Podnik a jeho charakteristiky

1.3 Podnik a jeho znaky

Setkáváme se s reprodukováním podstaty podniku podle E. Gutenberga, který charakterizuje podstatu průmyslového podniku pomocí následujících obecných znaků.

1. Kombinace výrobních faktorů představuje na straně vstupů vybavení pracovními, finančními a hmotnými zdroji.
2. Princip hospodárnosti znamená snahu podniku jednat co nejhospodárněji a to pomocí:

• maximalizace výstupu – tedy při daných vstupech dosáhnout co nejvyššího výstupu, nebo
• minimalizace vstupu – tedy realizovat daný výstup při co nejmenších vstupech, nebo
• optimalizace vztahu mezi vstupy a výstupy – tak, aby byly vstupy a výstupy vzájemně sladěny a podle daných kritérií mohly být řešeny ekonomicky optimálně.

3. Princip finanční rovnováhy je schopnost podniku plnit své platební povinnosti.

Specifickými znaky podniku podle E. Gutenberga jsou spojeny s uplatňováním hospodářského systému. Vymezuje specifické znaky v tržní ekonomice:

1. Princip soukromého vlastnictví – je to forma vlastnictví, jejímž výsledkem je, že vlastník podniku si vyhrazuje právo nepřímo nebo přímo se podílet na řízení podniku.
2. Princip ziskovosti – hovoří o nezbytnosti zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a tendenci k maximalizaci zisku ve vztahu k vloženému kapitálu.
3. Princip autonomie – vyjadřuje svobodu podnikatelské činnosti, která je řízena tržními vztahy bez direktivních státních zásahů. Podnik má možnost využívat příležitostí na trhu, ale musí nést všechna rizika spojená s podnikatelským neúspěchem.

Definice podniku

Obchodní zákoník v § 5 odst. 1 definuje „podnik jako soubor hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání.“ K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náleží podnikateli a slouží k provozování podniku, nebo vzhledem ke své povaze mají k tomuto účelu sloužit. (Citováno podle Obchodního zákoníku § 5 odst. 1. [online] [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: <http://www.exekutor.sk/poradna/obchodny.htm>.)

Hlavní složky podniku jsou:

• Hmotné složky – např. budovy, stroje, pozemky, zařízení a další,
• Nehmotné složky – např. patenty, licence, know-how, zřizovací výdaje, obchodní značka a další,
• Osobní složka – zaměstnanci, kteří ve firmě pracují. (http://www.studentske.sk/noska/19___Formy_podnikania_a_podnik.doc)

Podnik lze charakterizovat také jako samostatnou ekonomickou organizaci, jejímž účelem je uspokojování zájmů a potřeb vlastníků a zákazníků. V současné době je kladen důraz rovněž na sociální a ekologický rozměr podnikatelské činnosti, přičemž cíle podniku se rozšiřují o uspokojování zájmů zaměstnanců a veřejnosti a o odpovědnost vůči životnímu prostředí.

Cíle podniku

Při rozhodování o stanovení cílů podniku musí podnik zodpovědět tři základní otázky: Co vyrábět?, Jak vyrábět?, Pro koho vyrábět?

Stanovení cílů je důležitou součástí tvorby kvalitní podnikové strategie, která je klíčová pro přežití podniku v neustále se měnícím prostředí. V jasně formulovaných cílech se odráží potřeba podnikových vstupů i výstupů, stejně jako požadovaný průběh transformačního procesu a jeho efektivita.

Obecné cíle podniku jsou zejména dosažení maximálního zisku, zajištění trvalého ekonomického růstu a dosažení ekonomické stability. Mezi konkrétní cíle patří například:

• Růstový cíl – podnik se zaměřuje na vlastní rozvoj, zejména růst objemu výroby, počtu zaměstnanců a vybavenosti výrobními faktory,
• Důchodový cíl – podnik usiluje o dosažení vlastních příjmů, které zabezpečují uspokojování cílů a zájmů podniku a vytvářejí zdroje k pokrytí potřeb reprodukce. Vyšší objem realizované produkce a nižší náklady znamenají lepší naplnění tohoto cíle,
• Inovační cíl – je realizován prostřednictvím inovací ve výrobě, změnou technologií a pracovních postupů, novými pěstebními, výrobními, chovatelskými metodami, zajišťuje růst produkce a tvorbu nových výrobků,
• Organizační cíl – souvisí s optimalizací a racionalizací vlastní výrobní produkce.

