MANAŽMENT HLAVNÍ VÝROBY sestává z následujících činností:
1. Synergická analýza výroby – vzájemnou součinností výrobních faktorů se zvyšuje synergická účinnost výrobního celku
a) věcná a personální integrace
b) integrace naturálních a peněžních toků
c) manažerská synergie – manažerskou syntézou různých integrací v řízení výroby je systém Just in Time
2. Komponentní rozbor výrobního procesu – je třeba prověřit komponenty, výrobní faktory a subsystémy, ze kterých výroba sestává, a zároveň analyzovat vliv a podíl jednotlivých prvků na celkových výsledcích výrobního systému
a) analýza výrobních faktorů
b) interaktivní analýza – zkoumá i mezikomponentní výsledky, které vznikají z interakcí, vzájemných vztahů, vazeb a průniků mezi komponenty výroby
3. Kvantitativní a kvalitativní strukturální analýza
a) kvantitativní analýza – spočívá ve zkoumání počtu, druhu, směru, frekvence, informačních, hmotných a dalších druhů vazeb mezi komponenty a částmi výrobního procesu. Využívají se zejména grafické metody, maticová analýza, metoda matematicko-logického modelování, různé organizační modely apod.
b) kvalitativní analýza – důraz je kladen na zkoumání substitučních možností ve výrobním procesu, při kterém vzniká kvalitativně nová struktura i při nezměněných vstupních komponentech. To lze zajistit substitucemi dvou druhů:
– substituce uvnitř prvků a subsystémů, např. provést výměnu mezi pracovníky s různou kvalifikací
– substituce mezi subsystémy a prvky, např. nahradit stroje pracovníky
4. Funkční analýza výroby – předmětem této analýzy je prozkoumat specifické možnosti vlivu každé složky výroby na konečné synergické výsledky výrobního systému. Procesy v rámci výroby se dělí na základní a obslužné.
5. Vnitropodniková specializace výroby
a) technologická specializace – vzniká na základě příbuznosti výrobních operací, které se při větším rozsahu sdružují do technologicky specializovaných dílen a následně do provozů
b) předmětová specializace – vyplývá z výrobní orientace výrobních jednotek na zhotovení určité homogenní produkce
6. Základní typy organizace výroby
a) organizace kusové výroby – nejnižší typ organizace, s nejmenší mírou opakovatelnosti výrobního procesu a nejvyššími náklady na jednotku produkce
b) organizace sériové výroby – charakterizuje ji opakovatelnost operací a výrobků, tedy výroba většího počtu homogenních výrobků
c) organizace hromadné výroby – vyznačuje se užším sortimentem výrobků vyráběných ve velkých množstvích
7. Zákonitosti organizace výrobního procesu
a) proporcionalita ve výrobním systému (zákon rovnováhy) – znamená kvantitativní vyváženost mezi různými složkami výrobního procesu
b) paralelnost průběhu výrobních činností (zákon souběžnosti)
c) rytmičnost výrobního procesu (zákon rytmičnosti) – v pravidelných časových intervalech se vynakládá stejné množství práce, dochází k vyrovnanému zatížení strojů, využití pracovníků a dosahuje se stanovený objem výroby
d) nepřetržitost výroby (zákon nepřetržitosti)
8. Alokační management výroby v podniku – řeší prostorové rozmístění objektů a v rámci objektů pak alokaci pracovišť tak, aby výroba mohla pružně reagovat na obchodní a inovační změny. Existuje individuální, skupinové a proudu odpovídající rozmístění pracovišť.
9. Časová analýza výroby
Řízení hlavní výroby
