Paretovo pravidlo 80:20
Paretovo pravidlo, Paretovo optimum či Paretův princip 80:20 by měli a mohou využívat inteligentní lidé v každodenním životě, měla by ho aplikovat každá organizace, každé sociální i společenské uskupení. Jednotlivcům i skupinám může toto pravidlo pomoci dosáhnout mnohem více při mnohem menší námaze. Může zvýšit efektivnost a spokojenost. Může znásobit ziskovost společností a efektivitu každé organizace. Pravidlo 80:20 sestavil italský ekonom, sociolog, filozof a politolog, profesor na univerzitě v Lausanne (Lausannská škola) Vilfredo Federico Damaso Pareto (Vilfredo Pareto), který tvrdí a dokazuje, že menšina příčin, vstupů či úsilí obvykle vede k většině výsledků, výstupů či užitku.
Pravidlo 80:20 uvádí, že existuje vnitřně daná nerovnováha mezi příčinami a důsledky, vstupy a výstupy, úsilím a odměnou. Obvykle se příčiny, vstupy či úsilí dělí do dvou kategorií:
- většina, která má malý vliv,
- menšina, která má velký vliv. (Koch, 2008, s. 17)
Výsledky, výstupy či odměny zpravidla pramení pouze z malé části příčin, vstupů či úsilí, které jsou zaměřeny na dosažení těchto výsledků, výstupů či odměn. Vztah mezi příčinami, vstupy a úsilím na jedné straně a výsledky, výstupy či odměnami na straně druhé je nerovnovážný. Když se tato nerovnováha vyjádří aritmeticky, vhodným měřítkem pro její vyjádření je poměr 80:20 – 80 procent výsledků, výstupů či odměn vzniká z pouhých 20 procent příčin, vstupů či úsilí. (Koch, 2008, s. 31)
Toto pravidlo se obvykle používá proto, aby bylo možné poměr příčin a důsledků lépe využít. Může být aplikováno v téměř jakékoliv oblasti činnosti pro zlepšení celkové strategie a finančních výsledků. (Koch, 2008, s. 112)
Paretova analýza
Paretova analýza je formální metoda vhodná tam, kde je mnoho možných opatření, vyžadujících pozornost. Jde o řešení problémů, při nichž se odhaduje přínos každého návrhu. Poté se vybere několik nejúčinnějších opatření, která poskytují celkový přínos poměrně blízko maximální hodnotě.
Paretova analýza je kreativní způsob, jak nahlížet na příčiny problémů. Nicméně je omezena možným vyloučením důležitých problémů, které mohou být zpočátku malé, ale s časem mohou narůstat. Proto je nutné ji kombinovat s dalšími analytickými nástroji, jako je například FMEA a analýza stromu poruchových stavů.
Tato technika pomáhá identifikovat vrchní část příčin, které je třeba řešit, aby se odstranila většina problémů. Jakmile jsou převládající příčiny identifikovány, mohou být rozpoznány hlavní příčiny problémů. Můžeme se odvolávat na Pareta a jeho pravidlo 80/20 za předpokladu, že 20 % zjištěných příčin způsobilo 80 % problémů.
Aplikace Paretovy analýzy v oblasti řízení rizik umožňuje managementu zaměřit se na rizika s největším dopadem na projekt. Paretova analýza bývá nejčastěji součástí statického managementu a strategické analýzy společnosti. V průmyslu se používá poměrně často, a to díky své jednoduchosti.
Paretovo pravidlo
Paretovo pravidlo je známé pod dalším označením jako Pravidlo 80/20. Uvádí, že pro mnoho událostí přibližně 80 % účinků pochází z 20 % příčin. V roce 1941 ho formuloval manažerský konzultant Joseph Moses Juran, který navázal na práci Vilfreda Pareta a začal aplikovat Paretův princip na problémy s kvalitou, například 80 % problémů je způsobeno 20 % příčin. Vycházel z pozorování Vilfreda Pareta, který zjistil, že 80 % půdy v Itálii patřilo 20 % obyvatelstva.
Jde o běžné pravidlo v podnikání, například 80 % tržeb pochází od 20 % vašich klientů.
