Platební podmínka
Platební podmínka určuje místo, lhůtu a způsob úhrady kupní ceny kupujícím. Platební podmínka se může pro kupujícího stát jedním z nejdůležitějších faktorů při výběru dodavatele, protože ovlivňuje nejen způsob financování obchodní operace, ale také její rizikovost a výši kupní ceny.
Při rozhodování o platebních podmínkách je třeba zohlednit řadu různých faktorů. Mezi nejdůležitější podle autorky Kašťákové patří druh zboží a tradice vytvořené při obchodování na zahraničním trhu, obchodní vztahy mezi partnery, postavení obchodního partnera na zahraničním trhu, jeho solventnost a reputace, mezinárodní ekonomická, politická a měnová situace, situace v platební bilanci země importéra a exportéra, právní předpisy a devizová omezení, důležitá je také konjunkturální situace na trhu daného zboží.
V této seminární práci se budu podrobně zabývat dokumentárními platbami – dokumentárním akreditivem a dokumentárním inkasem, a také nedokumentárním typem platby – bankovní zárukou.
Dokumentární platby
Podstatou dokumentárních plateb, které jsou spojeny s inkasem nebo akreditivem, je, že importér získá obchodní dokumenty, jež ho opravňují nakládat se zbožím až po zaplacení. Dokumentární platby se proto podle autora Andrleho využívají zejména v případech, kdy se obchodní partneři dobře neznají nebo mezi nimi panuje nedůvěra či pochybnosti o schopnosti partnera vyrovnat své závazky. Podle tohoto autora je ideálním řešením situace, kdy se moment zaplacení importéra ve prospěch exportéra překrývá s okamžikem, kdy importér získá oprávnění manipulovat se zbožím. Naopak, nedokumentární platby se většinou neváží na předložení obchodních dokumentů.
Členění dokumentárních a nedokumentárních plateb:
- dokumentární akreditiv – dokumentární platba
- dokumentární inkaso – dokumentární platba
- bankovní záruka – nedokumentární platba
Dokumentární akreditiv
Podle autora Baláže a kol. je dokumentární akreditiv „závazek, kterým se banka na účet kupujícího nebo na svůj vlastní účet zavazuje zaplatit oprávněnému beneficientovi hodnotu směnky (směnek) nebo dokumentů za předpokladu, že jsou splněny podmínky akreditivu.“
Využití dokumentárního akreditivu je vhodné zejména tehdy, pokud chce exportér mít jistotu, že po odeslání zboží a splnění dalších podmínek mu bude vyplacena kupní cena. Dokumentární akreditiv se rovněž používá, když exportér kupujícímu nedůvěřuje, nemá o něm dostatečné informace nebo pokud se sídlo kupujícího nachází ve vzdálené či rizikové oblasti.
Subjekty dokumentárního akreditivu
Subjekty dokumentárních akreditivů jsou:
- exportér (příjemce akreditivu, beneficient) – žádá o otevření dokumentárního akreditivu ve svůj prospěch
- importér (příkazce) – dává své bance pokyn k otevření dokumentárního akreditivu
- banka otevírající akreditiv (banka importéra)
- banka exportéra – pokud oznámí otevření akreditivu beneficientovi, jedná se o oznamující banku. V případě, že banka akreditiv potvrzuje a na sebe přebírá závazek poskytnout beneficientovi dohodnuté plnění, hovoříme o potvrzující bance.
Druhy dokumentárních akreditivů
Základní druhy dokumentárních akreditivů jsou:
- odvolatelný akreditiv – může být odvolán nebo změněn bankou importéra kdykoli, a proto nepředstavuje skutečný závazek banky vůči exportérovi akreditivu. V praxi se tento druh akreditivu obvykle nevyužívá.
- neodvolatelný akreditiv – představuje nezrušitelný závazek banky splnit své povinnosti, pokud beneficient splní podmínky dokumentárního akreditivu.
