Proces managementu hlavní výroby
MANAGEMENT HLAVNÍ VÝROBY sestává z následujících činností:
- Synergická analýza výroby – vzájemnou součinností výrobních faktorů se zvyšuje synergická účinnost výrobního celku
- a) věcná a personální integrace
- b) integrace naturálních a peněžních toků
- c) manažerská synergizace – manažerskou syntézou různých integrací v řízení výroby je systém Just in Time
- Komponentní rozbor výrobního procesu – je třeba přezkoumat komponenty, výrobní faktory a subsystémy, z nichž se výroba skládá, a zároveň analyzovat vliv a podíl jednotlivých prvků na celkových výsledcích výrobního systému
- a) analýza výrobních faktorů
- b) interaktivní analýza – zkoumá také mezikomponentní výsledky, jež vznikají z interakcí, vzájemných vztahů, vazeb a průniků mezi komponenty výroby
- Kvantitativní a kvalitativní strukturální analýza
- a) kvantitativní analýza – spočívá ve zkoumání počtu, druhu, směru, frekvence, informačních, hmotných a dalších druhů vazeb mezi komponenty a částmi výrobního procesu. Využívají se zejména grafické metody, maticová analýza, metoda matematicko-logického modelování, různé organizační modely apod.
- b) kvalitativní analýza – hlavní náplní je zkoumání substitučních možností ve výrobním procesu, při kterém vzniká kvalitativně nová struktura i při nezměněných vstupních komponentech. To lze zajistit substitucemi dvojí povahy:
- – substituce uvnitř prvků a subsystémů, např. provádět záměny mezi pracovníky s rozdílnou kvalifikací
- – substituce mezi subsystémy a prvky, např. nahradit stroje pracovníky
- Funkční analýza výroby – předmětem této analýzy je prověřit, jaké jsou specifické možnosti vlivu každé složky výroby na konečné synergické výsledky výrobního systému. Procesy v rámci výroby se dělí na základní a obslužné.
- Vnitropodniková specializace výroby
- a) technologická specializace – vzniká na základě příbuznosti výrobních operací, které se při větším rozsahu sdružují do technologicky specializovaných dílen a poté do provozů
- b) předmětová specializace – vyplývá z výrobní orientace výrobních jednotek na výrobu určitého homogenního sortimentu
- Základní typy organizace výroby
- a) organizace kusové výroby – nejnižší typ organizace, s nejmenší mírou opakovatelnosti výrobního procesu a nejvyššími náklady na jednotku produkce
- b) organizace sériové výroby – charakteristická opakovatelností operací a výrobků, tedy výrobou většího množství homogenních výrobků
- c) organizace hromadné výroby – vyznačuje se úzkým sortimentem výrobků vyráběných ve velkých objemech
- Zákonitosti organizace výrobního procesu
- a) proporcionalita ve výrobním systému (zákon rovnovážnosti) – znamená kvantitativní vyváženost mezi různými složkami výrobního procesu
- b) paralelnost průběhu výrobních činností (zákon současnosti)
- c) rytmičnost výrobního procesu (zákon rytmičnosti) – v pravidelných časových intervalech se vynakládá stejné množství práce, dochází k rovnoměrnému zatížení strojů, využití pracovníků a dosahuje se určitého množství výroby
- d) nepřetržitost výroby (zákon nepřetržitosti)
- Alokační management výroby v podniku – má řešit prostorové rozmístění objektů a uvnitř objektů pak alokaci pracovišť tak, aby se výroba mohla pružně přizpůsobit komerčním a inovačním změnám. Existuje individuální, skupinové a tokové rozmístění pracovišť.
- Časová analýza výroby
