Podnik a znaky podniku
Setkáváme se s opakováním podstaty podniku podle E. Gutenberga, který charakterizuje podstatu průmyslového podniku pomocí následujících obecných znaků.
- Kombinace výrobních faktorů na straně vstupů představuje vybavení pracovními, finančními a hmotnými zdroji.
- Princip hospodárnosti vyjadřuje snahu podniku jednat co nejhospodárněji a to pomocí:
- Maximalizace výstupu, tedy při daných vstupech dosáhnout co nejvyššího výstupu, nebo
- Minimalizace vstupu, tedy realizovat daný výstup při co nejmenších vstupech, nebo
- Optimalizace vztahu mezi vstupy a výstupy tak, aby vstupy a výstupy byly vzájemně sladěny a podle daných kritérií řešeny ekonomicky optimálně.
- Princip finanční rovnováhy znamená schopnost podniku plnit své platební závazky.
Specifické znaky podniku podle E. Gutenberga souvisejí s uplatňováním hospodářského systému. Vymezují specifické znaky v tržní ekonomice:
- Princip soukromého vlastnictví, tj. vlastnická forma, jejímž výsledkem je, že vlastník podniku si vyhrazuje právo nepřímo či přímo se účastnit řízení podniku.
- Princip ziskovosti hovoří o nezbytnosti zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a tendencích k maximalizaci zisku ve vztahu k vloženému kapitálu.
- Princip autonomie, který vyjadřuje svobodu a nezávislost podnikatelské činnosti, která je řízena tržními vztahy bez direktivních státních zásahů. Podnik má možnost využívat příležitosti na trhu, ale musí nést všechna rizika spojená s podnikatelským neúspěchem.
Definice podniku
Obchodní zákoník v § 5 odst. 1 definuje „podnik jako soubor hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání.“ K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náleží podnikateli a slouží k provozování podniku, nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit. (Citováno podle Obchodního zákoníku § 5 odst. 1. [on line] [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: <http://www.exekutor.sk/poradna/obchodny.htm>.)
Hlavní složky podniku jsou:
- Hmotné složky jako budovy, stroje, pozemky, zařízení apod.,
- Nehmotné složky jsou patenty, licence, know-how, zřizovací výdaje, obchodní značka apod.,
- Osobní složka – zaměstnanci pracující ve firmě.
Podnik lze charakterizovat také jako samostatnou ekonomickou organizaci, jejímž účelem je uspokojování zájmů a potřeb vlastníků a zákazníků. V dnešní době klademe důraz rovněž na sociální a ekologický rozměr podnikatelské činnosti tím, že cíle podniku se rozšiřují o uspokojování zájmů zaměstnanců a veřejnosti i o odpovědnost vůči životnímu prostředí.
Cíle podniku
Při rozhodování o stanovení cílů podniku musí podnik odpovědět na 3 základní otázky: Co vyrábět?, Jak vyrábět?, Pro koho vyrábět?
Stanovení cílů je důležitou součástí tvorby kvalitní podnikové strategie, jde o přežití podniku v neustále se měnícím prostředí. V jasně formulovaných cílech se odráží potřeba podnikových vstupů i výstupů, stejně jako průběh transformačního procesu a jeho efektivita.
Obecné cíle podniku jsou zejména dosažení maximálního zisku, dosažení trvalého ekonomického růstu a dosažení ekonomické stability. Mezi následující cíle patří například růstový cíl, jehož předmětem je rozvoj podniku, zejména růst objemu výroby, růst počtu pracovníků a vybavenosti výrobními faktory. Důchodový cíl znamená usilování podniku o dosažení vlastních důchodů, kterými zajišťuje uspokojování cílů a zájmů podniku a tvoří zdroje pro pokrytí potřeb reprodukce. Čím větší je objem realizované produkce a čím nižší náklady, tím vyšší je naplnění tohoto cíle. Inovační cíl se realizuje prostřednictvím inovací výroby, změnou technologií i pracovních postupů, novými pěstitelskými, výrobními a chovatelskými metodami, zajišťováním růstu produkce a tvorbou nových výrobků. Organizační cíl souvisí s optimalizací a racionalizací vlastní výrobní produkce.
