ROZHODOVÁNÍ O VOLBĚ ZDROJŮ DLOUHODOBÉHO FINANCOVÁNÍ PODNIKU

Finanční potřeby a finanční zdroje podniku

Finanční potřeby podniku můžeme z hlediska příčin jejich vzniku členit na:

• potřeby vznikající při založení podniku – při založení podniku je nejprve potřeba soustředit kapitál, se kterým lze zahájit podnikatelskou činnost. Jedná se o počáteční vklad podnikatele tvořící základní jmění podniku. Způsob získávání počátečního kapitálu se liší podle právní formy zakládaného podniku, přičemž jednotlivé právní formy jsou spojeny i s řadou podmínek a omezení pro finanční soustřeďování základního jmění podniku. Při zahájení podnikové činnosti však vznikají i další finanční potřeby – podnik průběžně nakupuje materiál, zahajuje výrobu, vyplácí mzdy, vznikají další provozní výdaje, tj. začíná normální koloběh kapitálu spojený s podnikatelskou činností. Postupně se vytváří struktura majetku odpovídající charakteru podnikových aktivit. Současně dochází k zapojení cizího kapitálu do celkového kapitálu, vznikají různé krátkodobé či dlouhodobé závazky, čímž se ustavuje finanční struktura odpovídající finanční politice podniku.
• potřeby vznikající při činnosti a dalším rozvoji podniku – další rozvoj podniku je podmíněn zvyšováním kapitálu. Zdroji mohou být:
  • dodatečné vklady vlastníků (v akciové společnosti další emise akcií, v jiných právních formách zvýšení vkladu společníků),
  • vnitřní zdroje zahrnující zisk po zdanění snížený o podíly vyplácené vlastníkům a odpisy hmotného a nehmotného investičního majetku (odpisy nejsou zvýšením kapitálu, pouze uvolňují jeho část v peněžní formě; používají se zpravidla k obnově investičního majetku případně společně s dalšími zdroji uvolňovanými restrukturalizací podnikového majetku pro alokaci odpovídající rozvojovým záměrům podniku),
  • přírůstky podnikových závazků, zejména závazků dlouhodobých a střednědobých.

Finanční zdroje podniku můžeme členit z různých hledisek, přičemž každé charakterizuje určitou stránku jejich působení v podniku.

1. Podle účelu, pro který jsou určeny, získává podnik finanční zdroje jako kapitál nebo jako peníze:
   • finanční zdroje jako kapitál – pokud zdroje slouží k založení, rozšíření, modernizaci nebo jinému zvelebení podniku, investují se, tj. vkládají do podniku trvale nebo dlouhodobě. Podnik je obvykle získává na kapitálovém trhu.
   • finanční zdroje jako peníze – slouží k zabezpečení platební schopnosti a likvidity podniku v průběhu jeho hospodaření, uspokojují pouze dočasnou, zpravidla krátkodobou finanční potřebu a získávají se na peněžním trhu.
2. Z časového hlediska:
   • finanční zdroje k dispozici na neomezenou dobu (trvale) – takový charakter má základní jmění podniku získávané původními a dodatečnými vklady vlastníků a samo-financováním,
   • dálkově finanční zdroje – zdroje získávané úvěrovou formou. Obvykle se dále členějí na dlouhodobé závazky (se splatností nad 4 až 6 let) a střednědobé závazky (se splatností 1 až 4 roky),
   • krátkodobé finanční zdroje – různé druhy úvěrových zdrojů s lhůtou splatnosti do 1 roku.
3. Podle zdroje, z něhož do podniku finanční zdroje plynou:
   • externí finanční zdroje – všechny zdroje plynoucí do podniku od jiných subjektů, tj. všechny druhy úvěrů a půjček, dotace, ale i původní a dodatečné vklady vlastníků,
   • interní finanční zdroje – zisk po zdanění snížený o dividendy, odpisy z investičního majetku a zdroje uvolňované při změnách majetkové a finanční struktury.
4. Z hlediska vlastnictví:
   • vlastní finanční zdroje – interní zdroje, původní a dodatečné vklady vlastníků. Všechny tyto zdroje má podnik trvale k dispozici, tvoří jeho vlastní jmění, tj. základní jmění, fondy, ve kterých se postupně kumulují vnitřní podnikové zdroje věnované na jeho rozvoj (kapitálové fondy a fondy ze zisku), jakož i nerozdělený zisk,
   • cizí finanční zdroje – zahrnují všechny druhy úvěrů, půjček a závazků (včetně stálých a nestálých pasiv), případně i nenávratnou finanční pomoc poskytovanou podniku státem, účelové fondy a nadace.

