Poptávka po domácích aktivech

Cíl práce

Hlavním cílem práce je charakteristika směnného kurzu a devizových kurzů. V práci popisujeme teorii trhu finančních aktiv a teorii devizového kurzu. Popisujeme faktory ovlivňující posun křivky poptávky po domácích aktivech, a to jak posun směrem nahoru, tak dolů. Práce se zabývá také faktory ovlivňujícími kurz. Snažíme se v práci co nejlépe seznámit s problematikou poptávky po domácích aktivech. V praktické části práce jsme rovněž ukázali příklady směnného kurzu.

Teoretická východiska práce

Je nezbytné nejprve definovat základní pojmy související s danou problematikou, přičemž jedním z nich je pojem platební bilance. Platební bilance je chápána jako systematický statistický výkaz nebo záznam všech hospodářských transakcí uskutečněných za určité časové období, většinou jeden rok, mezi národní ekonomikou a zahraničím.

Takové hospodářské transakce probíhají podobou toků služeb, zboží, kapitálu i peněz mezi rezidenty domácí země a rezidenty ostatních zemí a většinou vyúsťují do přílivu i odlivu devizových prostředků. Transakce zachycené v platební bilanci jsou zaznamenávány na principu podvojného účetnictví, takže každá transakce by měla být zachycena jak kreditním, tak debetním zápisem ve stejné výši. Kreditní zápisy evidují vývoz reálných zdrojů a finanční položky, které odrážejí pokles zahraničních aktiv nebo nárůst zahraničních pasiv dané ekonomiky a vytvářejí tak nabídku deviz. Debetní zápisy zachycují dovoz reálných zdrojů a finanční položky, které odrážejí růst zahraničních aktiv nebo pokles zahraničních pasiv dané ekonomiky a vedou ke zvýšení poptávky po devizách.

K tématu je třeba rovněž definovat mezinárodní investiční pozici, která představuje stavovou veličinu – rozvahu finančních aktiv a pasiv držených rezidenty vůči nerezidentům k určitému datu. Podle statistiky MMF chápeme pod pojmem zahraniční aktiva především přímé zahraniční investice, portfoliové investice, finanční deriváty a ostatní rezervní aktiva a investice. Zatímco položka zahraničních pasiv zahrnuje zejména přímé investice v dané ekonomice, portfoliové investice, finanční deriváty a samozřejmě ostatní investice. Mezinárodní investiční pozice k datu konce referenčního období odráží finanční transakce, změny ocenění a ostatní úpravy, které se v průběhu období vyskytly a ovlivnily tak výši aktiv a pasiv. Mezinárodní investiční pozice se často používá při analýze vývoje a trendů výkonu ekonomiky ve vztahu k zbytku světa. Odečtením zahraničních pasiv od zahraničních aktiv získáme čistou mezinárodní investiční pozici, na jejímž základě se stanoví, zda je země čistým dlužníkem či věřitelem.

Čistá domácí aktiva představují peněžní hodnotu bankovních úvěrů podnikům, obyvatelstvu i státu sníženou o vklady veřejné správy v domácích bankách.

Směnný kurz

Směnný kurz lze definovat jako prostředníka mezi vnitřní ekonomikou země a vnějšími subjekty, mezi nimiž dochází k vzájemné interakci ve formě ekonomických, finančních i obchodních vztahů. Měnové kurzy lze definovat jako „ceny, za které se obchoduje na měnových trzích a které jsou těmito trhy determinovány“ (Frait, 1996, s. 3).

Pošta (2007, s. 221) uvádí měnový kurz jako: „cenu jedné měny v jednotkách jiné měny, která vstupuje na trh zahraničních měn“. Podle něj stanovení takové ceny není vůbec triviální. Můžeme ji vyjádřit pomocí přímé a nepřímé kotace:

• Přímá kotace vyjadřuje cenu jedné jednotky zahraniční měny v počtu jednotek domácí měny.
• Nepřímá kotace vyjadřuje cenu jedné jednotky domácí měny v počtu jednotek měny zahraniční.

Devízový trh je dalším důležitým pojmem v dané problematice. Je to místo, kde se setkává nabídka zahraničních měn, jako jsou peněžní nástroje denominované v zahraničních měnách, s poptávkou po nich a kde se formuje cena jednotlivých měn – měnový nebo devizový kurz.

