Diplomatické styky
Diplomatické styky se navazují vzájemnou dohodou. Dohoda o navázání diplomatických styků je podmíněna předchozím uznáním státu. Pokud k uznání státu nedošlo samostatným aktem, považuje se dohoda o navázání diplomatických styků rovněž za akt uznání státu. Navázání diplomatických styků zpravidla zahrnuje i navázání konzulárních styků (některé státy požadují zvláštní konzulární dohodu).
Oficiální akt de iure
Začátek diplomatických styků nastává de iure i de facto vzájemnou výměnou diplomatických zájmů. Samotnému aktu předchází důležitý krok – projev vůle otevřít si diplomatické zastoupení a prostřednictvím něj udržovat s druhou stranou korektní vztahy. Trvalé diplomatické styky se navazují otevřením diplomatických misí, diplomatických zastupitelských úřadů.
Právo na navázání a udržení diplomatických styků
Základním právem každého suverénního státu je právo na navázání a udržení diplomatických styků s jinými státy. Má právo být zastoupen svými diplomatickými zástupci u představitelů jiných států a právo vysílat a přijímat diplomatické zástupce.
Diplomatické právo
Diplomatické styky jsou kodifikovány diplomatickým právem, což je soubor smluvních a obyčejových právních norem upravujících postavení a činnost diplomatických zástupců.
Vývoj diplomatického práva má sice hluboké historické kořeny, ale byl formulován až nedávno v moderní podobě.
Mezinárodní všeobecnou platnost diplomacie kodifikovala nakonec až roku 1961 na Vídeňské konferenci OSN o diplomatických stycích a imunitách „Úmluva o diplomatických stycích“, kterou navrhla Komise mezinárodního práva. Vymezila kromě tradičních funkcí poslání zastupitelských orgánů mezi vysílajícím a přijímajícím státem i vzájemný rozvoj hospodářských, kulturních a vědeckých styků.
Přerušení diplomatických styků
Přerušení diplomatických styků – na základě rozhodnutí některé vlády mohou být přerušeny diplomatické styky mezi dvěma státy, nebo může být trvale či dočasně odvolána mise. Vláda odvolá své diplomatické představitele a uzavře své zastupitelské úřady. O ochraně svých zájmů může pověřit třetí zemi, která vyhovuje přijímajícímu státu. Tak například po zrušení diplomatických styků mezi USA a Kubánskou republikou během Karibské krize v roce 1961 Kuba požádala ČSSR, aby zastupovala její zájmy v USA.
Vídeňská úmluva o diplomatických stycích
Státy, které jsou stranami Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích (podepsané ve Vídni dne 18. dubna 1961, vstoupila v platnost 25. dubna 1964), se při navazování diplomatických styků řídí tímto dokumentem. Vychází v ní z Charty Spojených národů, která prosazuje svrchovanou rovnost států, a jejím cílem je udržení mezinárodního míru a bezpečnosti, stejně jako podpora přátelských vztahů mezi národy.
