Podstata a význam strategického managementu

V nejnovějším pojetí strategického řízení v podniku jde o získání komparativní výhody vůči jinému subjektu. Strategické řízení v tomto smyslu je procesem tvorby a realizace rozvojových záměrů dlouhodobějšího charakteru, které mají zásadní význam a jejich uskutečněním podnik získá komparativní efekt. Podstatným znakem strategického řízení je právě prvek komparace a získání komparativní výhody.

Při komparaci je nutné porovnávat podnik s jinými rozhodovacími subjekty, s kterými je v neindiferentním vztahu. Indiferentní vztah znamená, že chování jiného podniku z hlediska jeho záměrů není podstatné a významné. Neindiferentní vztah je aktivní interakce, která může nabýt podoby kooperace nebo konkurence. Z pohledu strategického řízení má větší význam opačné působení, tedy konkurence.

Základním cílem strategického řízení je získání komparativního efektu. Dominantní postavení v strategickém řízení mají strategie efektivnosti.

Efekt je výsledkem vývojového procesu a má komplexní podobu, přičemž jeho strukturu tvoří dílčí efekty, jako např. ekonomický, sociální, ekologický, politický, etický a další. Efekt je tak chápán jako výsledek změny, která je důsledkem určité aktivity.

V tradičním pojetí konkurence je konkurence spíše považována za boj, kdy se velké podniky snaží eliminovat menší či méně významné podniky, zvyšovat ceny nebo bez omezení navyšovat svůj podíl na trhu. Konkurence v tomto smyslu je chápána jako „ohrožení“.

Globalizace trhů, růst kupní síly obyvatelstva a další faktory však vyvolávají nový pohled na konkurenci. Významná úloha v zajišťování rozvoje je připisována právě strategickému managementu, který je vnímán jako tzv. „vůdce“, jehož úkolem je ve světové ekonomice nalézt správnou cestu prostřednictvím „konkurenční výhody“.

V konkurenčním prostředí tržní ekonomiky jde v strategickém řízení podniku o následující přístupy:

• zvolit nezávislé strategie využívající různé způsoby konkurence bez snahy spojit se s konkurencí,
• strategie zaměřené na spolupráci jako alternativní cestu konkurence s cílem využít toto spojení k získání nových nebo synergických konkurenčních výhod.

Spolupráce přináší řadu výhod, které se mohou proměnit v konkurenční výhodu spolupracujících podniků, například využití úspor z rozsahu, učení se od konkurence, snížení nákladového rizika a další.

Z hlediska druhu spolupráce jde o konvenční typ spolupráce, tedy majetkové spojení ve formě fúze nebo akvizice, případně spojování podniků na základě smluv, tj. strategické aliance.

Fúze je chápána jako spojení dvou nebo více podniků s cílem vytvoření jedné společnosti. Vznik fúzí často vede k získání většího tržního podílu a konkurenční výhody. V konečném důsledku dochází ke zvýšení zisků, což umožňuje podniku rychlejší inovaci (fúze se často realizují na horizontální úrovni, tedy v rámci jednoho odvětví). V důsledku ohrožení hospodářské soutěže v odvětví jsou fúze často omezeny zásahy státu.

Akvizice představuje nákup společnosti nebo její části způsobem, kdy je podnik zcela pohlcen a přestává existovat jako samostatná jednotka. Akvizice jsou sledovány protimonopolními orgány.

Strategické aliance lze chápat následovně:

• joint venture, kdy je strategická aliance realizována založením nové firmy, do které partneři investují své aktiva,
• majetkové strategické aliance – holdingová forma vlastnictví,
• strategické aliance založené na dohodách, které mají neformální charakter (nezávislé na podílu na majetku).

V globálním prostředí jsou nejzajímavější strategické aliance nezávislé na vlastnickém podílu, vznikající mezi silnými konkurenty. V současnosti řada firem vytváří několik strategických aliancí, tedy síť aliancí, za účelem budování celkové sítě strategických konkurenčních výhod.

Přístupy strategického managementu

Přístup, který zdůrazňuje neustálou změnu a nutnost variantních reakcí na měnící se podmínky konkurenčního prostředí, představuje Henry Mintzberg, podle něhož je strategie charakterizována pěti „P“:

• Plan (plán) – předem vypracovaný směr akcí, činností,
• Ploy (manévrování) – způsob manévrování uplatňovaný při střetu s konkurentem,
• Position (umístění) – způsob, jakým chce podnik být umístěn v konkurenčním prostředí,
• Perspective (pohled) – způsob, jakým manažeři vnímají sami sebe a svět kolem, jak vidí svůj podnik a jeho zaměření,
• Pattern (vzor) – model situací a chování podniku v budoucnosti.