Riziko finančního investování
Při rizicích finančního investování se setkáváme s pojmy systematické riziko a nesystematické riziko, kde do systematického rizika patří úrokové riziko, inflační riziko a riziko likvidity. Mezi nesystematická rizika řadíme manažerské riziko a úvěrové riziko. Systematické riziko je riziko ovlivňující celou ekonomiku i podniky v ní, při tomto druhu rizika jsou ztráty zapříčiněny například krizí. Mezi systematická rizika patří také úrokové riziko, kdy každá změna úrokových sazeb způsobí nepříznivý vývoj stávající investice. Inflační riziko je spojeno s růstem inflace, což snižuje návratnost investice. Riziko likvidity souvisí s vázáním peněz v dlouhodobých aktivech, která není možné snadno prodat. K měření rizika investice slouží nástroje na měření a řízení rizika investice.
Pokud špatná manažerská rozhodnutí poškodí společnost, do které bylo investováno, můžeme mluvit o nesystematickém, manažerském riziku. Úvěrové riziko představuje situaci, kdy emitent dluhového nástroje nebude schopný splatit svůj dluh.
Riziko na peněžním trhu
Mezi rizika na peněžním trhu patří:
- Reinvestiční riziko – nastává při poklesu úrokových sazeb, kdy tento druh rizika roste a příjmy z půjček budou muset být v určitý moment reinvestovány do cenných papírů s nižším výnosem.
- Tržní riziko – jde o riziko pohybu úrokové míry spojené s hrozbou poklesu cen cenných papírů. Při vzrůstu úrokových sazeb dochází ke kapitálové ztrátě investorů. Ceny vládních dluhopisů a státních směnek klesají.
- Riziko insolventnosti – vzniká, když jsou cenné papíry emitovány soukromými osobami či vládami a existuje pravděpodobnost, že dlužník nebude schopen splatit své závazky.
- Inflační riziko – věřitelé kompenzují inflaci stanovením vyšších úrokových sazeb, zatímco dlužníci musí čelit poklesu kupní síly příjmů.
- Politické riziko – zejména změny v legislativě.
- Měnové riziko – z pohledu mezinárodních investorů vzniká možnost ztráty z nepříznivých změn kurzů cizích měn. (CHOVANCOVÁ, CSÁCIK, 1997)
Strategické cíle finančního investování podniku
Podnikové cíle představují základní koncové body, ke kterým směřuje plnění poslání podniku. Jsou zajišťovány kontinuálním vykonáváním různých činností. Cíle by měly být ambiciózní, dosažitelné, ověřitelné, měřitelné a přijímané realizátory. Nejčastěji sledované cíle jsou:
- Cíle týkající se postavení podniku na trhu: tržní podíl, schopnost proniknout na nové trhy, objem obratu
- Cíle týkající se rentability, především zisku a rentability vlastního i celkového kapitálu
- Cíle vztahující se k tržní povaze a společenskému postavení, jako je nezávislost podniku, image, společenský a politický vliv
- Finanční cíle, zahrnující úvěrovou důvěru, schopnost samofinancování, strukturu kapitálu a likviditu
- Sociální cíle jako pracovní uspokojení, sociální zabezpečení, rozvoj osobnosti apod.
Strategické cíle mají mezi sebou tyto vztahy:
- Konfliktní vztahy – dosažení jednoho cíle vylučuje nebo omezuje naplnění jiného cíle
- Komplementární vztahy – dosažení jednoho cíle současně znamená naplnění cíle jiného
- Neutrální vztahy – dosažení jednoho cíle nemá vliv na míru dosažení jiného cíle. (DOBRODENKOVÁ A., ĎURKOVSKÝ M., STANČÍKOVÁ D., 2007)
Investiční faktory a finanční trojúhelník
Základními kritérii rozhodování o finančním investování jsou likvidita, riziko a výnosy. U každé investice investor sleduje její výnosnost, což jsou čisté příjmy, které investor získá od vložení peněz až do posledního příjmu. Dále sleduje její rizikovost, která představuje míru rizika spojeného s možností, že očekávané příjmy nebudou dosaženy. Třetím a velmi důležitým kritériem je likvidita, související s rychlostí získání hotových peněz při prodeji investovaných cenných papírů. Protože jsou tato tři kritéria vzájemně do určité míry v protikladu, tvoří pomyslný trojúhelník, ve kterém neexistuje ideální investice bez rizika.
