Hospodářská krize a finanční krize
Současná hospodářská krize svým rozsahem, intenzitou a dopady stále více připomíná velkou hospodářskou krizi 30. let minulého století. Obě krize vykazují stejné charakteristické rysy, které začaly krachy na burze, přerostly ve finanční krizi a následně vyústily v krach podniků a domácností. Obě krize, současná i ta z minulých let, začaly v USA, odkud se rozšířily do celého světa. Kolébkou dvou po sobě jdoucích krizí v relativně krátkém časovém horizontu tedy byla USA.
Uzdravující role hospodářské krize
Úkolem hospodářské krize je ozdravit ekonomiku a urychlit přechod na kvalitativně novou úroveň. Problematické jsou náklady ozdravného procesu, jeho sociální a politické dopady. Současná krize byla umocněna deregulací a inovacemi v úvěrově-pěněžní sféře, vznikem virtuálních peněz a derivátů. Zvenku finanční krize vznikla a vyvíjela se jako hypoteční krize, která přerostla ve finanční a globální hospodářskou krizi.
Státní zásahy do ekonomiky
Bankroty velkých bank, finančních institucí a podniků, nejprve v USA a následně i v dalších zemích, vedly ke státnímu intervencionismu. Ten byl spojen se vstupem státu do vlastnické struktury komerčních bank a finančních institucí, rekapitalizacemi bank a zvýšením objemu oběživa, které mělo zabránit kolapsu bankovního systému.
Stát takto měl napravovat strategii finančních institucí, které pod tlakem akcionářů a managementu, s cílem maximalizace obratu a zisku, vykazovaly fiktivní zisky, virtuální peníze podporující spekulace a zvyšující riziko činnosti bankovního sektoru. Lze říci, že ironií osudu byl právě prudký nárůst virtuálních peněz, který vyvolal krizi likvidity a pád bankovních gigantů.
Vliv finanční krize na současný mezinárodní obchod
S cílem zabránit kolapsu bankovního systému vlády prostřednictvím centrálních bank znásobily objem oběživa a umožnily další růst virtuálních peněz. Ztráty bank byly kryty růstem státního dluhu, čímž především USA výrazně ohrozily platební schopnost státu a tím i postavení USD v mezinárodních měnových vztazích.
Politika snadno dostupných peněz
S cílem podpořit výrobu a zaměstnanost přešly centrální banky na politiku snadno dostupných peněz. Snížené diskontní sazby měly vést k nízkým úrokovým mírám a podpořit úvěrovou politiku komerčních bank. Avšak pokud finanční trhy nejsou konsolidované, přijatá opatření nepřinášejí požadované efekty. A tak při dlouhodobé politice téměř nulových úrokových sazeb, pokud komerční banky realizují politiku vysokých marží a nízké likvidity, se mohou dostat do pasti likvidity.
Podpora likvidity a inflační tlaky
Měnová politika vyspělých států je zaměřena na podporu likvidity, státem garantované vklady a kapitálové posílení bank s cílem obnovit důvěru v bankovní sektor. Avšak s ohledem na to, že ozdravení bankovního sektoru v USA vyžaduje investice ve výši 1,5 bilionu USD a reforma MMF je odkládána až na období 2011–2013, bankovní sektor a měnové vztahy zůstávají nejslabším článkem ozdravných opatření.
Dalším rizikem je potenciální nárůst inflačních tlaků vyvolaný trvalým nasycováním ekonomiky penězi. Navzdory optimistickým očekáváním některých politiků a ekonomů se disproporce mezi vývojem reálného sektoru a situací na trhu peněz zvětšují. Stagflace se stává reálnou hrozbou, pokud nedojde k odstranění přebytečných peněz, místo rychlého východu z hospodářské krize.
Záchranná opatření a ozdravné balíčky
V současnosti lze říci, koho finanční krize zatím zasáhla, avšak nelze jednoznačně určit, kde a u koho se definitivně zastaví. Je to tedy proces, který pokračuje. Finanční trh byl začátkem, nikoli však koncem této krize. Dá se říci, že problémy bank a finančních institucí automaticky pocítily nejen globální trhy, ale i organizace a jejich zaměstnanci.
Přijímají se záchranné či ozdravné balíčky, které však zatím pouze zahlazují největší díry, zatímco další se otvírají. Rostou veřejné deficity a dochází k výraznému zapojení veřejného sektoru, skrze který by se měla postupně oživovat ekonomika. Tyto vládní aktivity, zejména v počátečních fázích krize, byly jistě nezbytné, aby se zabránilo panice a případným výraznějším společenským nepokojům. V etapě likvidace důsledků však nebyly řešeny příčiny ani hodnotová a systémová rovina, která musí v celosvětovém či globálním pojetí nastolit nový měnový, finanční a ekonomický mechanismus.
Individuální pomoc na Slovensku
Vláda SR podobně jako mnohé jiné vlády zatím více směřuje k poskytování individuální pomoci (např. automobilový průmysl) a neorientuje se na plošná opatření typu zkrácení doby návratnosti DPH na méně než 60 dní, což by posílilo obrátkovost soukromého kapitálu a mělo plošný charakter. Rovněž by bylo vhodné plošně aplikovat model rychlého a levného úvěrování malých a středních podniků, efektivní systémy startovacího kapitálu pro začínající inovativní firmy, racionálnější odvodové zatížení či efektivnější proexportní politiku.
Orientace na zahraniční trhy
Mezinárodní obchod SR je silně závislý na vnějším prostředí a průmyslové produkci. Dominantní postavení mají vlivy a investice zahraničních investorů, z nichž mnozí čelí globální krizi. Obchod se také silně orientuje na mezinárodní trhy, které jsou krizí silněji zasažené, mezi něž patří trhy Německa a USA. Slovensko má vysoký podíl podniků ve fázi budování bez vnitřních rezerv, což je zejména důsledek investic v minulých letech, restrukturalizace struktury a citlivosti na změny.
