Management sociálních rizik

Cílem práce management sociálních rizik je vysvětlit základní pojmy, jako je podstata rizika, objasnit terminologii související s danou tématikou, klasifikovat rizika se zaměřením na rizika veřejné správy a objasnit postupy managementu rizik. V práci klasifikujeme riziko a jeho podstatu, druhy rizik, proces managementu rizik a jejich hodnocení. Zaměřujeme se na management sociálních rizik. Práce popisuje potřebu využití nástrojů řízení kvality, přehled základních rizik v sociálních službách a cíle při implementaci řízení rizik.

Riziko a jeho charakteristika

Pojem riziko je definován podle různých definic, z nichž některé si představíme. Většina autorů se shoduje, že vyjadřuje pravděpodobnost, nebezpečí a odchylku, přičemž právě odchylka představuje možnost vzniku. Definice rizika jsou také následující:

• Pravděpodobnost jakéhokoli výsledku odlišného od výsledku očekávaného.
• Odchylka skutečných a očekávaných výsledků.
• Pravděpodobnost či možnost vzniku ztráty, nezdaru.
• Nebezpečí negativní odchylky od cíle.
• Možnost vzniku ztráty nebo zisku.
• Možnost, že specifická hrozba využije specifickou zranitelnost systému.

Kategorizace rizik

Všechno je vystaveno různým rizikům, tedy rizikům různých kategorií, proto je nutné tato rizika rozdělit. Podle faktorů, které způsobují riziko, se dělí na:

• Technická rizika.
• Výrobní rizika.
• Obchodní rizika.
• Finanční rizika.
• Ekonomická rizika.
• Rizika v oblasti informatiky.
• Politická rizika.

Klasifikace rizik

Rizika můžeme rozdělit hlavně do dvou základních skupin. První skupina antropogenní se týká činnosti člověka a jeho potřeby optimalizovat podmínky. Sociogenní rizika jsou spojena se sociálními jevy, chováním jednotlivce a závisí na kvalitě práce jednotlivce, schopnosti lidí vzájemně komunikovat, účinnosti řízení pracovních kolektivů, pracovních podmínkách vytvořených pro zaměstnance a míře kvality služeb poskytovaných zákazníkům. Význam a rozsah rizik narůstá v období, kdy je ve státě nedostatek veřejných financí a ekonomická produktivita hospodářství státu nízká. To se odráží ve zvýšení nezaměstnanosti, snižování úrovně sociálního zabezpečení a projevuje se i snahami o omezení investic a tlaky na zkvalitnění veřejné správy a snižování dávek sociálního zabezpečení občanů. Transformace procesů vyžaduje racionalizaci činnosti veřejné správy, snižování rozpočtových dotací do sociální oblasti a služeb (snižování investic do zdravotnictví, sociální péče o občany apod.). Je možné tato rizika snižovat ke zkvalitnění stavu veřejného společenského života. Mohou být příčinou krizových jevů, jako je snižování plánovaného HDP, růst nezaměstnanosti, krach malých podniků, sociální nepokoje a další.

Technogenní rizika představují zásadní hrozbu pro výrobní procesy a ostatní služby. Jejich dělení je na rizika ohrožující technologické procesy ve výrobě a službách, rizika ohrožující technická a technologická zařízení a prostředky, rizika ohrožující infrastrukturu a energetický systém státu, a rizika ohrožující řídicí, informační a komunikační procesy. Míra ohrožení splnění plánovaných výrobních a produkčních úloh je nejvyšší. Krizové jevy z této skupiny mohou ohrozit hospodářství státu ve všech oblastech činnosti, dodávky surovin, ohrozit životní úroveň a komplexní zabezpečení potřeb občanů. Všechny čtyři skupiny rizik jsou významné a mohou určitým způsobem omezit nebo znemožnit plynulost výrobních procesů a služeb.

Agrogenní rizika se v rámci systému zemědělské a potravinářské produkce týkají 32 rizik, která mají negativní dopad na člověka a přírodu. Zemědělskou činností vznikají i rizika, která ohrožují dopravní procesy, jako jsou sesuvy půdy, propady půdy a další.

