Dluhová služba
Riziko vzniku platební neschopnosti patří mezi faktory ovlivňující finanční strukturu podniku. Platební neschopnost zvyšuje rostoucí podíl cizího kapitálu na celkovém kapitálu podniku, což zvyšuje riziko jejího vzniku. Je to proto, že dluhovou službu (tedy placení úroků a úhradu splatných úvěrů) musí podnik zabezpečit bez ohledu na dosažený hospodářský výsledek. Při vysokém podílu úvěru může každá odchylka ve výnosech a nákladech podniku vést k neschopnosti platit úroky a splátky, tedy k platební neschopnosti. Vzniká tzv. leverage riziko.
Dodatečné náklady
Vznik platební neschopnosti vyvolává dodatečné náklady (placení penále dodavatelům, zvýšené úroky z úvěrů nesplacených v termínu a jiné), snižuje podnikovou výkonnost a vznikají zvýšené náklady spojené s následným překonáváním platební neschopnosti (získávání dodatečných finančních zdrojů), případně s nucenou likvidací podniku.
Ocenění rizika vzniku platební neschopnosti
Hodnotové ocenění rizika vzniku platební neschopnosti pro různý podíl cizích zdrojů v konkrétním podniku je složitá úloha. Věřitelé, resp. potenciální věřitelé, hodnotí úvěrovou schopnost a bonitu dlužnických podniků různými metodami a na základě toho rozhodují o poskytování úvěrů a jejich úrokových sazbách. Je zřejmé, že s růstem podílu cizího kapitálu roste i u věřitelů požadovaná úroková sazba.
Skrytá cena dluhu
S růstem úvěrového zatížení podniku rostou i vlastníci, kteří vnímají rostoucí riziko platební neschopnosti a tím se zvyšuje rizikovost jejich kapitálového vkladu. Proto jako kompenzaci očekávají a požadují vyšší výnos. S rostoucím podílem cizího kapitálu tedy rostou také náklady vlastního kapitálu. Tento nárůst se označuje jako skrytá cena dluhu.
Finanční ukazatele a monitoring
Riziko platební neschopnosti se sleduje prostřednictvím několika ukazatelů, zejména ukazatelů likvidity, zadluženosti a krytí úroků. Ukazatele jako Debt-to-Equity Ratio, Current Ratio či Interest Coverage Ratio poskytují obraz o schopnosti podniku zvládat závazky v krátkodobém i dlouhodobém horizontu. Systematické monitorování těchto ukazatelů umožňuje včas rozpoznat rostoucí riziko a přijmout preventivní opatření.
Preventivní opatření
Podniky mohou zmírnit riziko platební neschopnosti využíváním diverzifikovaných zdrojů financování, optimalizací splatnosti závazků, udržováním dostatečné úrovně provozního kapitálu a budováním rezervních fondů. Důležitou roli hraje také aktivní vztah s věřiteli a dodavateli, který může v případě krátkodobých problémů umožnit flexibilnější přístup při splácení závazků.
Vliv na hodnotu podniku
Rostoucí riziko platební neschopnosti má přímý dopad na hodnotu podniku. Zvyšuje se diskontní sazba, kterou investoři oceňují budoucí peněžní toky, což vede ke snížení současné hodnoty podniku. Navíc podnik s vysokou zadlužeností a slabou schopností obsluhovat dluh je vnímán jako méně atraktivní partner pro investory, dodavatele i obchodní partnery, což může vést ke ztrátě tržních příležitostí.
Externí hodnocení rizika
Kromě interních analýz se bonitní postavení podniku hodnotí i prostřednictvím ratingových agentur a bank. Rating podniku signalizuje míru rizika spojenou s jeho závazky a ovlivňuje podmínky, za kterých může podnik získávat nové úvěry nebo emitovat cenné papíry. Nižší rating znamená vyšší náklady na financování, což dále prohlubuje problém dluhového zatížení.
Praktický příklad – skrytá cena dluhu
Představme si podnik, který má vlastní kapitál ve výši 1 000 000 € a rozhodne se přijmout úvěr ve výši 1 000 000 € s úrokovou sazbou 6 %. Po získání úvěru je tedy kapitálová struktura vyvážená (50 % vlastní zdroje, 50 % cizí zdroje).
Na začátku investoři očekávali výnosnost 8 % z vlastního kapitálu, protože riziko bylo relativně nízké. Po zvýšení zadlužení však vnímají vyšší riziko platební neschopnosti a požadují již 12% výnosnost, aby byli ochotni dále podnikat.
Výsledkem je, že i když úroková sazba z úvěru je pouze 6 %, podnik musí současně nést zvýšené náklady na vlastní kapitál, které vzrostly z 8 % na 12 %. Tento nárůst nákladů vlastního kapitálu představuje tzv. skrytou cenu dluhu, která v praxi často převyšuje samotné úroky z úvěrů a může snížit celkovou hodnotu podniku.
