Sociální a interpersonální komunikace v podnikovém prostředí

Sociální a interpersonální komunikace, komunikační techniky a dovednosti, volba komunikačních forem.

Sociální komunikace – běžná komunikace, kterou využívá každý v sociálních vztazích, rodině, ve škole (neformální podoba).

Interpersonální komunikace

Je typem komunikace, která probíhá při přímém kontaktu, tj. tváří v tvář mezi jednotlivci nebo skupinami. Je primárním prostředkem manažerské komunikace.

Aby byl průnik, resp. pochopení přenášené informace co nejvyšší (při efektivní interpersonální komunikaci), musí odesílatel i příjemce mít shodné vnímání, potřebu aktivního naslouchání, správný výběr verbálního projevu, možnost sledování neverbální komunikace a ověření porozumění parafrázováním a sumarizací.

Komunikační dovednosti

I když komunikační dovednosti tvoří ucelený komplex kvalit, z metodického hlediska je můžeme rozdělit na:

  • expresivní – schopnost srozumitelně se vyjadřovat, klást otázky, objasňovat, vysvětlovat, přesvědčovat, formulovat závěry apod.
  • receptivní – schopnost pozorovat, poslouchat a naslouchat, schopnost empatie.

Expresivní dovednosti vyjadřují schopnost získávat a předávat nové informace, orientovat je určitým směrem, schopnost vyjádřit jejich obsah a význam. Proto jsou závislé i na jazykové vybavenosti manažera a jeho vyjadřovacích schopnostech.

Mezi expresivní dovednosti můžeme zařadit:

  • kladení otázek,
  • popisování,
  • vysvětlování,
  • přijímání závěrů.

Receptivní dovednosti vyjadřují schopnost či připravenost příjemců vnímat druhou osobu.

Spočívají ve schopnosti „naladit se“ na příjem informací bez předchozího hodnocení, což umožňuje přímou komunikaci a vzájemný respekt. Pomáhají manažerům adekvátně vnímat projevy interního a externího prostředí, umožňují přijímat informace a pochopit jejich souvislosti.

Mezi nejčastěji uváděné receptivní dovednosti patří zejména:

pozorování,

naslouchání,

empatie.

Nástroje komunikace

Identifikace komunikačních prostředků závisí na komunikačních potřebách a požadavcích účastníků vnitropodnikové komunikace.

Komunikační potřeby – lze definovat jako vědomý nedostatek informací nebo komunikačních kontaktů v rámci sociálních vazeb.

Komunikační požadavky – úzce navazují na komunikační potřeby. Lze je definovat jako soubor informačních požadavků formulovaných účastníky komunikace.

Při výběru vhodných komunikačních nástrojů se uplatňují tato kritéria:

potřebná přenosová rychlost informací s požadavkem na aktuálnost,

finanční náročnost přenosu a dostupnost,

nezbytné dovednosti pro využívání komunikačního nástroje,

kvantita a forma výstupu informací při použití jednotlivých nástrojů,

míra spolehlivosti a hodnota komunikované informace,

možnost interakce, účel a cíl komunikace.

Současně je nutné zohlednit i vývojové stadium, v němž se organizace nachází, její velikost, počet zaměstnanců, organizační kulturu a charakter probíhajících změn v organizaci.

dostupnost – komunikační nástroj by měl zpřístupnit informace všem účastníkům komunikačního procesu, kteří mají právo se s obsahem seznámit a kterým jsou informace určeny.

rychlost – komunikační nástroj by měl poskytovat informace v čase jejich skutečné potřeby (ani příliš brzy, ani příliš pozdě). Vzhledem k tomu, že chybějící informace může způsobit závažné problémy s vážnými důsledky, vznikají systémy, které odpovídají požadavkům na rychlost a dostupnost a poskytují informace v reálném čase online. Zrychlit komunikaci lze také využitím neformálních komunikačních kanálů, avšak k zajištění důvěryhodnosti je nutné zprávu následně odeslat i prostřednictvím formálních kanálů.

účel – cíl komunikace úzce determinuje výběr komunikačního nástroje a rovněž vhodný komunikační kanál,

náklady – komunikační nástroj by měl být z hospodářského hlediska vyvážený s ohledem na přenosovou rychlost i na efektivitu. Při jeho výběru záleží na zvolených kritériích.

dovednosti účastníků komunikace jsou rovněž důležitým faktorem při výběru komunikačních nástrojů a zároveň schopnosti účastníků komunikace porozumět informacím.

Pro zlepšení komunikačního klimatu v organizaci je vhodné měnit komunikační nástroje podle potřeby, neustále vyhodnocovat a respektovat připomínky, názory a postoje zaměstnanců.