Podnik a znaky podniku
Setkáváme se s reprodukováním podstaty podniku podle E. Gutenberga, který charakterizuje podstatu průmyslového podniku pomocí následujících obecných znaků.
- Kombinace výrobních faktorů představuje na straně vstupů vybavení pracovními, finančními a hmotnými zdroji.
- Princip hospodárnosti znamená snahu podniku jednat co nejhospodárněji, a to prostřednictvím:
- Maximalizace výstupu – tedy při daných vstupech dosáhnout co nejvyššího výstupu, nebo
- Minimalizace vstupu – tj. realizovat daný výstup při co nejmenších vstupech, nebo
- Optimalizace vztahu mezi vstupy a výstupy – tak, aby vstupy a výstupy byly vzájemně sladěny a podle daných kritérií bylo možné řešit ekonomicky optimální variantu.
- Princip finanční rovnováhy znamená schopnost podniku plnit své platební povinnosti.
Specifické znaky podniku podle E. Gutenberga souvisí s uplatňováním hospodářského systému. Vymezuje specifické znaky v tržní ekonomice:
- Princip soukromého vlastnictví je vlastnícka forma, jejímž výsledkem je, že vlastník podniku si vyhrazuje právo přímo či nepřímo se podílet na řízení podniku.
- Princip ziskovosti hovoří o nezbytnosti zisku jako výsledku podnikatelské činnosti a tendenci k maximalizaci zisku ve vztahu k vloženému kapitálu.
- Princip autonomie vyjadřuje svobodu podnikatelské činnosti, která je řízena tržními vztahy bez direktivních státních zásahů. Podnik má možnost využívat příležitosti na trhu, ale musí nést veškerá rizika spojená s podnikatelským neúspěchem.
Definování podniku
Obchodní zákoník v § 5 odst. 1 definuje „podnik jako soubor hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání.“ K podniku patří věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které náleží podnikateli a slouží k provozování podniku, nebo vzhledem ke své povaze mají tento účel sloužit. (Citováno podle Obchodního zákoníku § 5 odst. 1. [on line] [cit. 2011-03-21]. Dostupné na: <http://www.exekutor.sk/poradna/obchodny.htm>.)
Hlavní složky podniku jsou:
- Hmotné složky jako budovy, stroje, pozemky, zařízení apod.,
- Nehmotné složky jako patenty, licence, know-how, zřizovací výdaje, obchodní značka apod.,
- Osobní složka – zaměstnanci, kteří ve firmě pracují.
Podnik lze charakterizovat i jako samostatnou ekonomickou organizaci, jejímž účelem je uspokojování zájmů a potřeb vlastníků a zákazníků. V současné době klademe důraz rovněž na sociální a ekologický rozměr podnikatelské činnosti tím, že se cíle podniku rozšiřují o uspokojování zájmů zaměstnanců a veřejnosti, stejně jako o zodpovědnost vůči životnímu prostředí.
Cíle podniku
Při rozhodování o stanovení cílů podniku musí podnik odpovědět na tři základní otázky: Co vyrábět?, Jak vyrábět?, Pro koho vyrábět?
Stanovení cílů je důležitou součástí tvorby kvalitní podnikové strategie a představuje předpoklad přežití podniku v neustále se měnícím prostředí. V jasně formulovaných cílech se odráží potřeba podnikových vstupů i výstupů, stejně jako nezbytný průběh transformačního procesu a jeho efektivita.
Obecné cíle podniků jsou zejména dosažení maximálního zisku, trvalý ekonomický růst a dosažení ekonomické stability. Mezi další významné cíle patří například růstový cíl, kdy se podnik zaměřuje na vlastní rozvoj, zejména růst objemu výroby, počtu zaměstnanců i vybavenosti výrobními faktory. Důchodový cíl znamená snahu podniku dosahovat vlastní důchody, kterými zajišťuje naplňování cílů a zájmů podniku a tvoří zdroje pro uspokojení potřeb reprodukce. Vyšší objem realizované produkce a nižší náklady vedou k lepšímu dosažení tohoto cíle. Inovační cíl je naplňován prostřednictvím inovací ve výrobě, změn technologií i pracovních postupů, zaváděním nových pěstebních, výrobních a chovatelských metod, což zajišťuje růst produkce a tvorbu nových výrobků. Organizační cíl souvisí s optimalizací a racionalizací vlastní výrobní produkce.