Investiční trojúhelník je také nazýván magickým nebo finančním trojúhelníkem. Tento název vychází z faktu, že pokud usilujeme o maximální výsledek na jednom vrcholu, ztrácíme optimální výsledek na druhém vrcholu. Z toho vyplývá, že není možné dosáhnout vysokých výsledků na všech třech vrcholech současně.
Likvidita
Likvidita představuje disponibilní zdroje umožňující hradit finanční závazky. Vyjadřuje také schopnost podniku proměnit svá aktiva na peněžní prostředky a tím včas a v požadované podobě na požadovaném místě uhradit všechny splatné závazky. Likvidita má zásadní význam pro investora zejména při nákupu nebo prodeji finančních instrumentů. Některá aktiva mají likviditu stanovenou smluvními podmínkami, nicméně u většiny aktiv je míra likvidity určena obvykle nabídkou a poptávkou. Pokud označujeme podnik za likvidní, znamená to, že má dostatek peněz ke včasnému uhrazení krátkodobých závazků a nedochází ke zpoždění plateb.
Likvidita je významnou součástí finanční analýzy. Pokud má společnost dostatek prostředků, může část provozních prostředků využít efektivněji, naopak pokud má jejich nedostatek, je vhodné využít informace k nápravě situace.
Při analýze likvidity se zohledňují položky aktiv a pasiv:
- oběžný majetek, což jsou krátkodobé pohledávky, finanční účty a zásoby,
- krátkodobé pasiva, kam patří běžné bankovní úvěry a krátkodobé závazky,
- výsledovka, zahrnující tržby z prodeje zboží, náklady na pořízení prodaného zboží, výrobní spotřebu a tržby z prodeje výrobků a služeb.
Likvidita se zjišťuje pomocí těchto finančních ukazatelů:
- poměrové ukazatele, jako je celková likvidita, rychlá likvidita a běžná likvidita,
- absolutní ukazatele, tedy pracovní kapitál,
- analýza cash flow, která zkoumá příjmy a výdaje,
- ukazatele aktivity, jako doba obratu zásob, doba splatnosti závazků z obchodního styku a doba inkasa pohledávek z obchodního styku,
- analýza dalších aspektů fungování společnosti, například dodavatelské a odběratelské podmínky, import, obor podnikání a podobně. (Likvidita dostupná na: <http://www.fap.sk/likvidita/likvidita.htm>)
Poměrové a rozdílové ukazatele jsou využívány k měření likvidity.
Okamžitá likvidita se vypočítá následovně:
- Okamžitá likvidita = nejlikvidnější aktiva / okamžitě splatné závazky
Nejideálnější hodnota tohoto ukazatele by měla být rovna 1, v takovém případě jsou k dispozici takové množství peněžních prostředků, které odpovídá množství splatných závazků. Tento ukazatel se nazývá také solventnost.
Nejčastěji používaná je pohotová likvidita, která se počítá takto:
- Pohotová likvidita = nejlikvidnější aktiva / krátkodobé závazky
Optimální je, pokud se pohybuje v intervalu 0,2 až 0,6, v tomto případě ji považujeme za bezpečnou.
- Běžná likvidita = (nejlikvidnější aktiva + krátkodobé pohledávky) / krátkodobé závazky
Ideální hodnota se pohybuje v intervalu 1–1,5. Jedná se o konzervativnější ukazatel likvidity, protože nezahrnuje zásoby.
- Celková likvidita = (nejlikvidnější aktiva + krátkodobé pohledávky + zásoby) / krátkodobé závazky
Optimální hodnotu představuje interval 2–2,5, ale hodnota může být zkreslena nepotřebnými zásobami nebo nedobytnými pohledávkami. Celkové likviditě se také říká likvidita III. stupně. Pokud je hodnota nižší, považujeme podnik za nelikvidní či závislý na cizích finančních zdrojích. Naopak vyšší hodnota signalizuje neefektivní hospodaření s prostředky. (LUTIŠAN P., 2008) (KOMORNÍK, J. a kol., 2004)
Riziko
Riziko předpovídá budoucí možnost vzniku určitého nebezpečí, ztráty či škody. Podle Sinaye a kol. (1997) je riziko definováno následovně: „Riziko představuje vzájemný vztah mezi pravděpodobností vzniku negativního jevu a jeho důsledkem.“ Důsledky ohrožení závisí přímo na pravděpodobnosti výskytu nežádoucí události, což může způsobit hrozbu a kombinace těchto vlastností je definicí rizika.