Funkce podniku
Stanovení cílové funkce podniku patří mezi základní úkoly podniku. Cílová funkce představuje soustavu cílů, které si každý podnik stanoví. To vyplývá z rozdílných zájmů skupin i jednotlivců podniku a jeho okolí. Pokud cíle podniku mají ekonomickou dimenzi, charakterizujeme je jako monetární cíle, které zahrnují výkonné finanční cíle, cíle oblasti zisku, rentability apod. Pokud mají cíle podniku sociální dimenzi, nazýváme je nemonetárními cíli, které zahrnují sociální podmínky, spravedlnost v odměňování apod. (www.ekonom.sk)
Mezi funkce podniku patří například podnikatelská funkce, která spočívá v soustavném a cílevědomém využívání podnikového kapitálu spolu s tvořivým potenciálem za účelem maximalizace zisku při předcházejícím uspokojení potřeb zákazníků. Ekonomická funkce zahrnuje několik oblastí – finanční, odbytkovou i zásobovací, jejímž cílem je vyčíslit finanční výsledek, zajistit podniku finanční a hmotné prostředky a zjistit vliv odběratelů na podnikovou organizaci. Výrobní funkce zabezpečuje hlavní náplň činnosti podniku, podmiňuje rozsah a obsah kooperačních a obchodních vztahů. Organizační funkce se týká organizačního uspořádání podniku, zahrnuje plánování a výběr zaměstnanců. Vědecko-technická funkce zabezpečuje výrobu pracovními silami a hmotným majetkem z hlediska kvality a kvalifikace, zařazení do organizačních jednotek tak, aby podnik dosáhl svých podnikohospodářských cílů, inovace, technologie, techniku, výzkum a vývoj produktů. Samosprávná funkce má za úkol prostřednictvím samosprávných orgánů zajistit autoregulaci podniku. (Funkce podniku. Dostupné na: <http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/>) (Podnik a jeho činnost. Dostupné na: <http://www.zones.sk/studentske-prace/ekonomia/3878-podnik-a-jeho-cinnost/>)
Mimo ekonomické funkce rozumíme funkce, které přímo nesouvisí s hospodářskou činností, a to jsou následující: sociální funkce zabezpečuje sociální efektivitu výroby, zaměstnanost pracovníků a vytváření podmínek pro jejich uplatnění rozumových schopností, hlavně s cílem zvýšit odbornou i morální úroveň. Podnik se snaží zvyšovat sociální úroveň v podniku. Biologicko-ekologická funkce zahrnuje tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků, výrobu kvalitních potravin a používání ekologických výrobních postupů, včetně výstavby čistíren odpadních vod. Enviromentální funkce znamená tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků spotřebního průmyslu i kvalitních potravin. Bezpečnostní funkce spočívá především v dodržování bezpečnostních předpisů a zabezpečení ochranných pomůcek. Kulturně-společenská funkce podnik organizuje kulturní akce pro zaměstnance a jejich rodiny. Vzdělávací funkce podnik zajišťuje zvyšování kvalifikace zaměstnanců prostřednictvím školení. (Chodasová, A., Bujinová, D., 1996)
Subjekty cílového rozhodování
Cíle podniku představují složité a dlouhodobé procesy, jejichž výsledkem je složitý rozhodovací proces. Za rozvojem podniku stojí malý tým vrcholového vedení, který se zabývá strategickými otázkami, takže cíle podniku představují kompromis mezi jednotlivými zájmovými skupinami.
Subjekty cílového rozhodování lze rozdělit na externí a interní.
Interní zájmové skupiny, tedy ty, které působí přímo v podniku, jsou:
- Majitelé (shareholders) – majoritní vlastníci sledují dlouhodobé cíle, menšinoví vlastníci sledují své vlastní cíle,
- Manažeři – sledují zejména cíle vlastníků, ale i zaměstnanců,
- Zaměstnanci – zaměřují se na udržení či zvýšení svých platů a na profesní rozvoj,
Externí zájmové skupiny, které se vztahují k podniku, jsou:
- Odběratelé – sledují objem a kvalitu výrobků a služeb za přiměřenou cenu,
- Dodavatelé – jejich cílem jsou stabilní podmínky objemu dodávek, prodeje, dodržování termínů, včasné uhrazení pohledávek,
- Věřitelé – kontrolují včasné a efektivní zhodnocení svých vkladů,
- Stát – zajímá se o pravidelné a vysoké daňové příjmy, tvorbu nových pracovních míst, o ekologické chování apod. (Hontyová, K., Lisý, J., Majduchová, H., 2007)
Zájmem zájmových skupin je především dlouhodobá existence podniku, protože prosperující podnik umožňuje uspokojit zájmy jednotlivých skupin.
Dosahování výnosů, které by měly být vyšší než vynaložené náklady, je hlavním smyslem podnikání. Z výnosů je třeba uspokojit všechny stakeholders, to znamená vyplatit mzdy, úroky, daně, poplatky apod. Pokud zbyde něco navíc, představuje to základ pro určení hodnoty pro akcionáře (shareholder value). (Žuffa, M., 2003)
Rozdělení podniků podle doporučení č. 2003/361/ES
Podniky se dělí podle různých hledisek, v bakalářské práci se zaměřujeme na malé a střední podniky, proto si definujeme právě tyto podniky.
Podle Komise 2003/361/ES ze dne 6. května je podnik definován následovně:
„Podnikem se rozumí každý subjekt, který vykonává hospodářskou činnost bez ohledu na jeho právní formu. Sem patří zejména samostatně výdělečně činné osoby a rodinné podniky, které vykonávají řemeslné nebo jiné činnosti, a partnerství či sdružení, která pravidelně vykonávají hospodářskou činnost.“ (Komise 2006/361/ES)
Podle této Komise se určují kategorie podniků následovně:
- Kategorii mikro, malých a středních podniků (MSP) tvoří podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 mil. eur nebo jejichž celková roční bilance nepřesahuje 43 mil. eur.
- V kategorii MSP se malý podnik definuje jako: „podnik, který zaměstnává méně než 50 osob a jehož roční obrat a/nebo celková roční bilance nepřesahuje 10 mil. eur.“
- V kategorii MSP se mikro podnik definuje jako: „podnik, který zaměstnává méně než 10 osob a jehož roční obrat a/nebo celková roční bilance nepřesahuje 2 mil. eur.“ (Komise 2006/361/ES)
