Postavení člověka ve výrobě
Pracovní síla je rozhodujícím aktivním činitelem výroby. Její role dále roste v souvislosti s vědeckotechnickým rozvojem, který vede k růstu mechanizace a automatizace výroby a tím i k nárůstu technického vybavení pracovníka. Souhrn všech vstupních prvků výroby však představuje pouze možnost dosažení užitečného efektu. Faktické získání efektu závisí na úrovni kvalifikace a schopnostech lidí. Automatizace výroby, využití výpočetní techniky, nových technologií a rychlá inovace výrobků vedou ke zvyšování složitosti práce a vyžadují mobilizovat především tvůrčí schopnosti člověka. Klade na pracovníka zcela nové požadavky, jako je schopnost přizpůsobovat se měnícím se podmínkám, profesní mobilita, schopnost zvyšovat si kvalifikaci nebo se rekvalifikovat. Ukazuje se, že rozvoj a využití kvalifikace jsou stejným nebo dokonce důležitějším faktorem rozvoje než investice. Konkurence vyžaduje neustálé zdokonalování výroby a výrobků a snižování nákladů. To je možné pouze při aktivní účasti všech pracovníků na zlepšování práce podniku.
Pro zajištění vysoké efektivnosti výroby má značný význam zvyšování aktivizace lidského činitele. K faktorům ovlivňujícím aktivizaci lidského činitele ve výrobě patří zejména výchovně-vzdělávací systém, sociální pracovní podmínky, motivační systém a řízení práce.
Stále složitější a značně nákladné výrobní systémy vyžadují věnovat pozornost otázkám spolehlivosti člověka v systému člověk – stroj – pracovní prostředí. Praxe ukazuje, že člověk je nejdůležitějším, ale zároveň i nejslabším článkem tohoto systému. Spolehlivost člověka spočívá v jeho schopnosti plnit požadované úkoly (funkce) s předepsanou přesností v daném čase a za stanovených pracovních podmínek.
Spolehlivost člověka je dána pravděpodobností jeho bezchybné práce. Selhání člověka spočívá v úplné nebo částečné ztrátě pracovní schopnosti a může být způsobeno vnitřními příčinami (například nezaregistrování změny podnětu, špatnou identifikací podnětu, nerozlišením podnětu, neznalostí správné reakce na podnět) nebo vnějšími příčinami (například neergonomickým řešením stroje, nevhodným pracovním prostředím apod.). Je třeba zkoumat příčiny a následky selhání člověka a hledat způsoby zvyšování jeho spolehlivosti. Zvýšení spolehlivosti člověka lze dosáhnout především odstraněním ergonomických nedostatků stroje, optimalizací pracovního prostředí a pracovních metod a zaváděním mechanizace a automatizace výroby. Otázky spolehlivosti člověka mají zejména v moderní výrobě značný ekonomický i bezpečnostní význam. Proto jim je třeba věnovat mimořádnou pozornost.
