Peníze považujeme za zboží, které slouží jako všeobecný směnný prostředek a jím je vyjádřena hodnota všech statků.
Funkce peněz
- funkce zprostředkovatele směny: peníze zprostředkovávají směnu zboží, nákup a prodej. Předpokladem plnění této funkce je: trvanlivost, přenositelnost, dělitelnost
- funkce uchovatele hodnot: umožňuje subjektům odložit zamýšlený nákup na výhodnější dobu tím, že poskytuje možnost vytváření zásoby kupní síly
- funkce zúčtovací jednotky: hodnota zboží vyjádřená pomocí peněz je cenou zboží
- funkce měřítka odložené platby: některé transakce probíhají na bázi úvěru a půjček
Vývoj peněz
- naturalní směna – výměna zboží za zboží
- komoditní peníze – kožešiny, plátno – odvozené slovo platit, platidlo
- kovové peníze – mince z drahých kovů (zlato, stříbro)
- papírové peníze – používáme dosud
- elektronické peníze
Současné formy peněz
- drobná kovová mince
- papírové peníze – bankovky
- bankovní (depozitní) peníze – vklady bez výpovědní lhůty, šeky
- kvázi peníze – termínované vklady, cenné papíry
- elektronické peníze – internetové bankovnictví, mobilní bankovnictví, kreditní karty
Drobná kovová mince + papírové peníze = hotovostní oběživo
Kvantitativní teorie peněz
- kvantitativní teorii peněz prosazovala klasická ekonomie
- dospěla k názoru, že ceny v ekonomice závisí na růstu množství peněz a naopak
- vymyslela rovnicu směny M.V=P.Q, která vyjadřuje přímo úměrný vztah mezi cenou a množstvím zboží
- M je množství peněz v oběhu, V je rychlost oběhu peněz, P je průměrná úroveň cen a Q je celkový národní produkt (HDP, HNP)
- rovnice vyjadřuje, že pokud rostou ceny, roste i množství peněz v oběhu, a naopak
Keynesova teorie peněz
Keynesova teorie peněz zpochybnila kvantitativní teorii a množství peněz v oběhu je podle ní závislé na úrokové míře. Vytvořil teorii preferencí likvidity, kterou vysvětluje motivy držení peněz u ekonomických subjektů:
- oběžný motiv
- motiv opatrnosti
- spekulační motiv
Oběžný motiv u domácností zkoumal motív důchodový a u podniků motív transakční. Motiv opatrnosti představuje u subjektů zajištění peněžní zásoby, která musí být tím vyšší, čím vyšší je spotřeba. Spekulační motiv souvisí s výší úrokové sazby.
Monetaristická teorie peněz
Monetaristická teorie peněz zaměřuje pozornost na peněžní agregáty. Peněžní agregáty jsou ukazatele, pomocí kterých se měří množství peněz v oběhu v dané ekonomice.
Likvidita je schopnost snadno proměnit hospodářské prostředky na peněžní prostředky. Majetek podniku je likvidní, pokud je snadno zpeněžitelný. Likvidita jednotlivých forem peněz je různá a jejich rozlišování umožňuje vyjadřovat nabídku peněz pomocí peněžních agregátů. Míra likvidity je schopnost přehledně a rychle uskutečnit platební operaci.
Peněžní agregáty
Hlavní peněžní agregáty jsou M1 a M2, případně M3:
- M1 – představuje nejlikvidnější formu peněz, peníze používané k nákupu a prodeji věcí, které lze kdykoli použít k platbě
- M2 – nazývá se kvázi peníze – tvoří ho termínované vklady, spoření, peněžní prostředky nelze použít k okamžitým platbám
- M2= M1 + termínované vklady
- M3 – tvoří nejméně likvidní aktiva, patří sem cenné papíry, druhy spoření
- M3= M2 + cenné papíry
Finanční systém
Představuje soubor trhů, institucí a regulací, pomocí kterých jsou poskytovány finanční transakce v národním i mezinárodním měřítku. Finanční systém má tyto složky:
- finanční trhy
- finanční zprostředkovatelé
- finanční nástroje
- finanční transakce
Finanční trh – je trh, na kterém finanční zprostředkovatelé prostřednictvím finančních nástrojů zajišťují přelévání krátkodobého, střednědobého a dlouhodobého kapitálu mezi jednotlivými subjekty v národním i mezinárodním měřítku.