Finanční krize a její pozitivní dopad
Mezi pozitivní stránky vlivu finanční krize na mezinárodní obchod patří zdravý finanční sektor, který je posilován zdroji vkladů úspor s přechodem na euro. SR má silnou a aktivní vládní politiku.
Protikrizová opatření
Vláda SR se zapojila do globálních protikrizových opatření. Vstupem do eurozóny získala řadu výhod. Má možnost využívat zdroje z hospodářského růstu a eurofondů, zvýšila se úroveň konkurenceschopnosti. Mnohé podniky prošly v historicky krátkém období rozsáhlými změnami a budou moci pružněji reagovat.
Pokles poptávky na exportních trzích
Slovenský finanční sektor utrpěl škody. Slovenská ekonomika je silně exportně orientovaná, pokles poptávky na exportních trzích povede k částečnému snížení aktivit výrobních společností a jejich subdodavatelů. Zároveň lze očekávat zhoršení dostupnosti úvěrů pro podnikatelský sektor a domácnosti, což se projeví zpomalením investic a růstu spotřeby domácností.
Prognózy vývoje finanční krize
Mezinárodní obchod se v současné době nachází v přechodném období, které je značně rizikové. Stabilita světové politiky je velmi křehká a nestabilní. Na jedné straně dochází k univerzalizaci určitého životního stylu, na straně druhé vyvstávají napětí mezi sociální a hospodářskou nerovnováhou v různých typech společností. V dnešní době častěji pozorujeme nepokoje mezi rasami a náboženstvími, které vrcholí různými konflikty. Příčinami konfliktů bývají nejčastěji nenávist mezi rasami a náboženská intolerance.
Růst domácí poptávky
Slovenská republika má exportně orientovanou ekonomiku, proto problémy firem v zahraničí, které dovážejí naše produkty, jsou i našimi problémy. Důležité je, aby se co nejvíce kompenzovaly tyto problémy růstem domácí poptávky. Čím je země hospodářsky vyspělejší, tím větší má předpoklady zapojit se do mezinárodní dělby práce prostřednictvím mezinárodního obchodu. Zapojení státu do mezinárodní dělby práce rozšiřuje jak exportní, tak importní možnosti, protože dovozem se překonávají bariéry domácí ekonomiky, což se odráží v úspoře národních prací a hospodářském růstu.
Spojená strategie pro země EU
Na cestě k udržitelnému sociálně tržnímu hospodářství, inteligentnějšímu a ekologičtějšímu hospodářství musí Evropa sledovat společné priority a pracovat na jejich dosažení během několika let. Žádný členský stát nemůže tyto výzvy úspěšně řešit sám a politiku EU nelze definovat pouze jako součet národních politik 27 zemí. Když všichni pracují na jedné vizi, je výsledek v důsledku více než jen součet jejích jednotlivých částí.
Jde o strategii pro všechny členské státy bez ohledu na jejich velikost, rok vstupu do EU či míru rozvoje. Rozšířená EU se skládá ze zemí s různými úrovněmi rozvoje a tedy i různými potřebami. Avšak vize EU do roku 2020 se týká všech členských zemí a je možné ji přizpůsobit různým výchozím situacím a národním specifikům s cílem podpořit růst pro všechny.
Udržení úrovně zaměstnanosti a sociálního pokroku
Lidem i podnikům jsou nabízeny obrovské příležitosti, které však musí umět využít. Cílem Komise je učinit z Evropy konkurenceschopný a prosperující hospodářský prostor, který bude vzorem pro ostatní, založený na znalostech, soudržný, ekologičtější a otevřený. Současně bude růst rychle a udržitelně a dosahovat vysoké úrovně zaměstnanosti a sociálního pokroku. Evropa otevřená světu bude se svými hodnotami nadále vzorem pro ostatní země a bude podporovat stanovování přísnějších kritérií v oblasti práce, životního prostředí a bezpečnosti po celém světě.
Růst založený na znalostech
Prognózou vývoje je také vytváření hodnot prostřednictvím růstu založeného na znalostech. Ve světě, kde je rozhodující inovace v produktech a postupech, budou podporovány příležitosti a sociální soudržnost s využitím potenciálu vzdělávání, výzkumu a digitální ekonomiky.
Posílení postavení občanů v inkluzivních společnostech
Další nezbytnou prognózou je posílení postavení občanů v inkluzivních společnostech. Získání nových dovedností, podpora kreativity a inovací, rozvoj podnikání a plynulý přechod mezi zaměstnáními budou hrát rozhodující roli ve světě, který nabídne více pracovních příležitostí výměnou za větší adaptabilitu.
Ekologické a efektivní hospodářství
Ve vývoji by mělo pokračovat vytváření konkurenceschopné, propojené a ekologičtější ekonomiky. Evropská unie by měla efektivněji konkurovat a zvyšovat svou produktivitu snížením spotřeby energie a efektivnějším využíváním energie z neobnovitelných zdrojů ve světě s vysokými cenami energií a surovin. Současně by měla zvýšit hospodářskou soutěž na trhu s energiemi a zdroji.
Měli by dostat příležitost uplatnit se také dodavatelé tzv. zelené energie. Podpoří tím růst a přispěje k naplnění našich cílů v oblasti životního prostředí. Využijí toho všechny odvětví hospodářství. Modernizace a vzájemné propojení infrastruktury, snižování administrativní zátěže a urychlené pronikání inovací na trh rovněž sehrávají důležitou roli při dosahování tohoto cíle.
