Počítačové tiskárny

Tiskárny jsou typická výstupní zařízení. Rozlišení obrázků tištěných tiskárnami se uvádí zkratkou dpi, což vyjadřuje počet bodů na palec. Vedle této jednotky se při komerční tisku používá také zkratka lpi.

Tiskárny se k osobnímu počítači připojují: USB, SCSI, LPT, EPP.

V tisku se v současnosti používá barevný model CMYK. Základní složky jsou tři barvy, a to azurová, purpurová a žlutá. Jejich subtraktivním skládáním vznikají všechny ostatní barvy kromě bílé, kterou představuje netištěný papír. Pokud se nanesou na papír všechny barvy najednou, neodrazí se žádné světlo a vznikne barva černá (jde tedy o odečtení barvy – o subtrakci). Aby se šetřilo jednotlivými barvami, používá se z praktických důvodů navíc černá barva, proto CMYK.

C – azurová, M – purpurová

Y – žlutá, K – černá

Počítač vyšle signál zařízení – print driver – driver pošle data do tiskárny přes port, tiskárna uloží data do bufferu…

Ihličkové tiskárny

V současnosti jsou tyto tiskárny již málo používané. Princip tisku spočívá ve vytvoření tištěného znaku v matici tiskové hlavy. Matice tiskové hlavy obsahuje sadu jehliček, uspořádaných do konečného počtu řádků a sloupců.

Jehličky jsou jednotlivě ovládané řídicí jednotkou. Počet jehliček v matici bývá 9, 18, 24 a více…

• jsou levné, dají se kopírovat, jsou kvalitní
• jsou hlučné

Termosublimační tiskárny

Činnost termosublimační tiskárny je založena na principu sublimace, tj. přeměny pevné látky na plyn a zpět. Barvivo je naneseno na pásce, široké jako papír. Tepelná tisková hlava „žehlí“ barvivo na speciální papír, do jehož povrchu pigmenty barvy sublimují. Pro dokonalé absorbování barvy v plynné formě je nahřívána povrchová vrstva papíru. Kromě toho tiskárna obsahuje lakovací hlavu, která nanáší speciální transparentní lakovací vrstvu. Tato vrstva tvoří ochranu vytištěné fotografie proti mechanickému opotřebení, proti UV záření a tedy i proti vyblednutí tisku po určité době.

Barevná páska se během tisku odvíjí a je dávkována na přesný počet výtisků. Spotřební materiál se proto dodává v kompletu barevná páska – speciální papír. Při tisku například jen jednoho tiskového bodu dochází k odvinutí barevné pásky potřebné pro celou plochu. Pozitivem je, že takto lze přesně vyčíslit náklady na jednu vytištěnou stránku, avšak právě tyto náklady na vytištění jedné stránky patří k negativním vlastnostem termosublimačních tiskáren.

Inkoustové tiskárny

• patří mezi nejpoužívanější tiskárny, zejména kvůli poměrně nízké pořizovací ceně. Tato výhoda se však projevuje v provozních nákladech, zejména v ceně tiskových hlav a inkoustových náplní, které jsou integrovány do jednoho celku. Princip činnosti inkoustové tiskárny spočívá v nanášení kapiček inkoustu uloženého v zásobníku, který je prostřednictvím trysek tiskové hlavy nanášen na papír, tj. v jakém množství, jak rychle, jakým způsobem a s jakou hustotou. Princip přenosu inkoustu na papír může být:

a, termoelektrický – kde se inkoust prudce zahřeje, což zvýší tlak, následkem čehož jsou kapičky inkoustu vystřelovány na médium.

Plnící obsah zásobníku může tvořit:

• pigmentové inkousty
• inkousty vyvinuté na bázi barviv

Nepigmentový inkoust – je jasnější a barevnější, dobře rozpustný a snadno proniká do média, kde se tiskne obraz. Velmi dobře rozptyluje dopadající světlo. Bez speciálních médií, například fotopapíru, rychleji bledne působením světla či vlhkosti.

Pigmentový inkoust – do médií neproniká, ale zůstává na povrchu. Pigmentová barviva jsou mnohem stabilnější a nepodléhají tak blednutí působením světla.

Laserové tiskárny

• údaje z celé tiskové strany se uloží do paměti a následně se jedním otočením válce celá strana vytiskne. Z tohoto důvodu se laserovým tiskárnám říká také stránkové tiskárny.

Data se přenesou z počítače do paměti tiskárny. Následuje elektronické zpracování tiskové strany, což představuje rozložení zobrazovaného obrazu na elementární body v závislosti na rozlišení tiskárny. Dále dojde k zavedení archu papíru ze vstupního zásobníku do tiskárny a k tvorbě předlohy obrazu na statickou elektřinou nabitém světlocitlivém, nejčastěji selenovém válci. Vykonává se to pomocí laserové diody nebo miniaturních svíticích diod. Na místech osvětlených laserovým paprskem nebo svíticími diodami se elektrický náboj neutralizuje. Vytvoří se tak přesná elektrostatická podoba tiskové stránky. Během tisku se válec otáčí a na dalším místě dochází ke kontaktu s tonerem. Toner je nabitý stejnou polaritou jako nenabitá neosvětlená místa válce. Toner se přenese pouze na místa válce, která byla osvětlená. V tomto okamžiku se na válci vytváří tonerový obraz části tiskové stránky. Papír pak dále prochází přes „žehličku“ o teplotě 150 až 250 °C. Tím dochází k fixaci toneru. Po průchodu celého papíru vychází do výstupního zásobníku. Světlocitlivý válec je následně po celé ploše mazací lampou zbaven zbytkového náboje a opět nabit elektrickým nábojem a celý proces se opakuje.

U barevných laserových tiskáren je princip obdobný s tím rozdílem, že proces tisku probíhá čtyřikrát. Zvlášť pro každou barevnou složku plus černou barvu. Kombinací těchto čtyř barev toneru v různých poměrech lze vytvořit plné barevné spektrum.

Výhody a nevýhody:

Ihličkové

+ možnost tisknout současně více kopií, nejnižší provozní náklady

– hlučné, pomalé (ale ne všechny, řádkové 2400 lpm), nejnižší kvalita

Inkoustové

+ možnost tisknout barevně, nejnižší pořizovací náklady

– nejvyšší provozní náklady

Laserové

+ nejrychlejší, nejvyšší kvalita

– barevné jsou drahé