Podnikové činnosti
Podnik při realizaci svých podnikových cílů uskutečňuje množství činností. Tyto činnosti podnik realizuje ve vzájemné interakci a cílem jejich vzájemných vztahů je, aby se vstupy, které vstupují do podniku a jsou nezbytné pro uskutečňování podnikového výkonu, změnily na výstupy, a to ať už v podobě realizované produkce nebo služby.
PODNIKOVÝ TRANSFORMAČNÍ PROCES
= množina podnikových činností, jejichž cílem je změna podnikových vstupů na výstupy. Tento proces nelze chápat izolovaně, ale ve velmi úzkých vazbách na ostatní systémy. P považujeme za komplexní transformační systém, jehož vstupy zabezpečuje jeho dodavatelský systém a výstupy odběratelský (uživatelský) systém.
Cílem transformačního procesu je maximalizace zisku a jeho znakem je hospodárnost.
Michael Porter ve své práci „Competitive Advantage“ používá pro podnikatelský systém termín hodnotový řetězec.
Každou činnost v podnikatelském systému lze považovat za subsystém s vlastními vstupy a určitou technologií, která transformuje vstupy na výstupy. Každá hodnotová činnost využívá a dále předává informace od dodavatelů a odběratelů. Kompletní hodnotový řetězec zahrnuje všechny hodnotové činnosti, včetně příjmů, které představují rozdíl mezi celkovou hodnotou a náklady všech činností.
Podnikatelské činnosti se dělí na 2 druhy hodnotových činností:
- primární – výkonově-hospodářské
- podpůrné – průřezové
Mezi těmito činnostmi existuje mnoho vazeb hodnotového, hmotného a informačního charakteru. Podobné vazby však existují i mezi různými podnikatelskými systémy, přičemž jejich znalost je jednou z hlavních podmínek efektivního fungování transformačního procesu P.
PRIMÁRNÍ ČINNOSTI
Typický podnikatelský systém představuje 3 typy primárních hodnotových činností, přičemž každá z nich zahrnuje různé specifické funkce: zásobování, výroba a odbytu.
PODSTATA, PŘEDMĚT A ÚLOHA ZÁSOBOVÁNÍ V PODNIKU
Zásobování:
- představuje funkční činnost podniku, kterou začíná transformační proces
- z hlediska institucionální struktury P patří do oblasti materiálového hospodářství
- 3 dimenze chápání materiálového hospodářství (MH):
- a) úzké chápání MH (tzv. klasická oblast kompetencí) – zahrnuje jen činnosti obstarávání (nákupu a dopravy) a skladování
- b) širší chápání MH (tzv. rozšířená kompetenční oblast) – zahrnuje také činnosti spojené s rozmístěním materiálu na místa zpracování v podniku, stejně jako pohyb materiálu mezi jednotlivými místy zpracování
- c) nejširší chápání MH (tzv. rozsáhlá kompetenční oblast) – MH se identifikuje s hmotným tokem v podnikovém transformačním procesu, tedy kromě již zmíněných činností zahrnuje také přípravu odbytu hotové produkce. Toto chápání MH lze prakticky ztotožnit s obsahem logistiky, přičemž logistiku můžeme rozčlenit na obstarávací (zásobovací) logistiku, logistiku výroby a logistiku odbytu.
Předmět zásobovací činnosti je diferencován podle typu podniku. Nejčastěji se vymezují 3 skupiny předmětů obstarávání:
- Vstupní materiály – účastní se podnikového transformačního procesu. Člení se na:
- a) výrobkové materiály – stávají se součástí výrobku, dělíme je na základní (tvoří hmotnou podstatu výrobku) a pomocné (doplňují výrobek, např. barvy)
- b) technologické materiály – podnikové provozní materiály (mazadla, topné oleje, nástroje…)
- Polotovary – podílejí se na kompletaci výrobku produkovaného ve vlastním výrobním procesu, např. meziprodukty, kompletizační části, konstrukční dílce, součástky…
- Obchodní zboží – nepodílejí se na kompletaci vlastního výrobku, ale stávají se v původní podobě předmětem dalšího prodeje, např. odběratel si je žádá v souvislosti s koupí našeho výrobku (autorádio namontované do aut u výrobce automobilů)
Funkce zásobování:
- obstarání předmětů nákupu na základě zjištěných potřeb podniku
- zajištění skladování obstarovaných předmětů
- recyklace surovin – souvisí se vzrůstajícím zájmem o ochranu životního prostředí. Zdůrazňuje se, že nejen komplexní zpracování surovin, ale i opakované využívání různých pomocných přepravních prostředků, obalových materiálů či jiných znovupoužitelných materiálů může přispět k ekologii podnikové činnosti.
Z těchto základních funkcí zásobování vyplývají i jeho dva základní cíle:
- zajištění materiálových potřeb (příp. potřeb obchodního zboží) = věcný cíl
- snížení nákladů podnikové činnosti = ekonomický cíl
Se zásobováním obecně souvisejí 3 skupiny nákladů:
- a) přímé materiálové náklady (ceny surovin, materiálů, polotovarů…)
- b) náklady na vázaný kapitál (kalkulované úroky na cizí kapitál vázaný v zásobách)
- c) vlastní náklady procesu zásobování (mzdy personálu, dopravní náklady, skladovací náklady, náklady na obchodní jednání…)
Základním cílem zásobování je zabezpečit materiálové potřeby podniku při optimální výši nákladů.
Zásobovací strategie musí vycházet z podstaty vztahů mezi dodavateli, útvarem zásobování v podniku a místy spotřeby materiálových vstupů v podniku.