Nejčastěji se setkáváme s kombinovanými riziky, především kombinací technogenních a sociogenních rizik, která jsou nebezpečnější a pravděpodobnost jejich vzniku je velmi vysoká. Proces jejich snižování a prevence krizových jevů je náročný na materiální i lidské zdroje.

Rizika nezávislá na lidské činnosti jsou přírodní rizika, jejichž zdrojem je samotná příroda, její různorodost a složitost. Přírodní rizika mají původ v tektonických, telurických, topologických či meteorologických procesech.

Tektonická rizika znamenají vznik zemětřesení, která lze jen do určité míry předvídat. Jejich síla se měří na Richterově stupnici – zemětřesení do 5. stupně způsobují malé škody, nad 5. stupně pak destrukci průmyslové infrastruktury a výroba i služby nejsou schopny plnit své poslání ve společnosti. Zemětřesení mají katastrofické dopady na životní prostředí, výrobu, služby i dopravu. Známe také sopečná zemětřesení.

Telurická rizika, nazývaná také rutinní zemětřesení, jsou způsobena propadáváním stropů podzemních dutin. K topologickým rizikům patří hlavně sesuvy půdy jako proces svahové modelace. Morfologická forma sesuvu může být kruhová, plošná, nebo rotačně-planární. Jsou způsobeny i odlesňováním a nekontrolovatelnou výstavbou, poškozují dopravní sítě, lidské aktivity a dopravní cesty.

Meteorologická rizika souvisí s počasím a nejvíce ovlivňují dopravu a zemědělství. Patří sem srážky, záplavy, kroupy, tuhé zimy a mrazy, vysoké teploty a sucha v létě. Jsou rizikem pro energetiku, stavebnictví i dopravu.

Kromě přírodních rizik rozlišujeme i kosmogenní rizika, která jsou velmi nepravděpodobná, ale nelze je vyloučit. Srážka s jinou planetou by měla katastrofální následky.

Rizika působí na všechny sféry společnosti – zdraví, životní prostředí, lidské aktivity apod. Je třeba rovněž poznamenat, že rizika lze rozdělit podle objektu působení na:

• rizika nevojenského charakteru,
• rizika vyplývající z vývoje ve světě a zahraniční politiky ČR,
• sociální rizika,
• rizika vnitřní politiky ČR, včetně stranickopolitických rizik,
• rizika demografického vývoje,
• hospodářská rizika,
• informační rizika,
• technická a technologická rizika,
• rizika energetické a surovinové nedostatečnosti,
• rizika nedostatku základních životních potřeb obyvatelstva,
• zdravotní rizika,
• rizika národnostní, rasové, náboženské, ideologické a kulturní nesnášenlivosti,
• rizika vyplývající ze vzrůstu kriminality,
• rizika narušení životního prostředí,
• rizika vzniku přírodních katastrof,
• rizika vojenského charakteru,
• kombinovaná rizika.

Rizika nevojenského charakteru představují širokou škálu rizik, která komplexně ohrožují kvalitu života; rizika vzniku vojenského konfliktu je třeba posuzovat společně s podstatnou částí rizik nevojenského charakteru.

Management sociálních rizik

Management rizik je termín používaný pro označení metody, která zahrnuje určování souvislostí, identifikaci, analýzu, hodnocení, zacházení, monitorování a oznamování rizik souvisejících s jakoukoli činností, funkcí nebo procesem, způsobem umožňujícím minimalizovat ztráty a maximalizovat příležitosti.

V České republice zatím nemáme vypracovanou metodiku řízení rizik v sociálních zařízeních. Řízení rizik se považuje za velmi důležitý nástroj zajišťování a kontroly kvality v sociální oblasti. Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb. stanoví postupy v těchto zařízeních. Právě nedostatek finančních zdrojů je často „ospravedlněním“ nedodržování stanovených postupů v sociálních zařízeních.

