O Platónovi
- Narozen: kolem 428 př. n. l.
- Hlavní zájmy: epistemologie, metafyzika, etika, politika
- Vlivy: Pythagoras, Parmenidés, Sokrates
- Zemřel: 348 př. n. l.
Platón se narodil na konci zlatého věku Athén v dobře situované aristokratické rodině. Říká se, že původně se jmenoval Aristoklés, Platón byla pouze přezdívka (znamená „někdo široký“). O jeho mládí víme málo. Pravděpodobně byl ještě chlapcem, když mu zemřel otec a vychovávala ho matka a nevlastní otec. Podle Aristotela byl Platón žákem Kratyla, který zase studoval u Herakleita. Určitě byl žákem Sokrata a zůstal jím až do jeho smrti. Nevíme, zda začal psát dialogy před nebo po Sokratově smrti. Celková chronologie a uspořádání Platónových dialogů zůstává předmětem diskuzí.
Platónův odchod z Athén
Po Sokratově procesu a popravě znechucený Platón odešel z Athén, ale není jasné kam. Nakonec se roku 387 př. n. l. dostal do Megary na Sicílii, kde se setkal s posledním žijícím členem pythagorejské školy, a v Syrakusách navázal důležité kontakty. Z Megary se vrátil do Athén a po určité době (společně s matematikem Theaitétem) založil na předměstí Athén školu. Stála v zahradě, kterou zdědil v oblasti zvané Akadémie, a tak se škola stala známou pod stejným názvem – Akadémie. Ve škole se vyučovaly různé předměty – od matematiky po biologii, od filozofie po astronomii a nelze přehánět, když ji označíme za první evropskou univerzitu. Platón se snažil vnést do politiky filozofické myšlení a poznání, a proto se dvakrát vrátil na Sicílii, kde působil jako vychovatel nového tyrana Dionýsia Mladšího. Jeho snaha však vyšla nazmar. Zbytek života strávil psaním a vyučováním.
Platónovy dialogy
Téměř všechny Platónovy práce mají formu dialogu – s výjimkou třinácti listů, jejichž autorství zůstává otevřené, a Obrany Sokratovy (Sokratových projevů během procesu). Ve většině z nich je hlavní postavou Sokrates, který diskutuje s různými typy lidí. Mnozí, ne-li většina, byli skutečné postavy (například Theaitétos, elejští filozofové Parmenidés a Zenón, Platónovi bratři Glaukon a Adeimantus). Ačkoliv jsou dialogy různě dlouhé a různě složité, všechny jsou náročné a filozoficky významné. Odborníci rozdělují dialogy do tří skupin: rané, střední a pozdní. Většinu dialogů lze bez problémů zařadit do tohoto schématu, nicméně existují i takové, o kterých je diskutováno, kam přesně je zařadit. Přesto však podávají dobrý obraz o vývoji Platónova myšlení (o jeho posunu od relativně přesného podání Sokrata k Sokratovi jako tlumočníkovi vlastních názorů).
Epistemologie
Pokud máme analyzovat Platónovo myšlení, nejlépe začít jeho přístupem k poznání a přesvědčení. Podle něj může být poznáním jen věčná a neměnná pravda. O běžných, dočasných věcech máme pouze pravdivé přesvědčení, ale nikoliv poznání. Skutečnému poznání se neučíme, ale vzpomínáme si na něj. Naše duše se neustále převtěluje, ale naše narození je tak traumatické, že zapomínáme na vše, co jsme věděli. Úkolem učitele je pomoci nám opět získat poznání.
Metafyzika
Předměty poznání není třeba hledat ve světě, jak ho vnímáme, protože ve své podstatě je to svět proměnlivý, relativní a nestálý. Abychom mohli vůbec pochopit, co nám naše smysly ukazují, musíme disponovat poznáním něčeho, co je věčné a neměnné. Pojem krásného se například mění od člověka k člověku, ba i v čase u téhož člověka. Jak bychom mohli vytvořit a používat pojem „krásného“, kdyby neexistovalo nic, na co by bylo možné ukázat jako na krásné? Platón tuto mezeru zaplnil odvoláním se na formy, které jsou dokonalé a neměnné vzory věcí. Věci ve světě jsou jen jejich mdlé a pokřivené stíny. Pokud tedy něco považujeme za krásné, vidíme, že participuje na formě krásy. Zkušenost se světem forem může mít pouze filozof a to prostřednictvím rozumu. Nejvyšší z forem je dobro. Prostřednictvím dobra existují všechny ostatní formy a také skrze dobro je poznáváme.
Politika
Tato linie úvah vede přímo k Platónově politické teorii: pokud jen filozof může mít zkušenost s pravým světem forem, potom pouze filozof může vládnout. V úvahách o ideálním státě, které rozvinul v dialogu Ústava, zavádí představu filozofa-vládce, muže nebo ženy, kteří jsou od narození připravováni k naplnění této role. I ostatní funkce ve společnosti mají vykonávat lidé, kteří jsou na to odpovědně připraveni.