Devízový trh je nenahraditelný při uskutečňování plateb do zahraničí i ze zahraničí, rovněž při převodu peněžních fondů z jedné měny do druhé a určuje přitom měnový kurz. Národní měny jsou nezbytné pro vyrovnání platebních transakcí v rámci země, stejně tak jsou nezbytné zahraniční měny k provedení plateb za hranicemi domácí měny.

Jak vidíme, na devizovém trhu se rozhodujícím způsobem obchoduje s devizami, jeho součástí je i trh s valutami, avšak objemy obchodů s valutami na devizovém trhu jsou ve srovnání s devizovým obchodováním zanedbatelné.

Kurzy na devizovém trhu se nejčastěji dělí z hlediska peněžních nástrojů, s nimiž se obchoduje, především na kurzy:

• Valutové,
• Devízové.

Z hlediska časového na kurzy:

• Promptní,
• Termínované.

Z hlediska různých druhů obchodů realizovaných na jednotlivých devizových trzích:

• Kurzy promptní,
• Forwardové,
• Kurzy (ceny) futures,
• Kurzy (ceny) opcí (options).

Z hlediska územního rozdělení:

• Devízové trhy jednotlivých států,
• Mezinárodní trhy,
• Euromenové trhy.

Tyto trhy zprostředkovávají kontakt mezi prodávajícími a kupujícími jednotlivých zahraničních měn. Na tomto trhu není vymezeno centrální obchodní místo ani obchodní čas, jedná se o přístupný sekundární trh, volně přístupný každému. Ceny i podmínky jsou definovány na základě dohod, jde o neorganizovanou formu obchodování zvanou over the counter (OTC), přibližně 90 % všech devizových transakcí se uskutečňuje právě zde. Název OTC (obchod přes přepážku) pochází z doby, kdy odborníci uzavírali devizové obchody u „přepážek“ bank či dealerů. Dnes se devizový trh nazývá FX nebo zjednodušeně FOREX („Foreign Exchange“).

Z hlediska času se člení na promptní devizové trhy, kde probíhají okamžité devizové obchody s lhůtou splatnosti do jednoho až dvou pracovních dnů, a na základě časového hlediska také na termínované devizové trhy, kde se obchodují devizy se splatností přes dva pracovní dny.

Funkce devizových trhů

Jeho základní funkcí je přesun peněžních prostředků mezi zeměmi a určení ceny deviz – devizového kurzu. Ekonomické subjekty využívají devizové trhy především k úhradě závazků z mezinárodního obchodu a investování, k zajištění proti kurzovému riziku, případně pro arbitráž, spekulace a formování devizové pozice.

Další funkce devizových trhů zahrnují:

• Zajištění zahraničních měn pro potřeby mezinárodního obchodu,
• Investování do cestovního ruchu,
• Investování do mezinárodních aktivit ekonomických subjektů,
• Zajištění proti kurzovému riziku,
• Devizové spekulace,
• Devizové arbitráže.

Potřeba zahraničních měn vzniká zejména v souvislosti s vývozem a dovozem zboží a služeb, mezinárodními investicemi, cestovním ruchem a ekonomickými aktivitami mezi devizovými rezidenty a nerezidenty.

Hlavní metody determinace devizového kurzu

Právě vzhledem k významným subjektům světových finančních trhů, pro něž je predikce devizových kurzů velmi důležitá, existuje celá řada postupů a metod zaměřených na předpověď měnových kurzů. Výhodou těchto metod je současné multikriteriální zohlednění různých vlivů na měnové kurzy v závislosti na délce časového období. Podle Krále (2003) patří mezi nejznámější metody zejména:

• Fundamentální analýza,
• Technická analýza,
• Makroekonomická analýza,
• Metoda Random walk,
• Teorie „bublinového efektu“.

Za nejuznávanější analýzu je považována fundamentální analýza.

Členění devizového trhu na základě jeho vrstev

První vrstva zahrnuje obchody mezi bankami a jejich obchodními klienty, kteří potřebují směnit větší objemy zahraničních měn za účelem zaplacení dováženého zboží nebo výměnu peněžních prostředků získaných v zahraničí za domácí měnu.

Druhá vrstva vzniká při devizových obchodech mezi domácími bankami, zahraničními zastoupeními centrálních bank v dané zemi a domácí centrální bankou.

Třetí vrstva zahrnuje obchody mezi domácími bankami a zahraničními bankovními institucemi.

Členění devizového obchodu z hlediska okruhů obchodování:

• Maloobchodní okruh
• Velkoobchodní okruh

Teorie trhu finančních aktiv

Za finanční aktiva se považují měny a devizový kurz je relativní cenou dvou finančních aktiv.