Matematicky je vyjádřeno jako: R = P x D
Přičemž R představuje míru rizika, P je pravděpodobnost výskytu dané události a D je důsledek sledované události. (SINAY a kol., 1997)
Přístup k riziku je v literatuře různý; podle Keynese je pohled na riziko a nejistotu takovýto:
- Riziko a nejistota jsou pro něj příčinou „mizérie“ tržní ekonomiky,
- Schopnost expanze společnosti roste s velikostí rizika, které je podnikatel ochoten podstoupit, tedy s mírou optimismu do budoucnosti,
- Podle Keynese stát vystupuje jako regulátor očekávané stability a jeho úkolem je vytvořit pocit stability a jistoty na trhu, kde je investorům umožněno dosahovat předpokládaných zisků,
- Eliminace nejistoty není možná, lze ji však využít jako předpoklad hospodářské prosperity,
- Výrobci navyšují objem investic.
Riziko je neoddělitelnou součástí podnikání. Pokud firma není schopná akceptovat určitý stupeň rizika, nemůže být dlouhodobě úspěšná, i když právě riziko je příčinou mnoha nezdarů. Proto je práce s rizikem klíčovým aspektem podnikatelské strategie a přípravy podnikatelských projektů.
Druhy rizika
- Podnikatelské riziko je spojeno s nebezpečím neúspěchu a nadějí na úspěch. Pozitivní stránka podnikatelského rizika spočívá v úspěchu, uplatnění na trhu a dosažení vysokého zisku, což je motor pro existenci a rozvoj tržní ekonomiky. Negativní stránkou je hrozba horších hospodářských výsledků, než bylo předpokládáno.
- Čisté riziko znamená hrozbu vzniku nepříznivých situací nebo odchylek. K efektivnímu měření rizika je důležité rozlišovat dva aspekty:
Jedním z nich je expozice, která určuje, čemu riziku budeme čelit v budoucnosti, tedy jaké je předpokládané riziko ztráty na finančním trhu. Druhým aspektem je nejistota, která udává pravděpodobnost vzniku těchto ztrát.
- Kreditní riziko a jeho řízení jsou klíčové nejen pro finanční instituce. Jedná se o riziko nesplnění závazků smluvní stranou. Příklady kreditního rizika zahrnují nesplacení faktur, obchodování na kapitálových trzích nebo držení finančních derivátů. Kreditnímu riziku podléhají všechny transakce, očekávané v některé fázi plnění, jak finanční, tak nefinanční.
- Tržní riziko vyplývá ze změn tržních podmínek a jejich dopadu na zisk investora. Výše takového rizika závisí na citlivosti jednotlivých položek aktiv a pasiv vůči změnám tržních cen a měnových kurzů. Tržní rizika rozdělujeme na měnová, akciová, komoditní a úroková (viz obrázek 5).
- Likvidní riziko souvisí s likvidními prostředky subjektu a jeho schopností dostát splatným závazkům kdykoliv. Nedostatek likvidity vede k narušení důvěry obchodních partnerů a zhoršení obchodních podmínek, čímž ohrožuje rentabilitu subjektu. Přebytky likvidních aktiv však znamenají neefektivní využívání kapitálových zdrojů.
- Operační riziko zahrnuje možnost vzniku ztráty v důsledku provozních nedostatků a chyb, nesprávně nastaveného systému pravomocí, kontroly a odpovědnosti. Typickými operačními riziky jsou zaslání peněz na nesprávný účet, ztráta smlouvy či vymazání dat v operačním systému. Jedná se o ztráty vyplývající z lidského selhání či chyb v přímých a nepřímých činnostech. (BLAŽKOVÁ, L., 2010)
Výnosy
Výnos představuje peněžní vyjádření vzniklých či realizovaných hodnot služeb nebo zboží. Je to zvýšení hodnoty jakéhokoli druhu majetku, investičního či hmotného, v peněžních jednotkách. Výnosy znamenají snížení pasiv nebo zvýšení aktiv. Pro vyjádření výnosu postačuje zvýšení hodnoty majetku v peněžní podobě
