Strategie finančního investování

Poskytnutí finančních prostředků umožňuje ekonomikám růst a zvyšovat životní úroveň obyvatelstva. Kdyby současný finanční systém neexistoval, každý obyvatel by žil na podstatně nižší úrovni. To, co se odehrává uvnitř finančního systému, má velký vliv na zdraví ekonomiky. Finanční systém je nedílnou součástí ekonomického systému, a proto nemůže být posuzován izolovaně. Ekonomika vytváří tok produkce jako odpověď na tok plateb. Dochází k cirkulaci produkce a příjmů, která je nezávislá a nekonečná.

Úloha trhů v ekonomickém systému

Trhy odpovídají za alokaci zdrojů a poskytování výrobků. Trh je instituce vytvořená společností za účelem alokace relativně vzácných zdrojů vzhledem k poptávce po nich. Trh jsou kanály, díky nimž se prodávající a kupující dostávají do kontaktu. Trh určuje, jaké zboží bude vyráběno a jaké služby budou poskytovány, v jakém množství. Trh distribuuje příjmy.

Finanční trhy a finanční systém

Finanční systém je soubor trhů, institucí, zákonů, regulací a technik, jejichž pomocí se:

• obchodují akcie, obligace a jiné cenné papíry (CP)
• určují úrokové sazby
• poskytují finanční služby po celém světě

Finanční systém determinuje cenu úvěru a kolik úvěrových prostředků bude k dispozici pro platby za velké množství zboží a služeb. Pokud rostou ceny úvěru, úvěr je hůře dostupný, klesá celková spotřeba zboží a služeb, roste nezaměstnanost a klesá ekonomická úroveň.

Primární úlohou finančního systému je přemístit vzácný půjčkový kapitál od těch, kdo šetří, k těm, kdo si půjčují na spotřebu a investice. Finanční trhy jsou jádrem finančního systému:

• umožňují tok úspor převážně z domácností k jednotlivcům a institucím, které potřebují více úspor, než poskytují jejich vlastní příjmy
• určují objem disponibilního úvěru
• podněcují spořivost
• formují úrokové sazby a ceny cenných papírů
• uskutečňují přeměnu běžného příjmu na příjmy v budoucnosti (protože splácení půjček probíhá z příjmů budoucnosti)

Úspory

Rozlišujeme úspory domácností, podniků a vládní úspory.

Úspory domácností jsou to, co zbývá z běžného příjmu po uhrazení výdajů na běžnou spotřebu.

Úspory podniků představují běžný čistý zisk po zaplacení daní, dividend a všech ostatních hotovostních výdajů. Ne vždy se veškerý příjem za poskytnuté zboží a služby úplně spotřebuje. Firmy spoří své finanční rezervy pro případné použití v budoucnu a z důvodů dlouhodobých kapitálových investic.

Vládní úspory vznikají, pokud dojde k přebytku běžných příjmů nad běžnými výdaji.

Investice

Většina finančních prostředků, které jsou odloženy ve formě úspor, protéká přes finanční trhy tak, aby podporovaly investice podniků a vlády. Celkové investice představují budovy a zařízení, suroviny, zboží pro další prodej. Moderní ekonomiky vyžadují rozsáhlé investice do dlouhodobých statků.

Úrok je odměna za odstoupení peněz a podstoupení rizika. Je nutné zajistit návrat zapůjčeného kapitálu.

Funkce finančního systému

Finanční systém funguje tak, aby uvedl do rovnováhy plánované úspory domácností, firem a vlád s plánovanými investicemi domácností, firem a vlád. Umožňuje doplňování úspor půjčkami. Mezi základní funkce finančního systému patří:

1. depozitní funkce – nabízí relativně výnosné a relativně málo rizikové možnosti ukládání úspor do cenných papírů
2. funkce zabezpečení bohatství – poskytuje nástroje k uchování kupní síly až do doby, kdy bude potřeba pro konkrétní nákup zboží a služeb
3. funkce likvidity – nabízí prostředky pro získání finančních prostředků na základě výměny cenných papírů za hotovost
4. kreditní funkce – nabídka úvěrů pro podniky k zabezpečení spotřeby a investičních výdajů v ekonomice. Úvěr je půjčení peněz na základě slibu o jejich vrácení.
5. platební funkce – poskytuje mechanismus k provádění plateb za nákup zboží a služeb
6. funkce ochrany proti riziku – nabízí prostředky na ochranu firem, spotřebitelů a vlád před rizikem vyplývajícím z činnosti lidí, majetku či příjmů
7. politická funkce – poskytuje kanály pro uplatnění záměrů vlády v oblasti společných cílů, zajištění růstu míry zaměstnanosti, poklesu inflace a trvalého ekonomického růstu

Institucionální uspořádání finančního trhu

Institucionální uspořádání finančního trhu má vytvářet podmínky pro alokační a operační efektivnost.

Alokační efektivnost finančního trhu znamená, že finanční prostředky jsou alokovány těm jednotkám, které mají nejvyšší rizikem očištěný výnos. Hodnota výstupu jedné jednotky nemůže vzrůst, aniž by klesl výstup jiné jednotky (Pareto optimum). Vyžaduje, aby všechny informace byly reflektovány v ceně finančních nástrojů. Pokud tomu tak není, finanční trh může vysílat falešné signály.

Operační efektivnost představuje transfer finančních prostředků za co nejnižších nákladů. Nízké náklady alokace finančních prostředků přispívají k růstu výstupů na jednotku vstupů.

