Název článku:
Potreby národního hospodářství
Obsah článku:
Kdysi dávno v minulosti domácí hospodářství zabezpečovalo vykonávání všech prací. V tomto hospodářství se realizovala výroba a spotřeba podle požadavků uzavřené rodiny či kmene. S rozvojem výroby se rozšiřovala i specializace ve výrobě a výměna zboží.
Výrobce potřeboval výrobky jiných výrobců a tak postupně vznikl místní trh a městské hospodářství. Postupným prohlubováním dělby práce se vyvinulo tržní hospodářství. Místní trhy se spojily do celonárodního trhu. Spolu s moderními národy vznikala národní hospodářství, tj. národní ekonomiky.
Hlavní úlohou národního hospodářství je uspokojit potřeby celé společnosti, přičemž však naráží na překážky, které souvisejí hlavně s omezeným množstvím statků a služeb.
Národní hospodářství a potřeby národního hospodářství jsou pojmy, které jsem ve své práci charakterizovala, popsala a rozvinula podle všeobecně platných poznatků – z oborů týkajících se dané problematiky.
Národní hospodářství
„Národní hospodářství je souhrn všech ekonomických prostředků a vztahů hospodářských subjektů určitého státu nebo hospodářského prostoru.“
Národní hospodářství je výsledkem souboru společných aktivit lidí, přírody a umělých lidských výtvorů, které vznikaly postupně či aktuálně. Funguje vždy v určitém hospodářsko-politickém systému. Je to složitý, mnohotvárný, mnohostranný a mnohovazebný, neustále se rozvíjející systém skládající se z mnoha subsystémů, jež jsou propojeny v jeden celek.
Národní hospodářství vzniklo postupným vývojem z domácího hospodářství, které se prohlubováním dělby práce a zdokonalováním technologií vyvinulo do tržního hospodářství (tedy menší trhy se postupně sdružovaly do celonárodních).
Subjekty národního hospodářství
Národní hospodářství každé země tvoří tyto subjekty:
- firmy (výrobní a spotřební podniky, družstva a podobně),
- domácnosti,
- stát (vládní instituce).
Tyto subjekty jsou v rámci dělby práce vzájemně závislé a úzce propojené.
Hlavní úkoly národního hospodářství
K hlavním úkolům národního hospodářství patří:
- co nejlépe uspokojovat potřeby všech občanů státu,
- ochrana a tvorba životního prostředí,
- zajištění technického, kulturního a společenského pokroku země.
Každé národní hospodářství uspokojuje potřeby svých obyvatel na různé úrovni. Proto se životní úroveň v různých zemích liší.
Hospodářství jako soubor aktivit
„Hospodářství lze chápat jako soubor jednosměrných a obousměrných aktivit jedinců a skupin lidí, kterými si snaží zajistit hmotné, částečně i duševní a duchovní potřeby.“
Jednosměrné aktivity
Jednosměrnými aktivitami si člověk zajišťuje něco buď:
- sám pro sebe (např. si namaže chléb máslem a následně jej zkonzumuje, vypereme si oblečení atd.) nebo,
- aktivitu vykonává pro někoho jiného (např. věnuje věc, kterou vlastní), přičemž za to nepožaduje žádnou protihodnotu od jiné osoby.
Obousměrné aktivity
Při obousměrných aktivitách člověk za svou činnost vždy požaduje nějakou protihodnotu. Rozlišujeme následující obousměrné aktivity:
- ekonomické (konečným cílem jsou vždy peníze – jako měřítko ekonomické efektivity),
- bártrové (cílem je výměna druhu produktu za jiný, např. výměna pšenice za kukuřici, lidské práce za jídlo atd.),
- neutrální (kde na jedné straně stojí peníze, bártrová komodita nebo emoce, a na druhé straně této výměny stojí vždy emoce. Typickým příkladem je návštěva sportovní události. Ačkoliv očekávaný výsledek nenastal, divák zpět peníze nevyžaduje. Zlost z prohry či naopak radost z výhry neutralizují cenu vstupenky).