Funkce finančního trhu
- akumulační – shromažďování – mobilizuje peněžní prostředky ze všech zdrojů
- alokacní – rozmisťuje peněžní prostředky do oblasti reálného kapitálu
- selekční – provádí výběr mezi subjekty
Na finančním trhu se soustřeďuje poptávka a nabídka po:
- peněžním kapitálu
- platebních prostředcích
- cenných papírech
- devizách
- drahých kovech
- pojistné ochraně
Účastníci finančního trhu
- majitelé úspor – věřitelé
- dlužníci
- finanční zprostředkovatelé
Finanční zprostředkovatelé zabezpečují:
- vzájemné propojení všech ekonomických subjektů
- realizují příslušné transakce
- vytvářejí vhodné podmínky pro obě skupiny
- snižují informační a transakční náklady
- řídí riziko
Výsledkem setkání poptávky a nabídky na finančním trhu je cena, která nabývá podobu:
- úroku
- kurzu cenných papírů
- devizového kurzu
- pojistného kurzu
Způsoby financování
Přímé financování – transakce probíhá přímo mezi dlužníkem a věřitelem
- výhoda – je nejjednodušší
- nevýhoda – vznikají transakční a informační náklady
Nepřímé financování – prostřednictvím zprostředkovatelů. Realizuje se prostřednictvím:
- depozitních institucí – komerční banky, spořitelny
- smluvních institucí – fondy, pojišťovny
- investičních společností
- ostatních finančních zprostředkovatelů – finanční společnosti a agentury
Existence finančních zprostředkovatelů umožňuje:
- snížení rizika: nesplnění závazku, investování do akcií
- snížení informačních nákladů
- snížení transakčních nákladů
- efektivnější setkávání poptávky a nabídky na finančním trhu
Peněžní trh
Na peněžním trhu se obchoduje s krátkodobým kapitálem. Účastníci trhu jsou komerční banky, obyvatelstvo a podnikatelský sektor. Operace realizují podniky (výplata mezd, odvody), obyvatelstvo (účty, spotřebitelské úvěry) a komerční banky (peněžní agregáty – likvidita). Pro tento trh je charakteristická vysoká míra likvidity, nižší riziko a nižší výnos.
Kapitálový trh
Na kapitálovém trhu se obchoduje se střednědobým a dlouhodobým kapitálem, obchodují zde investoři, proto se mu říká také investiční trh. Účastníci finančního trhu jsou stejní jako u peněžního trhu, navíc zde vystupuje stát a národní i mezinárodní instituce.
Nástroje kapitálového trhu
- střednědobé a dlouhodobé cenné papíry: majetkové nebo úvěrové
- střednědobé a dlouhodobé úvěry: hypoteční a stavební úvěry
- finanční leasing: zvláštní formy úvěrů
- deriváty: finanční smlouvy, jejichž hodnota je odvozena od dluhopisů, akcií
Výnosy na kapitálovém trhu mají podobu úroků, dividend, podílů na zisku, prémií apod. Na kapitálovém trhu se vyvíjejí kurzy cenných papírů.
Trh zahraničního kapitálu
- devizový trh – devizové transakce – jedná se o nákup nebo prodej jedné národní měny za jinou
- trh drahých kovů
Fungují jako velkoobchodní trh (vláda a jiné společnosti nakupují zahraniční měnu) i jako maloobchodní trh.
Mezinárodní finanční trh
Specializuje se na transakce s půjčkovým kapitálem euroměny.
Poptávka po penězích
Poptávka po penězích závisí na výši důchodu, cenové hladině a úrokové míře. Nabídka peněz představuje množství peněz v oběhu, závisí na rozhodnutí centrální banky. Při vyšší úrokové míře nabídka peněz převyšuje poptávku a vyvolává tlak na snižování úrokové míry.
Multiplikátor nabídky peněz nebo bankovních peněz slouží k navyšování nabídky peněz, přičemž se odvádí povinná míra rezerv do centrální banky. Depozita – D jsou vklady, 1/r je multiplikátor, R jsou rezervy.
Expanze bankovních peněz představuje rozšiřování nabídky peněz na trhu prostřednictvím multiplikace.
Kontrakce bankovních peněz znamená úbytek vkladů a omezené úvěrové možnosti.
Vrtulníkové peníze
Vrtulníkové peníze představují expanzivní fiskální politiku, která je financována zvýšením peněžní zásoby v ekonomice. Vrtulníkové peníze představují ekonomický model, při kterém centrální banky distribuují (rozdávají) peníze přímo fyzickým osobám (lidem). Cílem vrtulníkových peněz je oživit hospodářství, které se řítí do ekonomické krize nebo se v ní již nachází.