Paretův princip pouze okrajově souvisí s Paretovým optimem. Vilfredo vypracoval oba koncepty v rámci rozdělování příjmů a bohatství mezi populací. Toto pravidlo může být použito v mnoha odvětvích, jako je například ekonomika, průmysl, bezpečnost a ochrana zdraví apod. Slouží k určení těch 20 %, na které by se měl podnik soustředit, protože jsou pro něj klíčové. Buď jde o chyby, jejichž odstraněním dosáhne vyšších zisků, nebo 20 % zákazníků, o které by neměl přijít, a proto by jim měl vytvořit takové podmínky, které povedou k tomu, že zákazník nepřejde ke konkurenci… A aby se zbytečně nezabýval činnostmi, které nejsou tak důležité.
Useful many a vital few
Paretovo pravidlo popisuje dva druhy faktorů, které různou měrou ovlivňují dosažení celkového efektu. První, méně početné, avšak s větším dopadem na konečný výsledek, se nazývají vital few. Pro druhé, početnější, ale s menším vlivem na celkový efekt, se používá označení useful many. Faktorům vital few odpovídá 20 % vynaloženého času, které přináší 80 % výsledků, zatímco zbývajících 80 % času přináší 20 % výsledků, odpovídajících okolnostem useful many.
FMEA – Failure Mode and Effect Analysis
Failure Mode and Effect Analysis je analýza možných chyb a jejich následků, jejímž cílem je identifikovat místa možného vzniku chyb nebo poruch v systémech.
Paretovo optimum
Paretovo optimum je stav, kdy blahobyt jakéhokoliv účastníka ekonomiky nelze změnou výroby či směny zvýšit, aniž by byl snížen blahobyt jiného účastníka. Využití: teorie her, ekonomie blahobytu. Opakem Paretova optima je Paretovo zlepšení.
Paretovo zlepšení
Paretovo zlepšení je zvýšení blahobytu nějakého účastníka ekonomiky změnou alokace zdrojů bez snížení blahobytu jiné osoby. Opakem Paretova zlepšení je Paretovo optimum.
Metoda ABC
Metoda ABC je jednoduchá a při vhodném uplatnění velmi efektivní racionalizační metoda. Její podstata spočívá v rozčlenění prvků určitého souboru do tří skupin podle míry, jakou se prvky podílejí na celkovém objemu zvoleného kvantitativního znaku. Jednotlivé skupiny prvků jsou zpravidla označovány písmeny A, B, C.
Do skupiny A je zařazen relativně malý počet prvků s vysokým podílem na celkové hodnotě, podíl prvků skupiny B odpovídá jejich počtu a do skupiny C jsou zařazeny zbylé prvky souboru s malým podílem na celkové hodnotě. Skupina C bývá nejpočetnějším souborem. S takovými soubory se lze setkat velmi často. Například v řízení strojírenské výroby jsou typickým příkladem zásoby, spotřeba materiálu a výrobní položky (součásti). Analýzy těchto souborů ukazují, že například u typických strojírenských podniků 2–5 % materiálových položek skupiny A představuje až 80 % celkové hodnoty materiálové spotřeby, 15 % položek skupiny B se podílí přibližně 15 % na celkové hodnotě a na zbývajících 80 % položek připadá asi 5 % z celkové hodnoty spotřeby materiálu. (Keřkovský a Valsa, 2012, s. 88)
Podobná situace obvykle nastává i u souboru výrobních položek uspořádaného z hlediska vázanosti oběžných prostředků. Poměrně malý počet položek tvořících skupiny A, případně B, rozhodujícím způsobem ovlivňuje rozpracovanou výrobu. Právě těmto skupinám výrobních položek je věnována pozornost v tzv. diferenciovaném řízení. Jeho podstata spočívá v tom, že jednotlivým skupinám výrobních položek je věnována pozornost úměrná jejich podílu na celkové hodnotě rozpracované výroby.
Pokud chce podnik účinně ovlivňovat náklady optimalizace výrobních dávek, je nutné věnovat pozornost především rozhodujícím položkám skupiny A, případně B. V jejich případě by měla být aplikována optimalizace výrobních dávek. U skupiny C, která hodnotu rozpracované výroby ovlivňuje jen nevýznamně, je taková optimalizace zbytečná. V jejich případě postačí použít například jednoduchou kapacitní metodu stanovení velikosti výrobní dávky. (Keřkovský a Valsa, 2012, s. 88)