Devizové kurzy jsou určovány stejně jako ceny akcií, dluhopisů, zlata apod. Ceny těchto aktiv jsou ovlivňovány především zájmem lidí o jejich vlastnictví. Preference držby některých z nich závisí hlavně na očekávané hodnotě – výnosnosti aktiv v budoucnosti. Čím vyšší hodnotu bude aktivum mít v budoucnu, tím dražší je v současnosti. Tržní subjekty již do dnešní hodnoty kurzu promítají svá očekávání o budoucím vývoji kurzu.

Faktory ovlivňující kurz:

• v důchodové nabídce (DO):
• clo a kvóty,
• poměr zahraniční a domácí cenové hladiny,
• preference domácího zboží ve srovnání se zahraničním zbožím a produktivita práce,
• v kapitálové nabídce (KO):
• poptávka po finančních aktivech v domácí měně a jejich nabídka.

Devizový kurz je cenou domácích aktiv vyjádřenou v jednotkách zahraničních aktiv. Rovnovážný devizový kurz vzniká na základě rovnosti poptávky po finančních aktivech v dané měně a jejich nabídky. Z toho vyplývá, že:

• Poptávka po domácích aktivech je přímo úměrná domácí úrokové sazbě,
• Poptávka po domácích aktivech je přímo úměrná očekávané budoucí výši domácího měnového kurzu,
• Poptávka po domácích aktivech je nepřímo úměrná zahraniční úrokové sazbě.

Determinaci devizového kurzu na základě modelu trhu aktiv a její vysvětlení přinesl Michael Musa. Platný promptní devizový kurz považoval za obraz nejlepšího tržního ocenění toho, co se pravděpodobně s devizovým kurzem v budoucnosti stane. Je to založeno na předpokladu, že tržní subjekty okamžitě zahrnují soubor očekávání o budoucím vývoji kurzu již do dnešní hodnoty kurzu.

Teorii devizového kurzu založenou na trhu aktiv dále rozpracoval F. S. Mishkin, jehož teorie vychází z analýzy faktorů ovlivňujících devizové kurzy v dlouhém a krátkém období. Nejprve analyzoval faktory působící na chování devizového kurzu v dlouhém období, mezi něž zařadil poměr domácí a zahraniční cenové hladiny, cla a kvóty, preference domácího zboží oproti zahraničnímu zboží a produktivitu práce. Dominantní vliv na chování kurzu v krátkém období má poptávka po finančních aktivech v dané měně a jejich nabídka.

Na základě Mishkinovy teorie je devizový kurz cenou domácích aktiv (tedy těch denominovaných v domácí měně včetně bankovních depozit) vyjádřenou v jednotkách zahraničních aktiv (denominovaných v zahraniční měně včetně bankovních depozit).

Poptávka po domácích finančních aktivech

Poptávka po domácích finančních aktivech vzniká na základě:

• poptávky domácích subjektů po domácí měně,
• poptávky zahraničních subjektů po této měně.

Na poptávku po domácích aktivech působí rovněž tyto faktory:

• Změna domácí úrokové míry – nastává, když se zvýší úroková míra domácích aktiv, což při dané úrovni měnového kurzu zvyšuje výnos z domácích aktiv a poptávka po domácí měně se začne zvyšovat. Poptávka po aktivech je totiž přímo úměrná domácí úrokové sazbě.
• Změna zahraniční úrokové míry – pokud se zvyšuje úroková míra ze zahraničních aktiv, jejich očekávaný výnos při každém měnovém kurzu roste, a tím roste i poptávka po zahraničních aktivech. Z toho plyne, že poptávka po domácích aktivech je nepřímo úměrná zahraniční úrokové sazbě.
• Změna očekávaného budoucího devizového kurzu – každý faktor, který způsobuje zvýšení očekávané budoucí výše měnového kurzu, zvyšuje očekávané zhodnocení domácí měny a očekávané výnosy z domácích aktiv při jakékoliv úrovni kurzu. Proto je poptávka po domácích aktivech přímo úměrná očekávané budoucí výši měnového kurzu a krátkodobě ovlivňuje zejména úrokový diferenciál, platný kurz v daném období a kurz očekávaný v budoucím období, a to jak u domácích, tak i u zahraničních investorů.

Centrální banka může ovlivňovat nabídku domácích finančních aktiv intervencemi zaměřenými na: