Pozorování a vědecké pozorování
Pozorování je běžná životní činnost. Během dne člověk nepřetržitě pozoruje množství věcí kolem sebe. Vědecké pozorování však má jiný účel, obsah, průběh a výsledky. Základní vlastnosti vědeckého pozorování jsou (1):
- plánovitost – předmět a čas pozorování jsou stanoveny předem, způsob pozorování je přesně určený, vyzkoušený a nacvičený,
- systematičnost – pozorování se neuskutečňuje nahodile, ale organizovaně, v určitém čase nebo intervalu,
- objektivita – pozorování je co nejméně ovlivněno subjektivními pocity a názory výzkumníka, náhodností a nepřesností.
Strukturované pozorování
Již název strukturované pozorování naznačuje, že pozorovatel při sledování předmětů pozorování používá pozorovací nástroj (schéma, formulář) s přesně určenými kategoriemi jevů, které chce sledovat. (2)
Můžeme také říci, že strukturované pozorování je založeno na rozložení sledovaného jevu, předmětu nebo činnosti na menší oblasti. Tyto oblasti si můžeme rozdělit do různých kategorií a přiřadit jim „žebříček“, podle kterého budeme další oblasti pozorovat. Můžeme zvolit například pozorování od těch jednodušších po složitější, nebo naopak. Od častěji se vyskytujících po méně časté. Nebo si jednoduše zvolit postup a metodu, jak budeme pozorovat a postupovat.
Přímé a nepřímé pozorování
Při výběru konkrétní metody pozorování je důležité zohlednit povahu zkoumaného jevu. Přímé pozorování je vhodné v případech, kdy je potřeba okamžitě zaznamenat chování subjektů v přirozeném prostředí, přičemž pozorovatel může přímo zasahovat do procesu. Naopak nepřímé pozorování, jako jsou videozáznamy nebo zvukové nahrávky, může poskytnout hlubší pohled na analyzovaný jev, protože umožňuje opakované přezkoumání a eliminaci chyb způsobených přímým zásahem pozorovatele. Tyto metody také poskytují větší flexibilitu při analýze, protože zaznamenaná data je možné studovat v různých časových intervalech a z různých perspektiv.
Přímé pozorování
Při přímém pozorování by měl pozorovatel zaujmout takové stanovisko, aby co nejméně rušil pozorované osoby či činnosti. Při přímém pozorování pozorovatel zaznamenává pozorovaná data okamžitě během pozorování. Obvykle používá připravený formulář. (2)
Přímé pozorování má výhodu v tom, že zachycuje reálnou atmosféru. Nevýhodou je rušivý vliv pozorovatele, časový stres a fakt, že zaznamenané jevy nemusí být dostatečně přesné, protože v prostředí mohou probíhat mnohé ovlivňující vlivy.
Nepřímé pozorování
Při nepřímém pozorování se průběh činností zaznamenává na audiozáznamy, videozáznamy či do písemných protokolů. Záznam je výhodný tím, že umožňuje opakované pozorování, čímž se snižuje stres kladený na pozorovatele při přímém pozorování.
Nahrávky lze archivovat a také je použít i s odstupem času. Samozřejmě nevýhodou je, že pozorovatel nezíská přímý kontakt s pozorovanou realitou. Zvukový záznam nebo videozáznam může být v případě potřeby převeden do písemné podoby – protokolu z pozorování. (2)
Vědecké pozorování
Vědecké pozorování je nedílnou součástí mnoha výzkumných disciplín, od biologie po psychologii. Tento proces je nezbytný pro získání empirických dat, která slouží jako základ pro tvorbu teorií a vědeckých hypotéz. Aby bylo pozorování považováno za vědecké, musí splňovat určité standardy a metody. Zatímco běžné pozorování může být nahodilé a neorganizované, vědecké pozorování je systematické, metodické a má jasně stanovený cíl. Tato metodika zahrnuje vypracování detailního plánu, kde jsou definovány nejen detaily pozorované činnosti, ale i časové rámce a techniky zaznamenávání sledovaných jevů.
Kategorizace pozorovaných jevů
Vědecké pozorování rovněž zahrnuje přesnou kategorizaci pozorovaných jevů. Tím se zajišťuje, že data budou objektivní a relevantní. Kategorizace může být velmi specifická a zaměřená na různé aspekty sledovaného objektu. Kromě toho je nutné, aby pozorování probíhalo za podmínek, které minimalizují vliv pozorovatele na zkoumaný objekt. To znamená, že vědecký pozorovatel se musí snažit, aby jeho vlastní pocity, předpoklady či očekávání neovlivnily výsledky.
Vědecké pozorování přispívá k pochopení složitých procesů v přírodě i ve společnosti. Bez těchto důkladných a objektivních pozorování by bylo obtížné formulovat ověřitelné vědecké teorie, které jsou základem moderního výzkumu a technologického pokroku.
