Epikurova zahrada
Řecký filozof, který působil v Mytiléné a Lampsaku. Později se usadil v Athénách, kde založil filozofické společenství známé jako „Epikurova zahrada“. Jeho filozofie se dělí na teorii poznání nazývanou kanonika, fyziku a etiku.
V kanonice Epikuros uvažuje o kritériích pravdy a o pravidlech poznání. Základem veškerého poznání je smyslové poznání, smyslové vnímání.
Epikurova senzualismus vykládá vnímání jako přijímání nepřetržitého proudu z atomů složení a z vnějších věcí vycházejících obrazů, které pronikají do nás přes smyslové orgány nebo póry těla. Co odporuje smyslově vnímatelnému, je falešné, a co je v rozporu s jevy, je nepravdivé.
Epikurova fyzika
Epikuros založil svou fyziku na Demokritově a Leukippově atomismu. Reálně existující prostor není jen jakýmsi kontejnerem atomů, ale i předpokladem možnosti jejich neustálého pohybu.
Ve snaze zdůvodnit své krédo svobodné vůle člověka připouští Epikuros při vysvětlování vzniku kosmu srážkami atomů samovolné, z vnitřních dispozic samotných atomů vyplývající, spontánní, křivočaré odchylování se atomů uhýbajících od původní přímé dráhy. Také lidská duše, sestávající ze zvláštních atomů, její rozumová část uložená v hrudi, zaniká při smrti rozkladem atomů, čímž člověk přestává existovat. Smrti se však netřeba bát, protože se nikdy nesetká se životem.
Studium fyziky a získané poznání umožňuje člověku osvobodit se od pověr a strachu před bohy a smrtí, čímž přispívá k dosažení štěstí.
Epikurova etika
Epikuros učil, že cílem lidského jednání je slastná rozkoš, která je naším prvním a hlavním dobrem. V ní totiž spočívá šťastný a blažený život. Duševní slasti Epikuros staví nad nižší smyslové slasti těla. Nutnou podmínkou ataraxie (stav člověka, ve kterém necítí tělesné bolesti ani duševní neklid) jsou ctnosti, přičemž nejvyšší z nich je rozumnost. Moudrý člověk jí měří a zvažuje slasti a strasti při posuzování jejich důsledků a zároveň odstraňuje překážky stojící v cestě k ataraxii, zejména strach z bohů, démonů a smrti.
Člověka nepovažuje za společenskou bytost, ale pouze za atom v mozaice společnosti. Tvrdí, že společnost je vytvořena pouze na základě smlouvy, jejíž platnost závisí výhradně na potřebách a zájmech společnosti. Ve své teorii využívá kritérium MINIMAX – minimalizuje strasti a maximalizuje slasti.
Filozofická škola
Svou filozofickou školu založil na přátelství, „zahradní komoře“, s výrazným náboženským zabarvením (jak sám řekl: „Naše svaté společenství“ ve svém díle O svatosti).
„Nemůžeme žít příjemně, pokud nežijeme rozumně, čestně a spravedlivě, a také nemůžeme žít rozumně, čestně a spravedlivě, pokud nežijeme příjemně“
Využijte v praxi manažera: ve společnosti nemůžeme žít spravedlivě, pokud lidé tvořící tuto společnost žijí nespravedlivě a nečestně. Příjemný život je založen na rozumu a umožňování rozumného (racionálního) chování lidí… Naučit se číst mezi řádky…