Funkce podniku
Stanovení cílové funkce podniku patří mezi základní úkoly podniku. Cílová funkce představuje soustavu cílů, které si každý podnik stanoví. To vyplývá z rozdílných zájmů skupin a jednotlivců v podniku i jeho okolí. Pokud cíle podniku mají ekonomickou dimenzi, charakterizujeme je jako monetární cíle, mezi něž patří výkonové, finanční cíle, cíle z oblasti zisku, rentability apod. Pokud mají cíle podniku sociální dimenzi, nazýváme je nemonetárními cíli, které zahrnují sociální podmínky, spravedlnost v odměňování atd. (www.ekonom.sk)
Mezi funkce podniku patří například podnikatelská funkce, která spočívá v soustavném a cílevědomém využívání podnikového kapitálu spolu s tvůrčím potenciálem na maximalizaci zisku při předchozím uspokojení potřeb zákazníků. Ekonomická funkce zahrnuje více oblastí – finanční, odbytovou i zásobovací; jejím cílem je vyčíslit finanční výsledek, zabezpečit podnik finančními a hmotnými prostředky a zjišťovat vliv odběratelů na podnikovou organizaci. Výrobní funkce zajišťuje hlavní náplň činnosti podniku a podmiňuje rozsah a obsah kooperačních a obchodních vztahů. Organizační funkce vyjadřuje organizační uspořádání podniku, zahrnuje plánování a výběr zaměstnanců. Vědecko-technická funkce zajišťuje práci s pracovním personálem a hmotným majetkem z hlediska kvality a kvalifikace, jejich zařazení do organizačních jednotek tak, aby podnik dosáhl svých podnikohospodářských cílů, zahrnuje inovace, technologie, techniku, výzkum a vývoj produktů. Samosprávná funkce má za úkol prostřednictvím samosprávních orgánů zajistit autoregulaci podniku. (Funkce podniku. Dostupné na:<http://www.zones.sk/studentske-prace/manazment/4181-charakteristika-znaky-a-funkcie-podniku/>) (Podnik a jeho činnost. Dostupné na:<http://www.zones.sk/studentske-prace/ekonomia/3878-podnik-a-jeho-cinnost/>)
Mezi mimopodnikové funkce, které přímo nesouvisí s hospodářskou činností, patří například sociální funkce, která se zaměřuje na zajištění sociální efektivnosti výroby, zaměstnanosti pracovníků a vytváření podmínek pro uplatnění jejich schopností a znalostí, zejména s cílem zvýšit odbornost i morální úroveň. Podnik se snaží zvyšovat sociální úroveň uvnitř organizace. Biologicko-ekologická funkce zajišťuje tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků, produkci kvalitních potravin a používání ekologických výrobních postupů, například výstavbu čistíren odpadních vod. Enviromentální funkce se zaměřuje na tvorbu a ochranu životního prostředí, výrobu ekologických výrobků spotřebního průmyslu i kvalitních potravin. Bezpečnostní funkce se týká dodržování bezpečnostních předpisů a zajištění ochranných pomůcek. Kulturně-společenská funkce zahrnuje organizaci kulturních akcí pro zaměstnance a jejich rodiny. Vzdělávací funkce spočívá v poskytování dalšího vzdělávání zaměstnanců prostřednictvím školení. (Chodasová, A., Bujinová, D., 1996)
Subjekty cílového rozhodování
Cíle podniku představují složité a dlouhodobé procesy, jejichž výsledkem je náročný rozhodovací proces. Za rozvojem podniku stojí malý tým vrcholového vedení, který se věnuje strategickým otázkám, a proto cíle podniku představují kompromis mezi jednotlivými zájmovými skupinami.
Subjekty cílového rozhodování lze rozdělit na externí a interní.
Interní zájmové skupiny, tedy ty, které působí přímo v podniku, jsou:
- Vlastníci (shareholders) – majoritní vlastníci sledují dlouhodobé cíle, menšinoví vlastníci sledují své vlastní cíle,
- Manažeři – zaměřují se především na cíle vlastníků, ale i zaměstnanců,
- Zaměstnanci – soustředí se na udržení či zvýšení svých platů a na profesní růst,
Externí zájmové skupiny mající vztah k podniku jsou:
- Odběratelé – sledují objem a kvalitu výrobků a služeb za přiměřenou cenu,
- Dodavatelé – jejich cílem jsou stabilní podmínky objemu dodávek, prodeje, dodržování termínů, včasné úhrady pohledávek,
- Věřitelé – kontrolují včasné a efektivní zhodnocení svých vkladů a podobně,
- Stát – zajímá se o pravidelné a vysoké daňové příjmy, vytváření nových pracovních míst, o ekologické chování apod. (Hontyová, K., Lisý, J., Majduchová, H., 2007)
Zájmem zájmových skupin je především dlouhodobá existence podniku, protože pokud podnik prosperuje, je možné uspokojit zájmy jednotlivých skupin.
Dosahování výnosů, které by měly převyšovat vynaložené náklady, je hlavním významem podnikání. Z výnosů je nutné uspokojit všechny stakeholders, tedy vyplatit mzdy, úroky, daně, poplatky apod. Pokud něco zbude, představuje to základ pro určení hodnoty pro vlastníky (shareholder value). (Žuffa, M., 2003)
Rozdělení podniků podle doporučení č. 2003/361/ES
Podniky se dělí podle různých kritérií, v bakalářské práci se zaměřujeme na malé a střední podniky, a proto si definujeme právě tyto kategorie.
Podle Nařízení Komise 2003/361/ES z 6. května je podnik definován takto:
„Za podnik se považuje každý subjekt, který vykonává hospodářskou činnost bez ohledu na jeho právní formu. Patří sem zejména samostatně výdělečně činné osoby a rodinné podniky vykonávající řemeslné či jiné činnosti a partnerství nebo sdružení, která pravidelně vykonávají hospodářskou činnost.“ (Komise 2006/361/ES)
Podle této Komise se určují kategorie podniků následovně:
- Kategorii mikro, malých a středních podniků (MSP) tvoří takové podniky, které zaměstnávají méně než 250 osob a jejichž roční obrat nepřesahuje 50 mil. eur nebo jejichž celková bilance nepřesahuje 43 mil. eur.
- Mezi malé podniky patří podniky, které zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat a/nebo celková roční bilance nepřesahuje 10 mil. eur.
- Mezi mikro podniky patří podniky, které zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat a/nebo celková roční bilance nepřesahuje 2 mil. eur. (Komise 2006/361/ES)
