Proces řízení hlavní výroby

Proces managementu hlavní výroby

MANAGEMENT HLAVNÍ VÝROBY sestává z následujících činností:

  1. Synergická analýza výroby – vzájemnou součinností výrobních faktorů se zvyšuje synergická účinnost výrobního celku
    • a) věcná a personální integrace
    • b) integrace naturálních a peněžních toků
    • c) manažerská synergizace – manažerskou syntézou různých integrací v řízení výroby je systém Just in Time
  2. Komponentní rozbor výrobního procesu – je třeba přezkoumat komponenty, výrobní faktory a subsystémy, z nichž se výroba skládá, a zároveň analyzovat vliv a podíl jednotlivých prvků na celkových výsledcích výrobního systému
    • a) analýza výrobních faktorů
    • b) interaktivní analýza – zkoumá také mezikomponentní výsledky, jež vznikají z interakcí, vzájemných vztahů, vazeb a průniků mezi komponenty výroby
  3. Kvantitativní a kvalitativní strukturální analýza
    • a) kvantitativní analýza – spočívá ve zkoumání počtu, druhu, směru, frekvence, informačních, hmotných a dalších druhů vazeb mezi komponenty a částmi výrobního procesu. Využívají se zejména grafické metody, maticová analýza, metoda matematicko-logického modelování, různé organizační modely apod.
    • b) kvalitativní analýza – hlavní náplní je zkoumání substitučních možností ve výrobním procesu, při kterém vzniká kvalitativně nová struktura i při nezměněných vstupních komponentech. To lze zajistit substitucemi dvojí povahy:
      • – substituce uvnitř prvků a subsystémů, např. provádět záměny mezi pracovníky s rozdílnou kvalifikací
      • – substituce mezi subsystémy a prvky, např. nahradit stroje pracovníky
  4. Funkční analýza výroby – předmětem této analýzy je prověřit, jaké jsou specifické možnosti vlivu každé složky výroby na konečné synergické výsledky výrobního systému. Procesy v rámci výroby se dělí na základní a obslužné.
  5. Vnitropodniková specializace výroby
    • a) technologická specializace – vzniká na základě příbuznosti výrobních operací, které se při větším rozsahu sdružují do technologicky specializovaných dílen a poté do provozů
    • b) předmětová specializace – vyplývá z výrobní orientace výrobních jednotek na výrobu určitého homogenního sortimentu
  6. Základní typy organizace výroby
    • a) organizace kusové výroby – nejnižší typ organizace, s nejmenší mírou opakovatelnosti výrobního procesu a nejvyššími náklady na jednotku produkce
    • b) organizace sériové výroby – charakteristická opakovatelností operací a výrobků, tedy výrobou většího množství homogenních výrobků
    • c) organizace hromadné výroby – vyznačuje se úzkým sortimentem výrobků vyráběných ve velkých objemech
  7. Zákonitosti organizace výrobního procesu
    • a) proporcionalita ve výrobním systému (zákon rovnovážnosti) – znamená kvantitativní vyváženost mezi různými složkami výrobního procesu
    • b) paralelnost průběhu výrobních činností (zákon současnosti)
    • c) rytmičnost výrobního procesu (zákon rytmičnosti) – v pravidelných časových intervalech se vynakládá stejné množství práce, dochází k rovnoměrnému zatížení strojů, využití pracovníků a dosahuje se určitého množství výroby
    • d) nepřetržitost výroby (zákon nepřetržitosti)
  8. Alokační management výroby v podniku – má řešit prostorové rozmístění objektů a uvnitř objektů pak alokaci pracovišť tak, aby se výroba mohla pružně přizpůsobit komerčním a inovačním změnám. Existuje individuální, skupinové a tokové rozmístění pracovišť.
  9. Časová analýza výroby