Funkce podniku

Stanovení cílové funkce podniku patří mezi základní úkoly podniku. Cílová funkce představuje soustavu cílů, které si každý podnik stanoví. To vyplývá z rozdílných zájmů skupin i jednotlivců v podniku, ale také v jeho okolí. Pokud cíle podniku nabývají ekonomický rozměr, charakterizujeme je jako monetární cíle. Ty představují cíle výkonnostní, finanční, cíle v oblasti zisku, rentability apod. Pokud mají cíle podniku sociální rozměr, nazýváme je nemonetární cíle, které zahrnují sociální podmínky, spravedlnost v odměňování a podobně. (www.ekonom.sk)

Mezi funkce podniku patří například:

• Podnikatelská funkce – zahrnuje soustavné a cílevědomé využívání podnikového kapitálu spolu s tvůrčím potenciálem za účelem maximalizace zisku při předchozím uspokojení potřeb zákazníků,
• Ekonomická funkce – zahrnuje několik oblastí: finanční, odbytu i zásobování, jejím cílem je vyčíslit finanční výsledek, zajistit podniku finanční a hmotné prostředky a zjišťovat vliv odběratelů na podnikatelskou organizaci,
• Výrobní funkce – zajišťuje hlavní náplň činnosti podniku, ovlivňuje rozsah a obsah kooperativních a obchodních vztahů,
• Organizační funkce – vyjadřuje organizační uspořádání podniku, zahrnuje plánování a výběr zaměstnanců,
• Vědecko-technická funkce – zajišťuje výrobu pracovními silami a hmotným majetkem z hlediska kvality a kvalifikace, zařazení do organizačních jednotek tak, aby podnik dosáhl svých podnikatelsko-hospodářských cílů, inovace, technologie, technika, výzkum a vývoj produktů,
• Samosprávná funkce – hlavním úkolem je prostřednictvím samosprávných orgánů zajistit autoregulaci podniku.

(Funkce podniku. Dostupné na: <http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/>)
(Podnik a jeho činnost. Dostupné na: <http://www.zones.sk/studentske-prace/ekonomia/3878-podnik-a-jeho-cinnost/>)

Kromě ekonomických funkcí rozumíme funkce, které přímo nesouvisejí s hospodářskou činností a jsou to následující funkce:

• Sociální funkce – zajištění sociální efektivity výroby, zaměstnanosti pracovníků a vytváření podmínek pro jejich uplatnění intelektuálních schopností, hlavně kvůli zvýšení odborné i morální úrovně. Podnik se snaží zvyšovat sociální úroveň zaměstnanců,
• Biologicko-ekologická funkce – zabezpečuje tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků, produkci kvalitních potravin a používání ekologických výrobních postupů, včetně výstavby čistíren odpadních vod,
• Environmentální funkce – zahrnuje tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků spotřebního průmyslu a kvalitní potraviny,
• Bezpečnostní funkce – zahrnuje zejména dodržování bezpečnostních předpisů a zajištění ochranných pomůcek,
• Kulturně-společenská funkce – podnik organizuje kulturní akce pro zaměstnance a jejich rodiny,
• Vzdělávací funkce – podnik poskytuje zvyšování kvalifikace zaměstnanců prostřednictvím školení.

(Chodasová, A., Bujinová, D., 1996)

Subjekty cílového rozhodování

Cíle podniku představují složité a dlouhodobé procesy, jejichž výsledkem je komplikovaný rozhodovací proces. Za rozvojem podniku stojí malý tým vrcholového vedení, které se věnuje strategickým otázkám, takže cíle podniku představují kompromis mezi jednotlivými zájmovými skupinami.

Subjekty cílového rozhodování lze rozdělit na externí a interní.

Interní zájmové skupiny, tedy ty, které působí přímo v podniku, jsou:

• Vlastníci (shareholders) – majoritní vlastníci, kteří sledují dlouhodobé cíle, a minoritní vlastníci sledující své vlastní zájmy,
• Manažeři – sledují především cíle vlastníků, ale i zaměstnanců,
• Zaměstnanci – soustředí se na udržení či zvýšení svých mezd a na profesní růst.

Externí zájmové skupiny, které jsou spojeny s podnikem, jsou:

• Odběratelé – sledují objem a kvalitu výrobků a služeb za přiměřenou cenu,
• Dodavatelé – usilují o stabilní podmínky objemu dodávek, odbytu, dodržování termínů a včasné hrazení pohledávek,
• Věřitelé – kontrolují včasné a efektivní zhodnocení svých vkladů a podobně,
• Stát – zajímá se o pravidelné a vysoké daňové příjmy, tvorbu nových pracovních míst, ekologické chování atd. (Hontyová, K., Lisý, J., Majduchová, H., 2007)

Zájmem všech zájmových skupin je především dlouhodobá existence podniku, protože pokud podnik prosperuje, je možné uspokojit zájmy jednotlivých skupin.

Dosahování výnosů, které by měly být vyšší než vynaložené náklady, je hlavním významem podnikání. Z těchto výnosů je nutné uspokojit všechny stakeholders, a to vyplatit mzdy, úroky, daně, poplatky apod. Pokud zůstane něco navíc, představuje to základ pro určení hodnoty pro vlastníky (shareholder value). (Žuffa, M., 2003)