Rozhodování o volbě zdrojů dlouhodobého financování podniku

Finanční potřeby a finanční zdroje podniku

Finanční potřeby podniku můžeme z hlediska příčin jejich vzniku dělit na:

• potřeby vznikající při založení podniku – při založení podniku je nejprve třeba shromáždit kapitál, se kterým lze zahájit podnikatelskou činnost. Jedná se o počáteční vklad podnikatele tvořící základní kapitál (ZK) podniku. Způsob získávání počátečního kapitálového vkladu se liší podle právní formy zakládaného podniku a s jednotlivými právními formami jsou spojena i řada podmínek a omezení pro finanční soustřeďování základního kapitálu podniku. Při zahájení podnikové činnosti však vznikají i další finanční potřeby – podnik plynule nakupuje materiál, začíná vyrábět, vyplácet mzdy, vznikají další provozní výdaje, tj. nastává normální koloběh kapitálu spojený s podnikatelskou činností. Postupně se vytváří struktura majetku odpovídající charakteru podnikových aktivit. Současně dochází k zapojení cizího kapitálu do celkového kapitálu, vznikají různé krátkodobé či dlouhodobé závazky, tj. ustaluje se finanční struktura odpovídající finanční politice podniku.
• potřeby vznikající při činnosti a dalším rozvoji podniku – další rozvoj podniku je podmíněn zvyšováním kapitálu. Zdroji mohou být:
  • dodatečné vklady vlastníků (v akciové společnosti další emise akcií, v jiných právních formách zvýšení vkladu společníků),
  • vnitřní zdroje zahrnující zisk po zdanění snížený o podíly vyplácené vlastníkům a odpisy hmotného a nehmotného dlouhodobého majetku (odpisy neznamenají přírůstek kapitálu, pouze uvolnění jeho části v peněžní formě; používají se zpravidla na obnovu dlouhodobého majetku nebo spolu s dalšími zdroji uvolněnými restrukturalizací podnikového majetku na alokaci odpovídající rozvojovým záměrům podniku),
  • přírůstky podnikových závazků, především dlouhodobých a střednědobých.

Finanční zdroje podniku můžeme rozdělit z různých hledisek, přičemž každé charakterizuje určitou stránku jejich působení v podniku.

1. Podle účelu, na který jsou určeny, získává podnik finanční zdroje jako kapitál nebo jako peníze:
   • finanční zdroje jako kapitál – jestliže zdroje slouží k založení, rozšíření, modernizaci nebo jinému zvelebení podniku, investují se a vkládají do podniku na trvalo nebo dlouhodobě. Podnik je obvykle získává na kapitálovém trhu.
   • finanční zdroje jako peníze – slouží k zajištění platební schopnosti a likvidity podniku během jeho hospodaření, uspokojují pouze dočasnou, zpravidla krátkodobou finanční potřebu a získávají se na peněžním trhu.
2. Z časového hlediska:
   • finanční zdroje k dispozici na neomezenou dobu (trvalé) – takový charakter má základní kapitál podniku získávaný původními a dodatečnými vklady vlastníků a samofinancováním,
   • dlouhodobé finanční zdroje – zdroje získávané formou úvěrů, zpravidla se dělí na dlouhodobé závazky (se splatností nad 4 až 6 let) a střednědobé závazky (se splatností 1 až 4 roky),
   • krátkodobé finanční zdroje – různé druhy úvěrových zdrojů se splatností do 1 roku.
3. Podle zdroje, z něhož do podniku finanční zdroje plynou:
   • externí finanční zdroje – všechny zdroje plynoucí do podniku od jiných subjektů, tj. různé druhy úvěrů a půjček, dotace, ale i původní a dodatečné vklady vlastníků,
   • interní finanční zdroje – zisk po zdanění snížený o dividendy, odpisy z dlouhodobého majetku a zdroje uvolňované při změnách majetkové a finanční struktury.
4. Z hlediska vlastnictví:
   • vlastní finanční zdroje – interní zdroje, původní a dodatečné vklady vlastníků. Všechny tyto zdroje má podnik trvale k dispozici, tvoří jeho vlastní kapitál, tj. základní kapitál, fondy, v nichž se postupně kumulují vnitřní podnikové zdroje určené na jeho rozvoj (kapitálové fondy a fondy ze zisku), jakož i nerozdělený zisk,
   • cizí finanční zdroje – zahrnují všechny druhy úvěrů, půjček a závazků (včetně stálých i nestálých pasiv), případně i nenávratnou finanční pomoc poskytovanou podniku státní správou, účelovými fondy a nadacemi.