Potřeby národního hospodářství
Soustava potřeb v národním hospodářství – společnosti jako celku je velmi široká a různorodá. Východiskem jsou potřeby jednotlivce, jejichž uspokojování je nezbytným základem procesní a společenské činnosti.
Lidé se již od nepaměti snaží zlepšovat své životní podmínky, nasytit nejen základní, ale i vyšší potřeby. Jedna z definic potřeb je uvedena i v knize Jána Lisého – Ekonómia v novej ekonomike: „Potřeba je prožívaný nedostatek, který se snažíme uspokojit.“
Další definici potřeby uvedl Jaroslav Mazurek ve své knize Vybrané kapitoly z národohospodářství a hospodářské politiky: „Potřebou rozumíme subjektivně prožívaný nedostatek něčeho, co je pro život daného jedince důležité a nezbytné.“
Členění potřeb
Vzhledem k tomu, že soustava potřeb představuje velký integrovaný celek, každý pokus o vymezení jeho podsystémů je zatížen určitou jednostranností. Vhodnost klasifikace lze posoudit pouze v souvislosti s konkrétním účelem, kterému má sloužit, přesto bude členění potřeb vždy relativní:
John Maynard Keynes člení potřeby na:
- absolutní potřeby – v tom smyslu, že je prožíváme, bez ohledu na situaci našich lidí,
- relativní (druhotné) potřeby, které jsou výsledkem snahy jednotlivců držet krok se svými spoluobčany nebo je i předběhnout a které mohou být nenasytné, protože jsou tím větší, čím vyšší je obecná úroveň.
Hierarchie lidských potřeb
Americký psycholog a profesor A. Maslow už v roce 1954 publikoval teorii hierarchie potřeb. „Vyšel z toho, že motivace vzniká z potřeb, tj. že každý je motivován uspokojováním neuspokojených potřeb.“ A. Maslow rozdělil lidské potřeby do pěti skupin podle jejich důležitosti od nejnižší po nejvyšší.
Uspokojování potřeb
K uspokojování potřeb slouží zboží a služby. Můžeme je rozdělit do těchto skupin:
- hmotné a nehmotné zboží a služby,
- spotřební a investiční zboží.
Potřeby lze dělit do dvou hlavních skupin:
- výrobní potřeby (Jsou to potřeby po výrobních faktorech, které jsou nezbytné k výrobě jakýchkoli statků, patří sem – přírodní zdroje (půda, suroviny), lidská práce a kapitál (stroje, výrobní haly, budovy)).
- konečné potřeby (Jsou to potřeby lidí po spotřebních předmětech a službách. Chápeme je jako objektivní podmínky života společnosti, které odpovídají dosažené úrovni rozvoje společnosti).
Mezi výrobními a konečnými potřebami je úzká souvislost. Konečné potřeby nelze uspokojit v požadované míře bez odpovídajícího rozvoje výroby. Na druhou stranu rozvoj výroby je východiskem konečných potřeb tím, že výroba produkuje stále nové a nové užitné hodnoty, které svou existencí vyvolávají v lidském vědomí nové přání – potřeby.
Potřeby jako motiv lidské činnosti
Lze říci, že potřeby a úsilí o jejich uspokojení jsou hlavním motivačním faktorem každé lidské činnosti. Potřeby se vyvíjejí progresivním tempem, neustále se mění, některé zanikají, jiné nově vznikají.
Dnes nám už nestačí mít dostatek jídla, chceme více cestovat, vzdělávat se, být ve spojení se světem atd. To, co ještě naši rodiče považovali za luxus – počítač, DVD, satelitní telefony, internet – nám dnes připadá samozřejmé a často si bez toho neumíme běžný život představit.
Na druhou stranu potřeby předbíhají možnosti svého uspokojování, protože ani ta nejbohatší země nemůže neomezeně uspokojit všechny potřeby svých obyvatel.
