Může nastat situace, kdy není vhodné při cvičení provést úplnou autorotaci, nebo chcete nacvičit přechod z autorotačního klesání do motorového stoupání. Toto budete procvičovat následujícím způsobem:
Vstupte do autorotace, poté ve vhodné výšce zvyšte výkon motoru tak, aby se ručičky otáčkoměru spojily a aby se otáčky motoru dostaly do normálního režimu. Zvýšení výkonu způsobí zatáčení vrtulníku. Předpokládejte to a včas zasáhněte nožním řízením. Podrovnání začněte v odpovídající výšce stejně jako při autorotaci. Udržujte kurz nožním řízením a výšku podrovnání pákou cykliky. Ve vhodné výšce vyrovnejte vrtulník do horizontální polohy. Páku kolektivu musíte v tomto okamžiku zatáhnout nahoru, abyste zabránili klesání vrtulníku a dosáhli stabilního visení, nebo podle potřeby rolování ve visení. Během manévru vylučujte zatáčení vrtulníku nožním řízením. V tomto okamžiku můžete provést normální přechod do stoupání. Je důležité, aby pohyby pákou kolektivu a pákou škrticí klapky byly plynulé a koordinované, aby nedošlo k přetočení motoru během manévru. Než začnete další cvičení nebo manévr, zkontrolujte motorové přístroje.
Selhání motoru ve skutečnosti nemusí nastat pouze za letu, ale i při visení nebo rolování.
V následujícím cvičení se naučíte, jak se vyrovnat s poruchami motoru během visení a během rolování ve nízké výšce. Vrtulníky tráví značnou část svého letového času právě ve visení, vykonávajíce mnoho různých úkolů, proto musí piloti umět bezpečně a efektivně zvládnout poruchu motoru. K manévru po selhání motoru nemůžete přistupovat jako k cvičné autorotaci. Po selhání motoru ve visení totiž nemáte dostatečnou výšku a čas její provedení. Pokud byste potlačili páku kolektivu stejně jako při autorotaci, vrtulník by okamžitě prudce narazil na zem a poškodil se. Pokud motor selže během visení, rotor nezastaví okamžitě, ale postupně. Kinetická energie nosného rotoru stále produkuje dostatečný vztlak, který umožňuje bezpečné přistání.
