Plánování zásob

DRUHY ZÁSOB:

a) z hlediska použití:

zásoby nezbytné k výrobě (suroviny, polotovary, součástky, …)
zásoby náhradních součástek pro stroje a zařízení
zásoby v různých fázích zpracování výrobku (nedokončená výroba, …)
zásoby hotových výrobků

b) podle metody maximum – minimum:

zásoby minimální (pojistné zásoby + technologické zásoby)
zásoby průměrné (běžné + technologické + pojistné zásoby) / 2
zásoby maximální (běžné + technologické + pojistné zásoby)
zásoby technologické (mají jinou formu před expedicí ze skladu)
zásoby pojistné (závisí na míře rizika z výpadku běžných dávek)

Graf maxima – minima vývoje zásob:

Z_min Z_p čas pojistné zásoby
B₀ – bod objednávky
d – dodávka
DC – dodávkový cyklus
Z_max – maximální zásoba – představuje Q_max
Z_min – takové množství materiálu, při kterém, pokud je dosaženo této hranice, je nutné obnovit dodávku
Z_p – taková zásoba materiálu v dnech, která se začne čerpat v případě, že zásoby klesnou na Z_min a dodávka se ještě nedostaví

Kritériem při plánování nákupu materiálu nebo při plánování zásob je buď:

minimalizace zásob, nebo
minimalizace nákladů na tvorbu zásob, protože zásoby představují imobilizované prostředky a jsou příčinou vzniku dalších nákladů.

Cílem plánování zásob je nalézt takové Q (objem), které vede k minimalizaci nákladů na zásoby.

Model celkových nákladů na zásoby:

C = N * a + (N / Q) * L + (Q / 2) * a * i

N – množství (součástek, materiálu, surovin), které se ve výrobě spotřebuje za 1 rok
a – cena, kterou je třeba za jednotku množství zaplatit
Na – hodnota samotného nakupovaného materiálu, tj. hodnota zásob
L – dopravní a další pořizovací náklady (např. náklady na vystavení objednávek, náklady na nakládku a vykládku objednávky a vlastní dopravu)
i – úroková míra
(Q/2) * a * i – tento výraz představuje oportunitní náklady, kde Q/2 je průměrná zásoba

Q_e – optimální velikost dodávky – Wilsonův vzorec získaný derivací nákladů C podle Q:

Q_e = √( (2 * N * L) / (a * i) )

Tento vzorec platí za určitých předpokladů: