Rozhodování a rozhodovací proces
Rozhodovací proces – proces volby mezi několika možnými řešeními (užší pojetí, hledání a výběr vhodných variant řešení vzniklého problému).
Charakteristika rozhodování
- výběr alternativních průběhů činností, je základem plánování,
- není možné sestavit plán bez rozhodování, které zahrnuje začlenění zdrojů a způsob postupu,
- manažer považuje rozhodování za svou hlavní práci, protože musí „neustále“ rozhodovat o tom, co má být provedeno, kdo to má provést, kdy a kde, a čas od času také jak to má být provedeno,
- je také součástí každodenního života každého člověka a průběhu činností,
- není možné jej posuzovat izolovaně, protože každé rozhodnutí se promítá i do ostatních plánů.
Dvě stránky rozhodování – kvalita rozhodovacích procesů zásadním způsobem ovlivňuje fungování organizace
- Meritorní stránka rozhodování (věcná, obsahová)
- odráží rozdílnosti rozhodovacích procesů a jejich specifické rysy,
- příklady:
- výrobní program,
- kapitálové investice,
- uvedení výrobku na trh, marketingová strategie,
- organizační uspořádání,
- založení společného podniku,
- výběr pracovníků,
- jednotlivé procesy jsou předmětem studia různých disciplín (marketing, finanční management, personalistika apod.).
- Procedurální stránka rozhodování – logická (procedurální)
- společné rysy a vlastnosti rozhodovacích procesů,
- rámcový postup řešení (identifikace problému, vyjasnění jeho příčin a cílů řešení, generování variantních řešení, hodnocení a výběr),
- koncepty (užitek a jeho měření),
- metody a nástroje podporující řešení rozhodovacích problémů.
- teorie užitku (utility – prospěchu pro organizaci) – hodnocení variant podle kritérií, která přinášejí prospěch,
- sociálně-psychologické teorie – zaměřené na subjekt a jeho chování,
- kvantitativně orientované teorie – aplikace matematických modelů a metod (operační analýza, teorie her, rozhodovací analýza),
- teorie rozhodování v organizacích – respektují omezené schopnosti subjektu rozhodování i omezení racionality v organizacích.
Normativní teorie:
- poskytují návod, jak problémy řešit, jaké modely použít a jakým způsobem,
- tvorba norem, jejichž aplikace vede k požadované kvalitě rozhodování,
Deskriptivní (popisné) teorie:
- získávání poznatků o tom, jak rozhodování skutečně probíhá,
- popis, analýza a hodnocení rozhodovacích procesů, jejich průběhu, předností a nedostatků, chování rozhodovatele a dalších subjektů během rozhodovacího procesu.
Klasifikace rozhodovacích procesů
- podle strukturovanosti rozhodovacího problému a postupu řešení – programované rozhodování, neprogramované rozhodování,
- podle informovanosti subjektu o rozhodovací situaci – rozhodování v podmínkách jistoty, v podmínkách rizika, v podmínkách nejistoty,
- podle počtu řešitelů – individuální rozhodování a skupinové (týmové) rozhodování,
- podle úrovně řízení a časového rozpětí mezi přijetím a realizací rozhodnutí – strategické rozhodování na nejvyšší úrovni řízení, operativní rozhodování, taktické rozhodování,
- podle funkční oblasti – rozhodování o výrobě, rozhodování o financích, rozhodování o lidských zdrojích, rozhodování o marketingových aktivitách, o výzkumu a vývoji apod.
Rozhodování v podmínkách jistoty, rizika a nejistoty
Rozhodování za jistoty je považováno za rozhodování deterministické. Vychází z konceptu plné informovanosti a racionálního chování rozhodovatele. Při rozhodování za jistoty musí rozhodovatel znát všechny faktory, tj. všechny alternativy, jejich důsledky a stavy okolí. Úkolem rozhodovatele je v tomto případě zvolit alternativu s nejvyšší hodnotou užitku.
Při rozhodování v podmínkách rizika (nejistoty) zná rozhodovatel pro určité stavy okolí jednotlivé varianty a jejich užitkovost. To, který z těchto stavů skutečně nastane, však dokáže odhadnout pouze s určitou pravděpodobností.
O rozhodování v podmínkách neurčitosti mluvíme tehdy, jsou-li známé alternativy a jejich výsledky při jednotlivých stavech okolí, ale neznáme pravděpodobnost výskytu možných stavů okolí.