Neodvolatelný akreditiv lze dále dělit na:
- potvrzený akreditiv – potvrzující bance, která akreditiv potvrdí na žádost otevírací banky, vzniká závazek poskytnout exportérovi plnění předepsané akreditivem
- nepotvrzený akreditiv – je oznamován oznamující bankou beneficientovi, přičemž oznamující bance nevzniká žádný závazek
Potvrzený akreditiv
Prvním krokem při potvrzeném dokumentárním akreditivu je uzavření kupní smlouvy mezi exportérem (beneficientem) a importérem (příkazcem). V kontraktu je sjednána platební podmínka dokumentární akreditiv, který je potvrzen bankou. V druhém kroku příkazce zasílá své bance žádost o otevření dokumentárního akreditivu. Když jej banka importéra (otevírací banka) otevře, požádá banku exportéra o potvrzení akreditivu. Následně potvrzující banka informuje exportéra o potvrzení dokumentárního akreditivu. Exportér poté odešle zboží a předloží potvrzující bance požadované dokumenty. Po kontrole těchto dokumentů bankou banka vyplatí akreditiv exportérovi. Po tomto úkonu potvrzující banka zasílá dokumenty otevírací bance a zatíží ji akreditivní částkou včetně poplatků. Importér získá zboží až na základě dokumentů, které mu otevírací banka zašle a zároveň jej zatíží akreditivní částkou včetně poplatků.
Nepotvrzený akreditiv
Průběh nepotvrzeného dokumentárního akreditivu se liší od potvrzeného v tom, že poté, co otevírací banka otevře dokumentární akreditiv, informuje oznamující banku (banka exportéra) o jeho otevření. Oznamující banka následně informuje exportéra, který odešle zboží a zároveň předloží své bance dokumenty. Tyto dokumenty pak oznamující banka odesílá otevírací bance, která je zkontroluje, zatíží importéra akreditivní částkou včetně poplatků a zašle mu dokumenty, na jejichž základě získává zboží. Posledním krokem je vyplacení akreditivu exportérovi.
Výhody dokumentárního akreditivu
Výhodou je především možnost uzavření kontraktu mezi obchodními partnery, kteří si nejsou známi, případně pocházejí z různých zemí, a proto mají obavy z rizika nezaplacení faktury při podmínce hladké platby po dodání zboží. Pro exportéra je hlavní výhodou skutečnost, že vzniká nárok na zaplacení zboží ze strany potvrzující nebo otevírací banky po splnění všech akreditivních podmínek.
Výhody pro importéra:
- eliminace rizika spojeného s platbou předem, která je obvykle exportérem požadována, pokud je odběratel neznámý,
- možnost případného odložení platby importéra až na období několika let – využívá se pouze u dokumentárního akreditivu s odloženou splatností, který otevírá banka importéra s akceptovatelnou bonitou včetně bonity země,
- záruka, že výplatu banka uskuteční až poté, co exportér splní podmínky stanovené dovozcem a uvedené v akreditivu, který je otevřen bankou importéra ve prospěch exportéra.
Nevýhody dokumentárního akreditivu
- importér musí stanovit oboustranně přijatelné akreditivní podmínky, které exportér dokáže splnit tak, aby z akreditivu dostal zaplaceno. Současně musí podmínky stanovit tak, aby se nedostal ke zboží bez zaplacení, protože toto je hlavním cílem akreditivu,
- nevýhodou je také povinnost vázání finančních prostředků importéra od okamžiku otevření akreditivu až do vyplacení bankou. Následkem je často zhoršení finanční likvidity dovozce, který se snaží nahradit akreditiv dokumentárním inkasem,
- exportér i importér se musí orientovat v technikách realizace akreditivních plateb
Dokumentární inkaso
Podle autorů Smejkala a Raisa představuje dokumentární inkaso závazek banky vydat třetí osobě dokumenty, které ji opravňují disponovat se zbožím nebo jiné doklady, pokud při jejich vydání bude zaplacena určité peněžní částka nebo bude realizován jiný inkasní úkon.
Využití dokumentárního inkasa
- exportér a importér se dobře znají a mají důvěru v bonitu obchodního vztahu,
- exportér má exportní zásilku pojištěnou nebo nepovažuje teritoriální a politicko-hospodářské riziko za významné,
- neexistuje problém s náhradním prodejem exportovaného zboží jinému importérovi,
- exportované zboží není náročné na skladování a nepodléhá rychlé zkáze,
- nejsou omezení pro bankovní převod prostředků ani devizová omezení, jež by bránila volné konverzi domácí měny importéra na volně směnitelnou měnu,
- importér uhradil zálohu alespoň ve výši nákladů na přepravu a skladování včetně případných zpětných nákladů na zrušení obchodu.
