Styl vedení pracovní skupiny
Vedoucí skupiny by měl při vedení skupiny dodržovat a postupovat následovně:
- Identifikovat společné zájmy členů skupiny a stanovit cíle řešení problému tak, aby je celá skupina chtěla dosáhnout.
- Formulace problému by neměla aplikovat jediné řešení, resp. řešení preferované vedoucím.
- Vyhnout se formulaci problému ve formě volby mezi variantami.
- Problém by měl být lokalizovaný v rámci určité situace, nikoli však uvnitř skupiny.
Pokud jako manažer – vůdce si chcete být vědomi uspokojení základních tří potřeb, musíte při své práci se skupinou zajistit následující funkce:
- Mít přehled o tom, co se ve skupině děje (o skupinovém procesu a chování). Zajistit splnění úkolů skupiny.
- Je nutné pochopení, co v tomto případě znamená vědět, co je potřeba vykonat, aby nedošlo k narušení potřeb jednotlivce ve skupině. Stimulovat rozvoj jednotlivců ve skupině.
- Měli byste mít dostatečnou obratnost, abyste změnu ve skupině dokázali provést efektivně, bez narušení celkové harmonie ve skupině. Musíte vědět, jak skupina zareaguje, zda změní či nezmění svůj „kurz / postoj“. Budovat a udržovat tým.
Skupinový přístup vychází z hodnocení vedení druhých podle funkcí, které uspokojují skupinové potřeby; tedy podle toho, co je potřeba udělat. Ze všeobecné teorie malých skupin vyplývá, že skupiny se podobají jednotlivcům v tom smyslu, že jsou v každém případě jedinečné. V praxi se ukázalo, že to, co funguje v jedné skupině, nemusí v rámci dané organizace fungovat v jiné skupině, i když se tyto zdají být identické. Druhá část této teorie zdůrazňuje to, co mají skupiny společného. I když se navzájem odlišují, sdílejí určité společné potřeby. Podle této teorie existují v pracovních skupinách tři oblasti potřeb:
- Potřeba splnit společný úkol.
- Potřeba udržet charakter soudržné jednotky.
- Potřeby, které do skupiny přinášejí jednotliví členové.
1. Potřeba splnit společný úkol
Jedním z důvodů, proč vzniká určitá skupina, je existence nové úlohy, jejíž řešení vyžaduje skupinový přístup. Základní úlohou manažera jako vedoucího týmu je zajistit úkoly a zaměřit se na to, aby úkoly byly přijaty a řešeny společně každým jednotlivcem ve skupině. Neméně důležitou funkcí manažera je definování cílů skupiny. Co rozumíme pod pojmem cíl? Cíl podle Adaira, J. (1995) je hmatatelný, konkrétní a časově omezený záměr, je jasně definovaný, přesto má spíše konkrétní než abstraktní charakter, zatímco účel může být vyjádřen základními nebo hodnotovými pojmy.
2. Potřeba udržet charakter soudržné jednotky
Pochopení této kategorie není tak jednoduché; stejně jako u ledovce je větší část života skupiny skryta pod hladinou. I zde vznikají hrozby vycházející jednak zevnitř skupiny, ale stejně důležité je rozpoznat i hrozby v blízkém okolí skupiny. Soudržnost skupiny je testována těmito hrozbami a jen silná skupina je schopna jim společně odolávat. V některých případech dochází ke stmelení skupiny a skupina se chová nesmírně vynalézavě. Účelem mnoha psaných i nepsaných skupinových pravidel je podpora této jednoty a zachování soudržnosti za každou cenu. Ti, kteří se snaží narušit kontinuitu skupiny, mohou očekávat různé reakce od přátelské shovívavosti až po skutečný hněv. Existuje určitý instinktivní pocit, že „v jednotě je síla, rozdělením zanikneme“, že dobré vzájemné vztahy, které jsou samy o sobě žádoucí, jsou zároveň důležitým prostředkem k dosažení společného cíle. Tuto potřebu vytváření a zachování skupinové soudržnosti nazval Adair, J. potřebou sebezáchovy.
3. Individuální potřeby
Jednotlivci ve skupinu vnášejí i své vlastní potřeby. Nejde jen o tělesné potřeby, ale často se jedná o potřeby psychologické – potřeba uznání, pocit, že děláme něco užitečného, dosažení určitého postavení ve skupině a podobně. Tyto osobní potřeby jsou často důležitější, než si uvědomujeme. Právě tyto individuální potřeby mohou další jednotlivce do skupiny přitahovat, nebo je naopak odpuzovat. Často se stává, že špatnou identifikací potřeb jednotlivců ve skupině, jakož i nevhodnou koordinací, dochází k rozpadu skupiny, respektive výsledky, které skupina dosahuje, neodpovídají výsledkům, které se od skupiny očekávaly.
