Disk HDD – Hard Disk Drive /pevný disk/
- kotouč, pokrytý magnetickou vrstvou – může jich být více
- magnetické hlavy na ramínkách, motorek a elektronika
Pevné disky mají tvar kotouče pokrytého magnetickou vrstvou s rozměry: 3,5“, 2,5“ a starší 5,25“, někdy 8“ /vysokokapacitní/ nebo 2“ /pro přenosné počítače/. Kompletní disk je vždy tvořen více než jedním kotoučem, minimálně dvěma, ale také čtyřmi i více kotouči. Informace se ukládají oboustranně, přičemž vnější horní a vnitřní spodní povrch není využit. Disk tvořený např. čtyřmi kotouči má tedy šest aktivních záznamových ploch a každý povrch má svou čtecí a záznamovou magnetickou hlavu. Disk je spolu s hlavami prachotěsně uzavřen v pouzdře, které ho chrání před prachem. Hlavy totiž plavou na vzduchovém polštáři nad platinami ve vzdálenosti asi dva tisíckrát menší, než je tloušťka vlasu. Už i otisk prstu na plotně může způsobit havárii.
Uspořádání dat na disku
Každý kotouč obsahuje určitý počet soustředných kružnic, nazývaných stopy. Stopy, které jsou na jednotlivých kotoučích nad sebou, tvoří cylindr. Cylindrů je tolik, kolik je stop na jedné plotně. Každá stopa je rozdělena, podobně jako když krájíme dort, na sektory. Jeden sektor má standardně obsah 512 bytů. Z hlediska operačních systémů a jejich souborových systémů mohou být sektory seskupovány do alokačních jednotek – /cluster/. Jeden cluster může mít kapacitu od 512 B až do 64 KB.
Přenos údajů
Když přijde disku požadavek na data, pokud se kotouče netočí, elektronika je roztočí. Poté se hlavy vysunou nad stopu a jakmile se pod hlavami objeví požadovaný sektor, zahájí se proces čtení nebo zápisu. Ve skutečnosti však bývá častější situace, že se po umístění hlav načítá obsah celé stopy /či všech stop na cylindru/. To, co bylo načteno navíc, se uloží do cache pro případ, že by přišly požadavky na data z následujících sektorů.
NCQ /Native Command Queuing je technologie, která má za úkol optimalizovat práci disku. Při hromadění požadavků disk průběžně vyhodnocuje, kde má číst či zapisovat, a pružně mění pořadí operací, což minimalizuje přesuny hlav, a tím zkracuje celkovou dobu vyřízení požadavků. NCQ je možné použít pouze na plnohodnotných SATA discích.
Parametry ovlivňující výběr disku:
- Kapacita. Disky mají ve skutečnosti místo pro data menší, než je na nich uvedeno. Část kapacity totiž zabírají pro sebe, kde si ukládají popis rozmístění jednotlivých souborů a adresářů. Dalším faktorem znamenajícím rozdíl v očekávané kapacitě je marketingový tah prodejců disků, uvádějících velikost disku tzv. decimální definicí GB.
- Rychlost disku. Rozlišujeme interní a externí rychlost.
- Interní: jak dlouho trvá disku od přijetí požadavku po jeho vyřízení. Hlavní parametry jsou:
- průměrná vyhledávací doba – čas potřebný k vystavení hlav nad požadovanou stopu
- doba rozběhu
- průměrný čas přesunu hlav ze stopy na stopu
- průměrný čas přepnutí mezi hlavami
- přístupová doba – nejdůležitější hodnota. Je to součet všech časů
- počet otáček – průměrné disky mají 7200 ot./min, rychlejší 10 000 ot./min nebo 15 000 ot./min a starší 5 400 ot./min
- cache se běžně pohybuje od 2 do 8 MB
- Externí – jak dlouho trvá celé vyřízení požadavku, záleží také na použitém typu sběrnice a rozhraní
- Typ rozhraní – PATA, SATA, SCSI /mohou být připojena i více zařízení, nahrazuje se SAS/
- Hustota záznamu – při dané kapacitě platí, čím vyšší hustota záznamu, tím menší plocha a přesuny hlav zabírají méně času
- Velikost – 3,5“ disky jsou běžnější, 2,5“ používají především notebooky
- Cena, cena za MB – čím větší disk, tím je cena za MB nižší