Vzájemné vztahy rozebíraných pohledů na finanční zdroje jsou zobrazeny v tabulce:

Finanční struktura

Finanční struktura představuje podíl jednotlivých složek vlastního a cizího kapitálu na celkovém kapitálu, který finančně kryje majetek podniku. Statický stav finanční struktury charakterizuje pasivní strana podnikové rozvahy. Dynamiku procesu vyjadřuje podíl vlastního a cizího kapitálu na finančním krytí přírůstku podnikového majetku za určité časové období.

Ve spojitosti s finanční strukturou je důležité zmínit pojem kapitálová struktura – struktura dlouhodobých zdrojů podniku k určitému okamžiku, která je součástí finanční struktury.

Finanční zdroje podniku lze rozdělit do tří základních skupin:

1. VLASTNÍ ZDROJE:

1. Základní jmění – tvoří se vklady vlastníků nebo upsáním akcií v nominální hodnotě. Jde o podstatně pevnou část vlastního jmění, která vzniká zejména při založení společnosti. Mění se pouze se souhlasem společníků nebo valné hromady akciové společnosti. Jeho výše je stanovena právními předpisy (Obchodní zákoník) a měla by odpovídat trvalé potřebě vlastního kapitálu vyplývající z potřeby stálého majetku a trvalé části oběžného majetku. V případě vykazování ztráty, která není jinak pokryta, dochází ke snížení základního jmění.
2. Kapitálové fondy – sem lze zařadit zejména emisní ážio (část uznaných vkladů, který nezvyšuje základní jmění kapitálové společnosti, tvořený přebytkem emisní ceny nad nominální hodnotou akcie), fondy tvořené z darů, dotací na pořízení stálého majetku, vklady společníků, které nezvyšují základní jmění apod.
3. Fondy ze zisku – mají charakter zákonných fondů (např. zákonný rezervní fond, který musí být tvořen v s.r.o. a a.s., a nedělitelný fond, který se tvoří v družstvu), nebo charakter dobrovolný (vznikají na základě společenské smlouvy, stanov, rozhodnutí valné hromady apod.).
4. Hospodářský výsledek minulých let – vystupuje jako nerozdělený zisk, tj. zisk, který nebyl použit k rozdělení do fondů nebo dividend a převedl se do dalšího období.
5. Hospodářský výsledek běžného účetního období – podléhá schvalovacímu řízení obchodní společnosti nebo družstva, proto je do doby svého rozdělení evidován na účtu „Hospodářský výsledek ve schvalovacím řízení“. Část z něho se obvykle rozděluje i mimo podnik ve formě dividend, podílů na zisku apod.

2. CIZÍ ZDROJE:

1. Rezervy – tvoří se na vrub nákladů podniku (snižují vykazovaný zisk). Představují peněžní částky, které bude podnik v budoucnu muset vydat, jedná se tedy o budoucí závazky (např. rezervy na opravy hmotného investičního majetku, na úhradu kurzových ztrát apod.). Z důvodu závazků jsou tedy cizími zdroji.
2. Dlouhodobé závazky – vystupují jako závazky z obchodního styku na dobu delší než 1 rok. Patří sem emitované dluhopisy, dlouhodobé zálohy od odběratelů, dlouhodobé směnky k úhradě apod.
3. Krátkodobé závazky – představují závazky vůči dodavatelům na dobu kratší než 1 rok, krátkodobé směnky k úhradě, krátkodobé zálohy od odběratelů, závazky vůči zaměstnancům, vůči institucím sociálního zabezpečení, vůči společníkům, státu apod.
4. Bankovní úvěry a výpomoci – zahrnují dlouhodobé úvěry se splatností delší než 1 rok, běžné krátkodobé úvěry, úvěry na eskontované směnky, stejně jako krátkodobé finanční výpomoci (emitované krátkodobé dluhopisy, komerční cenné papíry apod.).