Vzájemné vztahy rozborů finančních zdrojů jsou znázorněny v tabulce:

Finanční struktura

Finanční struktura představuje podíl jednotlivých složek vlastního a cizího kapitálu na celkovém kapitálu, který kryje majetek podniku. Statický stav finanční struktury charakterizuje pasivní strana podnikové rozvahy. Dynamiku procesu vyjadřuje podíl vlastního a cizího kapitálu na finančním krytí přírůstku podnikového majetku za určité časové období.

V souvislosti s finanční strukturou je důležité zmínit pojem kapitálová struktura – strukturu dlouhodobých zdrojů podniku k určitým časovým okamžikům, která je součástí finanční struktury.

Finanční zdroje podniku lze rozdělit do tří základních skupin:

1. VLASTNÍ ZDROJE:

1. Základní jmění – tvoří se vklady vlastníků nebo upsáním akcií v nominální hodnotě. V podstatě jde o pevnou část vlastního kapitálu, která vzniká zejména při založení společnosti. Mění se pouze se souhlasem společníků nebo valné hromady akciové společnosti. Jeho výše je stanovena právními předpisy (obchodní zákoník) a měla by odpovídat trvalé potřebě vlastního kapitálu, vyplývající z potřeby stálého majetku a trvalé části oběžného majetku. V případě vykazování ztráty, která není uhrazena jiným způsobem, dochází ke snížení základního kapitálu.
2. Kapitálové fondy – zahrnují zejména emisní ážio (část přijatých vkladů, která nezvyšuje základní kapitál kapitálové společnosti, tvořená přebytkem emisní ceny nad nominální hodnotou akcie), fondy tvořené z darů, dotací na pořízení stálého majetku, vklady společníků, které základní kapitál nezvyšují apod.
3. Fondy ze zisku – mají charakter tzv. zákonných fondů (jako zákonný rezervní fond, který se musí tvořit v s.r.o. a a.s., a nedělitelný fond, který vzniká v družstvu), nebo charakter dobrovolný (vznikají na základě společenské smlouvy, stanov, rozhodnutí valné hromady apod.).
4. Hospodářský výsledek minulých let – vystupuje v podobě nerozděleného zisku, tedy zisku, který nebyl použit na tvorbu fondů nebo dividend a převedl se do dalšího účetního období.
5. Hospodářský výsledek běžného účetního období – podléhá schvalovacímu procesu obchodní společnosti nebo družstva, proto se do doby jeho rozdělení eviduje na účtu „HV v schvalovacím řízení“. Část z něho se obvykle rozděluje i mimo podnik ve formě dividend, podílů na HV apod.

2. CIZÍ ZDROJE:

1. Rezervy – tvoří se na úkor nákladů podniku (snižují vykazovaný zisk). Představují částky peněz, které bude podnik v budoucnu muset vydat, tedy budoucí závazky (např. rezervy na opravy hmotného majetku, na úhradu kurzových ztrát apod.). Z důvodu závazků tedy představují cizí zdroje.
2. Dlouhodobé závazky – jsou závazky z obchodních vztahů přesahující 1 rok. Patří sem emitované dluhopisy, dlouhodobé zálohy od odběratelů, dlouhodobé směnky k úhradě apod.
3. Krátkodobé závazky – představují závazky vůči dodavatelům s dobou splatnosti kratší než 1 rok, krátkodobé směnky k úhradě, krátkodobé zálohy od odběratelů, závazky vůči zaměstnancům, institucím sociálního zabezpečení, společníkům, státu apod.
4. Bankovní úvěry a výpomoci – zahrnují dlouhodobé úvěry se splatností delší než 1 rok, běžné krátkodobé úvěry, úvěry na eskomptované směnky, stejně jako krátkodobé finanční výpomoci (emitované krátkodobé dluhopisy, komerční cenné papíry apod.).

3. OSTATNÍ PASIVA

Zachycují především zůstatky nákladů budoucích období, zůstatky výnosů budoucích období a kurzové rozdíly.

Faktory ovlivňující finanční strukturu

Finanční strukturu ovlivňuje kombinované působení mnoha faktorů:

• Náklady kapitálu – představují náklady podniku na získání a vázání jednotlivých složek kapitálu. Rozlišujeme:
  • Náklady vlastního kapitálu – podíl na zisku, který vlastník očekává a získává za vklad svého kapitálu do podniku. Požadovaná cena kapitálu vlastníků je různá v jednotlivých podnicích z důvodu rozdílné rizikovosti jejich vkladu. S rostoucím rizikem rostou i náklady vlastního kapitálu, neboť musí investorům kompenzovat zvýšené ohrožení jejich kapitálu.
  • Náklady cizího kapitálu – úrok, který je třeba platit věřitelům. Základní úroková míra je dána situací na finančním trhu, avšak konkrétní výše úrokové míry úvěrových zdrojů se liší:
    • podle doby, na kterou je úvěr poskytnut: obecně platí, že dlouhodobé úvěry jsou „dražší“ než střednědobé a krátkodobé, protože jsou pro věřitele rizikovější z hlediska jejich likvidity (prostředky jsou vázány dlouho) i z hlediska likvidity dlužníka (dlouhodobě těžko odhadnutelný vývoj schopnosti splácet),
    • podle bonity dlužníka: čím nižší je hodnocení bonity, tím je úvěr dražší (rostoucí riziková prémie zahrnutá v úrokové míře).
• Riziko vzniku platební neschopnosti – zvyšování podílu cizího kapitálu na celkovém kapitálu podniku zvyšuje riziko vzniku platební neschopnosti. Je to z toho důvodu, že dluhovou službu (placení úroků a splátek úvěrů) musí podnik zabezpečovat bez ohledu na dosažený hospodářský výsledek. Při vysokém podílu úvěrů může každý výkyv ve výnosech a nákladech vést ke schopnosti platit úroky a splátky, tedy k platební neschopnosti – vzniku leverage rizika.
• Vznik platební neschopnosti vyvolává dodatečné náklady (penále dodavatelům, zvýšené úroky z prodlených úvěrů apod.), snižuje podnikové výnosy a zvyšuje náklady spojené s překonáváním platební neschopnosti (zajišťování dalších finančních zdrojů), případně nucenou likvidací podniku.
• Hodnotové ocenění rizika vzniku platební neschopnosti při různém podílu cizích zdrojů je složitý úkol. Věřitelé a potenciální věřitelé hodnotí úvěrovou schopnost a bonitu dlužnických podniků různými metodami a na základě toho rozhodují o poskytování úvěrů a úrokových sazbách. S růstem podílu cizího kapitálu roste i požadovaná úroková míra. Současně vlastníci také pociťují zvyšované riziko platební neschopnosti a požadují vyšší výnos jako kompenzaci. S růstem podílu cizího kapitálu tedy rostou i náklady vlastního kapitálu (to nazýváme „skrytá cena dluhu“).
• Složení podnikového majetku – má úzkou vazbu na strukturu finančních zdrojů, kterými je majetek kryt. Významnou roli zde hraje likvidita aktiv, protože likvidita aktiv výrazně ovlivňuje skladbu finančních zdrojů.
• Platí známé zlaté pravidlo financování, které vyžaduje, aby zdroje, jimiž jsou jednotlivé složky majetku finančně kryty, byly v podniku k dispozici minim