OPCIE

Opce představuje právo (nikoli povinnost, na rozdíl od forwardů a futures) koupit nebo prodat určité aktivum k určitému termínu za předem dohodnutou (realizační, bazickou) cenu k určitému budoucímu datu, případně před tímto datem. Na základě toho rozlišujeme:

• evropské opce – lze je realizovat pouze v době splatnosti
• americké opce – je možné je realizovat kdykoliv před datem splatnosti během životnosti opce
• asijské opce – vyskytují se vzácněji. Lze je realizovat v určitém čase během doby splatnosti (např. u tříměsíční opce ji lze uplatnit kdykoliv po uplynutí jednoho měsíce od jejího vydání)

Opční obchody se uzavírají na různé instrumenty – akcie, měny, dluhopisy, euroměnové depozita, burzovní indexy atd.

Cena opce je prémie, kterou platí investor vydavateli opce. Touto platbou získává nejen právo koupit nebo prodat, ale také právo od smlouvy odstoupit, tj. nechat opci propadnout. Vydavatel opce nemá právo od smlouvy odstoupit a na požádání investora ji musí splnit. Investor zaplatí prémii do 2, případně 3 dnů po uzavření obchodu prodávajícímu. Tato prémie může být vyjádřena procentem nebo v absolutní hodnotě za jednotku. Výše opční prémie závisí především na:

• cenové úrovni dané operace v poměru k aktuální tržní ceně daného finančního nástroje (tj. běžné tržní ceně předmětného aktiva v době uzavírání kontraktu, včetně realizační ceny)
• délce časového období do vypršení opční smlouvy
• volatilitě finančního nástroje (určuje se na základě směrodatné odchylky očekávaných výnosů předmětného aktiva)
• dalších faktorů, např. bezrizikové úrokové míry v době uzavření kontraktu, toku dividend očekávaných během životnosti opce

Riziko u opcí není rozloženo rovnoměrně mezi prodávajícího a kupujícího. Kupující nese nízké riziko, protože v nejhorším případě nechá opci propadnout a tím ztratí pouze zaplacenou opční prémii a transakční náklady. Naopak pro prodávajícího je riziko vysoké. Prémie se obecně zvyšuje úměrně k pravděpodobnosti plnění opčního obchodu.

Opce mohou být:

• standardizované – s nimi se obchoduje na specializovaných opčních nebo termínových burzách. Kromě primárního trhu s nově vydávanými opcemi existuje také sekundární trh, kde se obchoduje s již existujícími opcemi.
• nestandardizované – obchodují se mimo burzu, přičemž jejich vydavateli jsou zejména obchodní a investiční banky, ale i makléřské společnosti či specializované firmy. Jedná se o tzv. OTC (over-the-counter) kontrakty. Jejich výhodou je možnost přizpůsobit obsah smluv specifickým přáním klientů, především v oblasti doby splatnosti. Nevýhodou však je, že případné zrušení opční smlouvy vyžaduje souhlas původního smluvního partnera, což je značně problematické.

Z hlediska charakteru obchodu rozlišujeme 2 základní typy opcí:

1. kupní opce (call option) – dává svému držiteli právo (nikoli povinnost!) koupit od prodávajícího dohodnuté množství předmětného aktiva za fixní cenu (tzv. realizační, uplatňovací cenu) v dohodnuté lhůtě. Kupující opce předpokládá růst ceny podkladu, zatímco vydavatel opce očekává stabilitu či pokles ceny.

Investor kupuje kupní opce s cílem:

• dosáhnout pákového (leverage) efektu – cena opce je podstatně nižší než cena akcií. Koupí kupních opcí získá investor možnost výrazného zisku v případě růstu ceny akcií. I malý nárůst ceny může více než znásobit hodnotu opce.
• omezení rizika v porovnání s přímou koupí finančních instrumentů
• zabránit blokaci kapitálu
• realizaci zisku z růstu ceny opcí nebo z budoucího růstu cen finančního nástroje
• zajištění ceny pro budoucí nákupy

Důvody pro vydávání kupních opcí:

• dosáhnout zisku na stabilizovaném trhu
• zvýšit zisk z vlastních finančních instrumentů při mírně rostoucích cenách
• vyrovnat očekávaný pokles cen na trhu

Grafické znázornění pozice kupujícího a prodávajícího kupní opce je zrcadlové, protože výnos jednoho je ztrátou druhého:

Možná ztráta investora je omezena výší prémie, možný zisk (při růstu ceny aktiva) je neomezený. Možný zisk vydavatele je omezen výší opční prémie (při poklesu ceny investor opci neuplatní), zatímco ztráta (při růstu ceny opce) je neomezená.

Kupní opce má pro investora hodnotu tehdy, když je realizační cena nižší než promptní cena podkladového aktiva v okamžiku expirace opce – tehdy říkáme, že je opce „v penězích“ (in the money). Pokud je realizační cena rovna spotové ceně v době expirace, říkáme, že opce je „na penězích“ (on the money). Když je realizační cena vyšší než promptní cena, je opce „mimo peníze“ (out of money). Pokud je opce „na penězích“ nebo „mimo peněz“, její hodnota pro investora je nulová. Čím nižší je realizační cena kupní opce, tím větší je pravděpodobnost, že bude opce v den expirace „v penězích“, a proto musí být opce dražší (tj. platí se vyšší prémie) než u opcí s vyšší realizační cenou.

2. prodejní opce (put option) – představuje právo majitele (kupujícího opce) prodat k určitému budoucímu datu dohodnuté množství předmětného aktiva za dohodnutou cenu. Investor kupující opci očekává výrazný pokles ceny aktiva, zatímco vydavatel opce předpokládá stabilní vývoj nebo mírný růst ceny aktiva.

Investor kupuje prodejní opce s cílem:

• dosáhnout zisku v případě poklesu tržních cen podkladového aktiva
• ochránit cenu držených finančních nástrojů
• snížit riziko spojené s držením akcií

Důvody vydávání prodejních opcí:

• dosáhnout zisku za podmínek stabilního nebo mírně rostoucího trhu
• plánovat budoucí nákup akcií

Ztráta investora je omezena výší zaplacené opční prémie, možný zisk (při poklesu ceny aktiva) je omezen pouze celkovou cenou aktiva (může klesnout maximálně na nulu). Pro vydavatele je zisk omezen výší prémie a ztráta je rovněž omezena pouze celkovou cenou aktiva (na nulu).

Pro investora je opce „v penězích“, když je realizační cena vyšší než promptní cena podkladového aktiva. Pokud je opce „mimo peněz“ (tedy když je realizační cena nižší než promptní cena) nebo „na penězích“ (realizační cena se rovná promptní ceně), nemá pro investora žádnou hodnotu. Čím vyšší je realizační cena prodejní opce, tím větší je pravděpodobnost, že opce bude „v penězích“, a proto je i opční prémie vyšší.