Platónovy práce patří dodnes mezi nejbohatší a nejdojemnější v celé filozofii. Bez něj bychom pravděpodobně žili v jiném světě.
Obrana Sokratova
Obrana Sokratova je rozdělena do tří částí. První část je samotnou obhajobou Sokrata a obsahuje nejslavnější části textu. Konkrétně vyprávění o věštírně v Delfách a křížové vyšetřování Meleta. Druhou částí je rozsudek soudu a třetí částí trest. My jsme se rozhodli přiblížit první část tohoto díla.
Sokratova řeč
Obrana Sokratova je Platónova verze Sokratovy řeči, kterou použil při obhajobě u soudu proti obviněním, že kazil mládež, nevěřil v bohy uznávané státem a vytvářel si nová božstva. Tato první část začíná obviněním Sokrata Athéňany, kteří tvrdili, že Sokrates byl klamář a nazývali ho obratným řečníkem. Tvrdili, že vše, co Sokrates říkal a šířil, byla lež. Sokrates se brání tím, že vždy říká pravdu, sice mluví prostě a jednoduše, ale vždy pravdu.
Sokrates se hájí slovy: „Jako sedmdesátiletý člověk nyní stojím před soudem poprvé; proto vůbec nerozumím zdejšímu způsobu řečnění. Proto mi jistě odpustíte, kdybych byl skutečně cizinec a mluvil takovou řečí a způsobem, jak jsem byl vychován, a proto vás nyní, myslím oprávněně, žádám, abyste se nezastavovali nad způsobem mé řeči – totiž může být horší, může být lepší – ale abyste sledovali a všímali si jen toho, zda mluvím spravedlivě či nikoli, neboť to je povinnost soudce, ale řečníka je za každých okolností říkat pravdu.“
Sokrates a Athéňané
Dále se Sokrates obrací slovy na Athéňany, kteří ho neprávem odsoudili a vzhledem k jejich velkému počtu je ani nemůže pojmenovat – protože jsou nedostupní. Tato slova znějí: „Při své obraně jsem nucen jako bych bojoval s vlastním stínem a usvědčoval ho, ač mi nikdo neodpovídá.“
Athéňané také obviňovali Sokrata, že se snaží vzdělávat lidi a bere za to peníze. Sokrates na to reaguje takto: „Nuže tedy, ani z toho není nic pravdivého, ani to není pravda, pokud jste slyšeli od někoho, že se snažím vzdělávat lidi a beru za to peníze. Přesto se mi zdá krásné, když někdo umí vzdělávat lidi jako Prodíkos Kejský a Hippias Élidský. Každý z nich totiž může, občané, chodit z města do města a přesvědčovat mladíky, kteří mohou být zdarma žáky kterékoli ze svých vlastních spoluobčanů, aby přerušili styky s nimi a stali se jejich žáky za peníze, a navíc jim pak byli zavázáni vděkem.“
Proč Sokrates?
V další části Platónova díla Sokrates vysvětluje, proč dostal právě jméno Sokrates.
„Já totiž, občané athénští, nedostal toto jméno pro nic jiného než pro určitou moudrost. Jakou moudrost? Snad tu pravou lidskou moudrost: neboť se zdá, že touto moudrostí jsem moudrý. Ti však, o kterých jsem právě mluvil, jsou možná moudří jakousi vyšší moudrostí než je lidská, jinak nevím, jak ji mám nazvat, já ji totiž neznám, ale ten, kdo tvrdí, že ji zná, lže a říká to jen proto, aby mě ohovářil. Nepřerušujte mě pozastavením, občané athénští, ani kdybych vzbudil dojem, že hovořím příliš sebevědomě; neb nebudou to moje slova, co řeknu, ale uvedu vám důvěryhodný původce tohoto výroku. Jako svědka mé moudrosti, pokud nějaká existuje, vám uvedu boha z věštírny v Delfách. Určitě znáte Chairefonta, byl mým druhem od mládí, stejně jako většina z vás, odešel do oné vám známé vyhnanství a spolu s vámi se vrátil. Více také, jaký byl Chairefont, jak byl ohnivý, do čehokoli se dal. A když jednou přišel do Delf, odvážil se zeptat věštírny – a jak říkám, poslouchejte mě v tichosti – zeptal se, zda není někdo moudřejší než já. Věštírna odpověděla, že nikdo není moudřejší. A to vám potvrdí jeho bratr, který je tu přítomen, neboť onen již není mezi námi.“
Závěr
Když se Sokrates obhajoval u soudu, pronesl větu, která nás zaujala: „zákon musí být poslouchán a hájen.“ Z toho vyplývá, že i v dnešní době by to mělo platit. Pokud dodržujeme zákony a nečiníme nic nezákonného, nemusíme se ničeho obávat. Ale pokud bychom se ocitli v situaci, že jsme neprávem obviněni – vezměme si příklad od Sokrata a obhajujme sami sebe a svoji nevinu. Podobně to můžeme chápat i jako budoucí manažeři. Stůjme si za svým názorem a jděme za svým cílem. Nenechme se odradit.