Subjekty dokumentárního inkasa
Mezi účastníky vystupujícími v dokumentárních inkasech patří:
- kupující, často nazývaný importér nebo trasát
- prodávající – exportér, příkazce
- banka kupujícího – také inkasní banka
- banka prodávajícího (vysílající banka)
Průběh dokumentárního inkasa
Prvním krokem je uzavření kupní smlouvy, v níž je jako platební podmínka sjednáno dokumentární inkaso. Následně exportér odešle importérovi zboží dle kupní smlouvy, požádá banku o zabezpečení dokumentárního inkasa a předá jí potřebné dokumenty. V inkasním příkazu pro svou banku uvede jméno importéra, inkasní částku, seznam předkládaných dokumentů, inkasní podmínky pro vydání dokumentů, způsob nakládání s dokumenty, pokud kupující nesplní dohodnuté plnění, nepřijme dokumenty a nepřevezme zboží. Banka vývozce odešle dokumenty bance dovozce a přiloží oznámení inkasních podmínek. Banka importéra seznámí dovozce s inkasními podmínkami. Ten je následně vyzván svou bankou k provedení požadovaného plnění. Doklady ke kontrahovanému zboží předá inkasní banka importérovi poté, co splní inkasní podmínky.
Podle autorky Kašťákové mohou mezi inkasní podmínky patřit:
- zaplacení inkasní částky
- akceptace směnky
- částečné zaplacení a akceptace směnky
- výměna za jiné dokumenty při vázaných obchodech
- vystavení bankovní záruky jako alternativy k akceptaci směnky
Výhody a nevýhody dokumentárního inkasa
Využití dokumentárního inkasa je vhodné v případech, kdy prodávající není ochoten dodat zboží proti úhradě hladkou platbou, ale zároveň nemá potřebu využít zajišťovací nástroj, jakým je dokumentární akreditiv. Dokumentární inkaso má především výhody pro kupujícího a naopak představuje nevýhody spíše pro prodávajícího.
Umožňuje kupujícímu zaplatit za zboží až po převzetí dokumentů a je také levnější než dokumentární akreditiv. Nevýhodou pro prodávajícího je především skutečnost, že plnění je značně závislé na ochotě a schopnosti kupujícího a není bankou nijak garantováno. V případě odmítnutí platby nese obvykle prodávající všechna rizika a náklady spojené s držbou zboží. Dodavatel má však vždy kontrolu nad dokumenty. Odběratel se k zboží nedostane dříve, než za něj zaplatí, akceptuje směnku nebo splní jiné inkasní podmínky.
Dokumentární inkaso neposkytuje dodavateli jistotu, že odběratel zaplatí inkasní částku, ani že zboží převezme. Při akceptaci směnky vzniká riziko platební neschopnosti akceptanta.
Bankovní záruka
Autor Baláž charakterizuje bankovní záruku jako „neodvolatelné písemné prohlášení banky v záruční listině, že uspokojí požadavek věřitele (oprávněného) z bankovní záruky peněžním plněním v případě, že dlužník (třetí osoba/příkazce k vystavení bankovní záruky) nesplní závazek uvedený v záruční listině, nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině.“
Vývozce požaduje předložení bankovní záruky především při dodávce zboží na úvěr, protože chce mít jistotu, že svou pohledávku obdrží. Bankovní záruka patří mezi nedokumentární platby.
Účastníci bankovních záruk
Účastníky bankovní záruky jsou:
- příkazce (dlužník), který je žadatelem o vystavení záruky
- příjemce záruky (věřitel, beneficient)
- banka příkazce (ručitel)
- banka příjemce (oznamující banka, ručitel) – banka vystavující záruku
Členění bankovních záruk
Bankovní záruky lze činit rozdělit na:
- přímé bankovní záruky – banka příjemce vstupuje do kontraktu s příjemcem a oznamuje mu vystavení záruky
- nepřímé bankovní záruky – vystavující banka pověřuje (formou protizáruky) zahraniční banku vystavením nové záruky
Jak bylo již zmíněno, bankovní záruka vzniká na základě písemného prohlášení banky. Záruka je obvykle vystavena na příkaz příkazce, tedy klienta banky. Příkazce uzavře s bankou mandátní smlouvu, která obsahuje zmoc