3. OSTATNÍ PASIVA

Zachycují zejména zůstatky nákladů budoucích období, zůstatky výnosů budoucích období a kurzové rozdíly.

Faktory ovlivňující finanční strukturu

Finanční strukturu ovlivňuje kombinované působení řady faktorů:

• Náklady kapitálu – náklady podniku na získávání a vázání jednotlivých složek kapitálu. Rozlišujeme:
  • náklady vlastního kapitálu – jsou to podíly na zisku, které vlastník očekává a získá za svůj kapitál vložený do podniku. Požadovaná cena kapitálu vlastníků je v jednotlivých podnicích různá, v důsledku rozdílného rizika vkladu do daného podniku. S rostoucím rizikem rostou také náklady vlastního kapitálu, protože musí investorům kompenzovat zvýšené ohrožení jejich kapitálu,
  • náklady cizího kapitálu – úroky, které podnik platí věřitelům. Základní úroková míra je dána situací na finančním trhu, konkrétní výše úrokové sazby úvěrových zdrojů se však liší podle:
    • doby, na kterou je úvěr poskytnut – obecně platí, že dlouhodobé úvěry jsou „dražší“ než střednědobé a krátkodobé, neboť jsou pro věřitele rizikovější jak z hlediska likvidity jeho prostředků (dlouhá vázanost kapitálu), tak z hlediska likvidity dlužníka (hodnocení likvidity na delší období je obtížnější),
    • bonity dlužnického podniku – čím nižší je bonita podle hodnocení věřitele, tím dražší je úvěr (vyšší riziková přirážka v úrokové sazbě).
• Riziko vzniku platební neschopnosti – zvyšování podílu cizího kapitálu v celkovém kapitálu podniku zvyšuje riziko vzniku platební neschopnosti. Dluhovou službu (placení úroků a splátek úvěrů) musí podnik zabezpečit bez ohledu na dosažený hospodářský výsledek. Při vysokém podílu úvěrů může každý výkyv v příjmech a nákladech vést k neschopnosti platit úroky a splátky. Vzniká tzv. leverage riziko.
• Vznik platební neschopnosti vyvolává dodatečné náklady (penále dodavatelům, zvýšené úroky z opožděných úvěrů apod.), snižuje výnosy podniku, zvyšuje náklady spojené s překonáváním platební neschopnosti (získávání dodatečných finančních zdrojů), případně s nucenou likvidací podniku.
• Stanovení hodnoty rizika vzniku platební neschopnosti pro různý podíl cizích zdrojů je složitým úkolem. Věřitelé a potenciální věřitelé hodnotí úvěrovou schopnost a bonitu podniků různými metodami a podle toho rozhodují o úvěrech a jejich úrokových sazbách. S rostoucím podílem cizího kapitálu roste požadovaná úroková sazba. Vlastníci také pociťují zvyšující se riziko platební neschopnosti a požadují kompenzačně vyšší výnos. Tento nárůst nákladů vlastního kapitálu označujeme jako „skrytá cena dluhu“.
• Složení podnikového majetku – úzce souvisí se strukturou finančních zdrojů, jimiž je majetek kryt. Zvláštní význam má „kvalita“ aktiv z hlediska likvidity, která významně ovlivňuje skladbu finančních zdrojů. Platí obecně akceptované zlaté pravidlo financování, které požaduje, aby zdroje kryjící jednotlivé složky majetku byly v podniku k dispozici minimálně po dobu, po kterou je majetek v podniku vázán. Navazuje na to zlaté bil