Hovorový a řečnický styl
Hovorový styl je styl soukromé, přátelské komunikace. Pro hovorový styl jsou typické spontánní projevy, kromě soukromého dopisu jsou všechny mluvené, tedy vyslovené. Hovorový styl využívá všechny slohové postupy, ale má jednoduchou a nízkou úroveň. Na rozdíl od hovorového stylu je řečnický styl neboli rétorika stylem ústní komunikace veřejné sféry. Funkcí řečnického stylu je přesvědčovat, vysvětlovat, informovat, komentovat, agitovat a působit na city posluchače. Řečnický styl není jen jazykovým stylem, už od starověku je považován za umění. Současní autoři varují řečníky před dvěma falešnými krajnostmi řečnického stylu. Jsou to řečnicky přezdobený styl a nerečnický styl.
Řečnicky přetížený styl
Řečnicky přetížený styl (řečnicky přezdobený styl) vychází z omylu řečníka, který se domnívá, že čím více rétorických prostředků použije (například řečnické figury), tím působivější bude jeho proslov. Je pravda, že racionální používání figur virtuálního dialogu, názornosti, působivosti a krásy činí řeč dokonalejší, ale nadbytek těchto figur způsobuje zatemnění řeči.
Kornelius Krieg přirovnává přetížení řeči figurami k pozdní gotice nebo rokoku. Jasnou a velkolepou architekturu středověké vysoké gotiky pozdní gotika překryla množstvím ornamentů a nesmyslným nashromážděním ozdobných hraček. Čistý, důstojný barokní styl byl pak zastíněn přemrštěnou tíhou rokokových ozdob.
Projev nesmí být přezdoben. Ztrácel by tak na důvěryhodnosti a jasnosti. Posluchač by mohl získat dojem, že sama pravda, kterou řečník hlásá, trpí pocitem méněcennosti, když se nadměrně odívá do ozdob, jako by ozdoby měly vyvážit nedostatky pravdy v její vnitřní hodnotě. Hlasaná pravda si vystačí sama svou hodnotou.
Nerečnický styl
Nelze říci, že bychom se často setkávali s řečnicky přetíženým stylem našich řečníků. Spíše musíme konstatovat, že naši řečníci se dopouštějí druhé falešné krajnosti – mluví nerečnickým stylem. Někteří si nedávají záležet na ušlechtilém, příjemném, působivém, vroucím slovu ve svém projevu. Jejich řeč je jako vědecká rozprava, suchá přednáška. Chybí jí svěžest, cit, bezprostřednost, virtuální dialog, vnitřní zaujetí. Je přednesena před posluchači, ale nikoli posluchačům!
Při přednesu platí známá Quintiliánova poučka: „Teprve tam se dosáhne dokonalosti, kde se přírodě pomůže péčí.“ Například potok se reguluje, stromky se stříhají, chodníky se dlaždi, cesty se betonují. Zanedbaná příroda působí na nás stísněně, i když je přírodou. Někteří řečníci zaměňují přirozenost se zanedbaností. Tvrdí, že mluví přirozeně, ale zapomínají, že i přirozená řeč vyžaduje péči. Pokud jí není pomoženo péčí a kultivací, je zanedbaná.
Rétorika vyžaduje, aby řečník nehovořil ošoupanou každodenní prózou. Zdůrazňuje se v ní, že řečnické prostředky mají učinit řeč názornou, poutavou, působivou a krásnou. Přitom se v ní počítá s tím, že mnohé z řečnických figur užíváme bez toho, abychom si je uvědomovali. V přípravě řeči je však třeba je vědomě včlenit do struktury projevu, pokud má být řeč působivá a kvalitní. Řečníci by se měli cvičit v používání těchto technik. Zvýší tím účinnost své řeči.
Současně je však nutné si uvědomit, že řečnické prostředky musí sloužit myšlence a nesmí být samoúčelné. Řeč je pouze oděvem myšlenek, ale myšlenky, které vyslovujeme před obecenstvem, si zaslouží pěkný oděv!
