Podstata a význam strategického managementu
V nejnovějším pojetí strategického řízení v podniku jde o získání komparativní výhody vůči jinému subjektu. Strategické řízení v tomto smyslu je proces tvorby a realizace rozvojových záměrů dlouhodobějšího charakteru, které mají zásadní význam, a jejich uskutečněním podnik získá komparativní efekt. Zásadním znakem strategického řízení je právě prvek komparace a získání komparativní výhody.
Při komparaci je třeba porovnávat podnik s jinými rozhodovacími subjekty, s nimiž je v neindiferentním vztahu. Indiferentní vztah znamená, že chování jiného podniku z hlediska jeho záměrů není podstatné a významné. Neindiferentní vztah je aktivní interakce, která může nabýt formu kooperace nebo formu konkurence. Z pohledu strategického řízení má větší význam protikladné působení, tedy konkurence.
Základním cílem strategického řízení je získání komparativního efektu. Dominantní postavení ve strategickém řízení mají strategie efektivity.
Efekt je výsledkem vývojového procesu a má komplexní podobu, přičemž jeho strukturu tvoří dílčí efekty, jako například efekt ekonomický, sociální, ekologický, politický, etický apod. Efekt je tedy chápán jako výsledek změny, která je důsledkem určité aktivity.
V tradičním pojetí konkurence je konkurence spíše boj, kdy se velké podniky snaží eliminovat menší nebo méně významné podniky, zvyšovat ceny nebo bez omezení navyšovat svůj tržní podíl. Konkurence v tomto smyslu je považována za „ohrožení“.
Globalizace trhů, růst kupní síly obyvatelstva a další faktory však vyvolávají nový pohled na konkurenci. Významná role při zajišťování rozvoje je přisuzována právě strategickému managementu, který je chápán jako tzv. „vůdce“, který má ve světové ekonomice najít správnou cestu prostřednictvím „konkurenční výhody“.
V konkurenčním prostředí tržní ekonomiky jde ve strategickém řízení podniku o následující přístupy:
- zvolit nezávislé strategie, které využívají různé způsoby konkurence, bez snahy spojit se s konkurencí,
- strategie zaměřené na spolupráci jako alternativní cestu konkurence za účelem využití tohoto spojení k získání nových nebo synergických konkurenčních výhod.
Spolupráce přináší řadu výhod, které se mohou změnit v konkurenční výhodu spolupracujících podniků, například využití úspor z rozsahu, učení se od konkurence, snížení rizika nákladů apod.
Z hlediska typu spolupráce jde o konvenční typ spolupráce, tedy majetkové spojení ve formě fúze nebo akvizice, případně spojení podniků na základě smluv, tedy strategické aliance.
Fúze je chápána jako spojení dvou nebo více podniků s cílem vytvoření jedné společnosti. Vznik fúzí často vede k získání většího podílu na trhu a ke konkurenční výhodě. V konečném důsledku dochází ke zvýšení zisků a umožňuje to podniku rychlejší inovaci (ke vzniku fúzí dochází častěji na horizontální úrovni, v rámci jednoho odvětví). V důsledku ohrožení hospodářské soutěže v rámci odvětví jsou fúze často omezeny zásahy státu.
Akvizice představuje nákup společnosti nebo její části způsobem, kdy je podnik zcela pohlcen a přestává existovat jako samostatná jednotka. Akvizice jsou sledovány protimonopolním úřadem.
Strategické aliance lze chápat takto:
- joint-venture, při kterém je strategická aliance realizována vytvořením nové firmy, do níž partneři investují aktiva,
- majetkové strategické aliance – holdingová forma vlastnictví,
- strategické aliance – smlouvy mají neformální charakter (nezávislé na podílu na majetku).
V globálním prostředí jsou nejzajímavější strategické aliance nezávislé na podílu na majetku, vznikající mezi silnými konkurenty. V současnosti řada firem vytváří několik strategických aliancí, tzv. síť aliancí za účelem vytvoření celé sítě strategických konkurenčních výhod.
Přístupy strategického managementu
Přístup, který zdůrazňuje neustálou změnu a nutnost variant jako reakce na změnu podmínek konkurenčního prostředí, je přístup Henryho Mintzberga, podle kterého je strategie charakterizována pěti „P“:
- Plan (plán) – předem vypracovaný směr akcí, činností,
- Ploy (manévrování) – způsob manévrování uplatňovaný při střetu s konkurentem,
- Position (umístění) – způsob, jakým chce podnik být umístěn v konkurenčním prostředí,
- Perspective (hledisko) – způsob, jakým manažeři vidí sami sebe a svět kolem, jak vnímají svůj podnik a jeho orientaci,
- Pattern (vzor) – model situací a chování podniku v budoucnosti.
