinou a zaměstnává téměř 12 % ekonomicky aktivního obyvatelstva Slovenska.
Zemědělství Slovenska v současnosti
V současnosti je zemědělsky využíváno (2 446 000 ha) přibližně 50 % rozlohy Slovenska. Orná půda zabírá 1,5 milionu ha, což představuje 60 % zemědělsky využívané půdy.
Způsob využití půdy závisí nejen na místních přírodních podmínkách, ale ovlivňují ho i další faktory, například vzdálenost od trhu, mechanizace a automatizace výroby a další. To se projevuje v další specializaci zemědělské výroby. Důsledkem je vznik typických příměstských zemědělských zón, například v okolí Bratislavy a Košic.
Jiným typem zón jsou vinařské a chmelařské oblasti. Réva vinná se daří v nižších polohách slunečných pahorkatin a vrchovin, například v Malých Karpatech, Zemplínské vrchovině, Slanských vrších, Podunajské pahorkatině a dalších. Chmel se pěstuje především v okolí Nového Města nad Váhom, Trenčína a Topoľčan.
Lesy zaujímají 40 % z celkové rozlohy Slovenska. Plocha lesů se každoročně zvyšuje. Více než 97 % lesů bylo v roce 1989 ve státním vlastnictví. V současnosti je to méně než 72 %. Ročně se na Slovensku vytěží 3,5 milionu m³ dřeva. Lesnictví je hlavním dodavatelem suroviny pro dřevozpracující a papírenský průmysl. Nejoblíbenějšími dřevinami jsou smrk, buk a dub.
Vodní hospodářství zajišťuje pro národní hospodářství zdroje průmyslové vody, pitnou vodu pro obyvatele, spravuje vodní nádrže a říční toky. Na Slovensku má toto odvětví tradice, které sahají do období budování tajchů u Banské Štiavnice, těžních vodovodů v 16. století. V současnosti zabírají vodní plochy spravované vodohospodáři 2 % z celkové rozlohy Slovenska. Nejvýznamnější vodní nádrže, které v poslední době přešly pod jejich správu, jsou vodní díla Gabčíkovo, Kráľová při Šali a Starina.
Průmysl Slovenska
Průmysl pat