Maximalizace agregace bohatství vyžaduje, aby alokační i operační efektivnost finančních trhů byla co nejvyšší. Známe dva základní kanály alokace:

• privátní finanční trh
• zprostředkovatelský finanční trh

Na privátním finančním trhu se přesouvají finanční prostředky od přebytkových (investují své úspory) k deficitním jednotkám (emitují krátkodobé a dlouhodobé cenné papíry). Efektivnost alokace zvyšuje asistence investičních bank.

Na zprostředkovatelském finančním trhu vystupují banky, pojišťovny, investiční a penzijní fondy, které emitují sekundární cenné papíry (např. pojistné smlouvy). Transakce obsahuje dvě separátní, ale simultánní transakce:

1. zprostředkovatel vydává sekundární finanční nástroje, které nakupují přebytkové jednotky
2. zprostředkovatel kupuje primární finanční nástroje emitované deficitními jednotkami

Privátní finanční trhy jsou trhy cenných papírů. Trh cenných papírů má v ekonomice tyto funkce:

• umožňuje vládě (deficitním jednotkám) získat finanční prostředky pro financování jejích aktivit
• alokuje kapitál do oblastí produktivnějšího využití
• vytváří motivaci k tvorbě úspor domácností
• formuje kontinuální ceny finančních nástrojů, které slouží jako signály pro ekonomické subjekty
• umožňuje alokaci rizika vzhledem k očekávaným peněžním tokům z finančních instrumentů
• snižuje náklady finančních transakcí
• umožňuje výkon vlastnických práv

Struktura trhu cenných papírů

Trh cenných papírů (CP) je systém ekonomických vztahů a institucí, které zprostředkovávají alokaci a realokaci volných finančních prostředků pomocí cenných papírů nebo finančních derivátů.

Podle druhu rozlišujeme trh cenných papírů:

• primární trh – zde jsou emitovány cenné papíry, trh nových CP. Emitent získává prostředky na stanovenou dobu, nákup pro investora není trvalým vlastnictvím CP
• sekundární trh – dochází k redistribuci kapitálu, emitent CP pouze umisťuje svá práva spojená s CP
• burzovní trh – speciální organizace shromažďování osob, probíhá na burzovním parketu (prezenční burza) nebo elektronicky (elektronická burza). Obchody probíhají podle burzovních zákonů a pravidel
• mimoburzovní trh – přímé obchody mezi bankami, firmami a investory

Podle nástrojů:

• trhy akcií
• trhy dluhopisů – vládní, bankovní, podnikové, s pevnou nebo pohyblivou úrokovou sazbou
• trhy finančních derivátů – opce, finanční futures, swapy

Podle času:

• peněžní trh – krátkodobé operace, krátkodobé umístění
• kapitálový trh – dlouhodobý kapitál, CP s dobou splatnosti více než 1 rok

Podle území:

• národní trh – obchodují se finanční instrumenty domácích emitentů podle pravidel místního trhu
• zahraniční trh – zahraniční emitenti, CP denominovány v měně státu, kde se obchodují, dle místních pravidel
• eurotrhy – eurofinanční instrumenty emitované v zahraničí v jiné měně než je měna země

Základní atributy finančního investování

1. Hodnocení výnosnosti investice
2. Časová hodnota peněz a úrokové sazby (budoucí hodnota, současná hodnota, vnitřní výnosové procento)
3. Funkce úrokových sazeb v ekonomice a teorie úroku

Peněžní trh (PT)

Účely půjčování peněz se liší osobu od osoby. Rozdílné účely vedou k tvoření různých druhů finančních aktiv s rozdílným výnosem a riziky. Peněžní trh je trh s krátkodobými úvěry. Půjčky mají původní dobu splatnosti do 1 roku.

Finanční trh představuje dlouhodobé půjčky investičního charakteru.

Charakteristika peněžního trhu

Peněžní trh představuje:

• kanál pro výměnu finančních aktiv za peníze
• zaměření na krátkodobé potřeby, přechodné hotovostní deficity
• zaměření na krátkodobé hotovostní požadavky korporací, finančních institucí a vlád; nabízí mechanismus krátkodobých půjček splatných do 1 dne až 1 roku
• základní úlohou je propojit vypůjčující s půjčujícími
• hotovostní příjmy a výdaje musí být dokonale vyváženy
• slouží k překlenutí mezer mezi příjmy a výdaji finančních prostředků; nabízí investiční příležitosti pro výnosy těm, kteří mají nabídku převyšující poptávku
• držení nevyužitých přebytků je nákladné, protože neposkytuje žádný příjem a představuje náklady obětované příležitosti ve formě neušlého úroku. Každý den nevyužitého investování je dnem nenávratné ztráty příjmu.

Peněžní trh se dělí na:

• diskontní trh (směnky, komerční papíry, bankovní akcepty)
• mezibankovní trh (eurodolarový trh)
• trh s depozitními certifikáty
• trh s cennými papíry místních samospráv
• mezipodnikový trh

Kapitálový trh

Kapitálový trh představuje souhrn vztahů, nástrojů a institucí, které zprostředkovávají střednědobé a dlouhodobé úvěry s dobou splatnosti delší než 1 rok.

Vztahy na kapitálovém trhu:

• vlastnické (věřitel – dlužník)
• finančně-právní

Nástroje finančního trhu:

• státní dluhopisy / obligace
• komunální obligace
• hypoteční zástavní listy
• podnikové, bankovní obligace
• akcie podnikatelského sektoru (korporátní akcie, kmenové akcie, prioritní akcie)
• podílové listy

Instituce:

• burzy
• mimoburzovní obchody (RM Systém)
• banky

Finanční deriváty

Druhy derivátů: cenné papíry, komodity, měny, úvěry a půjčky.

1. spotové transakce – prodej nastane okamžitě, platba až po několika dnech – smlouvy o budoucí smlouvě
2. pevné termínové kontrakty:
   • forwardové kontrakty – forwardy