Proces rozhodování v organizaci
V managementu má rozhodování privilegované postavení. Prostřednictvím rozhodování se totiž realizují výsledky plánování, organizování, koordinování a práce s lidmi. Evidování v práci manažera představuje prvek přípravy k rozhodování, kontrola je prostředkem k dosažení co největší účinnosti rozhodování.
Herbert Simon (USA) rozlišoval 2 druhy rozhodování:
- naprogramované rozhodování – řeší problémy, se kterými jsme se již setkali. Jsou to známé problémy, a buď jsme je už sami řešili, nebo jsme viděli, jak je někdo jiný řeší. Postup řešení známe, máme pro něj vytvořený program. Zkušený manažer má mnoho takových programů, na rozdíl od mladého manažera.
- nenaprogramované rozhodování – řeší problémy, se kterými se v životě nesetkal, neví, jak postupovat. Vyžaduje se vysoká tvůrčí schopnost a většina problémů jsou právě tato nenaprogramovaná rozhodnutí. Důležitou roli hraje také hierarchie organizace.
Simon doporučoval, aby se každý manažer snažil vytvořit co nejširší škálu naprogramovaných rozhodnutí. Doporučuje organizaci, aby všude tam, kde je to možné, naprogramovala co nejvyšší počet rozhodnutí. Tradiční formy, metody programové tvorby rozhodnutí jsou:
- zvyk založený na znalostech a zkušenostech
- úřednická rutina
- standardní operační postupy
- dobře definované informační kanály v organizaci
- přesně a jasně vymezené cíle organizace
Simon doporučuje využívat metody technické analýzy a počítačové simulace, informační technologie, různé systémy na podporu rozhodování, operační výzkum …
Simon se zabýval také efektivními metodami rozhodování. Rozdělil proces rozhodování do 3 kroků:
- průzkum – dokonalá analýza problému a hledání příležitostí. V tomto kroku je nutné položit si důležitou otázku: zda problém, kterým se hodláme zabývat, je skutečný problém (nikoli pouze symptom problému)? Pokud je to problém, doporučuje se hledat další problémy, které s ním souvisejí, a získat o nich co nejvíce informací. Poté si určíme jednoznačná kritéria, která musí řešení splňovat. Rozdělíme je na základní (nezbytná) kritéria a na žádoucí kritéria (mohou, ale nemusí být splněna).
- návrh – je projekční činností při rozhodování a představuje systematické hledání vhodných řešení, tzn. že se hledají alternativní řešení a prostředky k jejich realizaci na základě shromážděných informací.
- výběr – testování vhodného řešení na základě zvolených kritérií. Výběr znamená vybrat nejvhodnější řešení, které lze v daném čase nalézt.
Při rozhodování je třeba postupovat tak, aby rozhodnutí byla uspokojivá nebo dostatečně dobrá. Není třeba usilovat o maximalizaci zisku, ale o adekvátní zisk. Tento postup usnadní manažerům rozhodování, protože každé rozhodování probíhá za podmínek omezené a hranicí racionality.
