POZOROVÁNÍ
Pozorování je běžná životní činnost – během dne člověk nepřetržitě sleduje množství věcí kolem sebe. Vědecké pozorování však má jiný účel, obsah, průběh a výsledky. Základní vlastnosti vědeckého pozorování jsou (1):
- plánovitost – předmět a čas pozorování jsou stanoveny předem, způsob pozorování je přesně určen, vyzkoušen a nacvičen,
- systematičnost – pozorování se neprovádí nahodile, ale organizovaně, v určitém čase či intervalu,
- objektivita – pozorování je co nejméně ovlivněno subjektivními pocity a názory výzkumníka, náhodností a nepřesností.
Strukturované pozorování
Přímé pozorování
Při přímém pozorování by měl pozorovatel zaujmout takové stanovisko, aby co nejméně rušil pozorované osoby či činnosti.
Nepřímé pozorování
Při nepřímém pozorování se průběh činností zaznamenává na audiozáznamy, videozáznamy či do písemných protokolů. Záznam je výhodný tím, že umožňuje opakované pozorování. Snižuje stres kladený na pozorovatele při přímém pozorování. Nahrávky lze archivovat a použít i s odstupem času. Nevýhodou je, že pozorovatel nezískává přímý kontakt s pozorovanou realitou. Zvukový či videozáznam může být v případě potřeby převeden do písemné podoby – protokolu z pozorování. (2)
(1)http://www.e-metodologia.fedu.uniba.sk/index.php/kapitoly/pozorovanie.php?id=i11
(2)Švec, 1998