Sociální služba je souborem činností zaměřených na uspokojování individuálních i kolektivních potřeb, vykonávaným jinak než převodem materiálních statků. Pomáhají dosáhnout maximálního stupně sociálního, duševního a tělesného blahobytu. Hlavními činnostmi jsou pečovatelské, rehabilitační, terapeutické a poradenské procesy, které jsou neoddělitelné od lidského vztahu, odborné profesionality personálu, ošetřovatelské a pečovatelské technologie, profesionální etiky a poznatků ze sociálního poradenství. Potřeba odbornosti a profesionality přináší potřebu zavádění nástrojů pro kvalifikované a kvalitní řízení, spolu s řízením rizik.

Řízení rizik v sociálních službách je proces identifikace, hodnocení a řešení potenciálních či aktuálních rizik, která mohou způsobit:

• Zhoršení životních podmínek lidí, kteří svou životní situaci nejsou schopni zvládnout sami.
• Nezajištění vhodných podmínek, které by zabránily vzniku nebo nárůstu negativních společenských jevů.
• Zhoršení zdravotního stavu osob odkázaných na pomoc jiné osoby.
• Nezavedení podpůrných aktivit bránících nepříznivému sociálnímu vývoji jednotlivce, rodiny či společnosti.
• Finanční ztráty zařízení nebo jednotlivce.
• Neefektivní a neúčinné hospodaření s finančními, lidskými či materiálními zdroji.
• Ztrátu dobrého jména sociálního pracovníka či zařízení.

Řízení rizik vede k:

• Systematickému definování nezbytných činností k dosažení výsledků.
• Stanovení jasných odpovědností a povinností za management klíčových činností.
• Měření a analýze způsobilosti klíčových činností.
• Identifikaci propojení klíčových činností nebo mezi funkcemi zařízení.
• Zaměření na faktory jako zdroje, metody a materiály.
• Hodnocení rizik, následků a dopadů činností na příjemce sociálních služeb, dodavatele a jiné zainteresované osoby.

Řízení rizik se neobejde bez rozhodování na základě dat, informací a faktů. Tato zásada managementu kvality přináší sociálním zařízením tyto výsledky:

• Zvýšení schopnosti doložit efektivnost předchozích rozhodnutí ředitele či odborného personálu odkazem na evidenci faktů.
• Zvýšení schopnosti přezkoumat, podnítit a změnit názory a rozhodnutí.

Rizika v sociálních službách zahrnují:

• Riziko úniku důvěrných a osobních údajů.
• Riziko neefektivní komunikace.
• Riziko nesprávně vedené dokumentace.
• Riziko oslabení psychiky (emočního neklidu).
• Riziko nozokomiálních infekcí z vnějšího nebo vnitřního prostředí.
• Riziko pochybení v pečovatelském, ošetřovatelském, rehabilitačním nebo poradenském procesu.
• Riziko nezaškolení personálu v používání technologií.
• Riziko špatných pracovních podmínek.
• Riziko zmizení klienta.
• Riziko mimořádné situace – ekologické nebo živelní katastrofy.

Pro dosažení vysoké míry spokojenosti klienta s poskytovanými službami je potřeba provést několik opatření:

• Určit zdroje zprostředkování spokojenosti klienta.
• Vypracovat koncept hodnocení zprostředkovaných informací.
• Spolupracovat na sestavení dotazníků spokojenosti pro klienty.
• Zavést nástroj řízení kvality, buď jako proces nebo směrnici.
• Vypracovat koncept zachycování chyb.
• Stanovit způsob vyhodnocování a přezkoumávání informací o zjištěných chybách.
• Vypracovat koncept řešení nouzových situací a stanovit pravidla chování personálu v těchto situacích (požár, zmizení pacienta, havarijní stav, povodeň apod.).

Právě vytvořením komplexního dokumentačního systému zajistíme sběr dat, která je potřeba zpracovat tak, aby analýzy těchto údajů poskytly informace požadované řízením rizik. Terminologie používaná v managementu kvality a řízení rizik je definována podle norem ČSN EN ISO 9000.