Subjektivní stránka financí
Subjektivní stránka financí je cílevědomě organizovaná činnost lidí v procesech změny peněžní zásoby, kterou se vytvářejí podmínky pro úspěšný průběh primární finanční činnosti. Kvantitativně nejrozsáhlejší součástí subjektivní stránky financí je sekundární finanční činnost. Ta představuje takové peněžní operace, při nichž nevystupují reálné peníze, ale počítací, účetní – jde tedy o hodnotové peněžní operace.
Subjektivní stránka financí
Činnost v procesu změny peněžní zásoby, kterou se vytvářejí podmínky pro úspěšný průběh primární finanční činnosti, představuje subjektivní stránku financí. Rozhodující součástí subjektivní stránky financí je sekundární finanční činnost:
- nevystupují zde reálné peníze, ale pouze účetní či statistické,
- vyplývá z přímých finančních činností.
Sekundární finanční činnost
Sekundární finanční činnost zahrnuje:
- plánování, prognózování, projektování,
- evidenci primární finanční činnosti (statistika, výkaznictví),
- finanční kontrolu (finanční analýza, revize).
Další součástí subjektivní stránky jsou:
- finanční politika – činnost na bázi finančních nástrojů, zahrnuje rozpočtovou, daňovou, dotační, měnovou, celní a další oblasti. Cíle: vyvážený rozvoj národního hospodářství, měnová stabilita, efektivita, optimalizace tvorby a rozdělení národního důchodu,
- finanční věda – jejím cílem je optimalizovat objektivní stránku financí,
- finanční právo – soubor finančních norem,
- finanční soustava – finanční orgány a instituce, která se člení na:
- rozpočtovou finanční soustavu,
- bankovní finanční soustavu,
- pojišťovací finanční soustavu,
- podnikovou finanční soustavu.
Sekundární finanční činnost
- Sekundární finanční činnost bezprostředně vyplývá z primární finanční činnosti. Sekundární finanční činnost vzniká na základě projektování, prognózování a plánování očekávaného průběhu primární finanční činnosti, například při sestavování státního rozpočtu, rozpočtů územních samospráv apod.
- Dále vyplývá z faktu, že skutečný průběh primární finanční činnosti se vykazuje v písemné nebo jiné formě, tedy se eviduje (finanční účetnictví, finanční statistika, daňové výkaznictví).
- Součástí sekundární finanční činnosti je také kontrola průběhu nebo výsledků primární finanční činnosti, která je obecně označována jako finanční kontrola. Když se zaměřuje na hospodaření podniku a zkoumá příčiny ovlivňující finanční procesy, jde o finanční analýzu.
Ve sféře finančního hospodaření existuje poměrně velké množství vyhlášek, předpisů, směrnic, nařízení a zákonů, jejichž dodržování se označuje jako finanční disciplína.
Pokud se finanční kontrola zaměřuje na oblast finanční disciplíny, představuje specifický druh finanční kontroly nazývaný finanční revize.
Členění finanční kontroly z hlediska časové návaznosti
- předběžná finanční kontrola,
- běžná finanční kontrola,
- následná finanční kontrola.
Předběžná finanční kontrola
Časově předchází skutečnému průběhu plánované a rozpočtované primární finanční činnosti. Provádějí ji zejména pracovníci finančních orgánů při projednávání a schvalování rozpočtů všech druhů. Má obvykle charakter finanční analýzy.
Běžná, operativní finanční kontrola
Provádějí ji rozpočtové, především daňové a celní orgány, stejně jako ostatní finanční instituce, pojišťovny, burzy, finanční společnosti apod. Výjimečné postavení má v oblasti podnikového finančního managementu, protože umožňuje odhalit různé nedostatky finanční činnosti během její realizace a operativně navrhnout a realizovat odpovídající nápravná opatření.
Následná finanční kontrola
Probíhá až po provedení a dokončení příslušné finanční činnosti, tedy s poměrně dlouhým časovým odstupem. Často má charakter finanční revize.
Finanční politika
Součástí subjektivní stránky financí je činnost označovaná jako finanční politika. Ta představuje uvědoměle organizovanou aktivitu různých finančních orgánů a institucí k dosažení stanovených cílů prostřednictvím příslušných finančních nástrojů. Mezi finanční orgány, které realizují finanční politiku, patří Ministerstvo financí ČR, daňové a celní orgány, sociální, zdravotní a komerční pojišťovny, emisní banka, komerční banky, burzy a další. Z hlediska finančních orgánů lze finanční politiku rozdělit na rozpočtovou, fiskální, daňovou, dotační, měnovou, emisní aj.
Cíle finanční politiky mají mikroekonomický i makroekonomický rozměr.
Z makroekonomického hlediska finanční politika:
- účinně ovlivňuje vyvážený rozvoj národního hospodářství,
- umožňuje optimální tvorbu a rozdělení národních důchodů,
- prosazuje peněžní rovnováhu v národním hospodářství (například prostřednictvím minimálního deficitu státního rozpočtu),
- využívá finanční rezervy (rozpočtové, pojistné, daňové).
Z mikroekonomického hlediska finanční politika:
- prosazuje zásady rentability, likvidity, optimální zadluženosti a platební schopnosti,
- stimuluje tvorbu a dosahování zisku v podnikatelském sektoru,
- zabezpečuje takový odvod zisku z podnikatelského sektoru do státního rozpočtu, aby to nevedlo k trvale napjaté finanční situaci podniků,
- realizuje takové daňové zatížení obyvatelstva, které stimuluje růst pracovní aktivity.
Finanční věda, finanční právo a finanční soustava
Finanční věda je rovněž složkou subjektivní stránky financí. Zkoumá především objektivní stránku financí, tedy primární finanční činnost, a objasňuje vzájemný vztah mezi objektivní a subjektivní stránkou financí.
Finanční právo je dalším prvkem subjektivní stránky financí. Jedná se o soubor finančních zákonů, nařízení, vyhlášek a předpisů, které tvoří soubor finančních norem.
Finanční soustava představuje rozsáhlý soubor finančních orgánů a institucí. Finanční soustava řídí, organizuje a uskutečňuje primární finanční činnost, vykonává sekundární finanční činnost a aktivně se angažuje ve finanční politice. Nejvýznamnějším orgánem je Ministerstvo financí.
Finanční soustavu každého státu lze rozdělit na:
- rozpočtovou – státní finanční soustavu,
- úvěrovou – bankovní soustavu,
- pojišťovací soustavu,
- soustavu podnikových či nadpodnikových finančních orgánů.
Funkce Ministerstva financí ČR
Ministerstvo financí České republiky plní tyto úkoly:
- normotvornou – vypracovávání návrhů zákonů, vládních nařízení, vyhlášek a směrnic,
- metodickou – příprava závazných pokynů k sestavení rozpočtů,
- plánovací – vypracování a předložení návrhu státního rozpočtu,
- rozpočtovou – poskytování dotací a subvencí,
- evidenční – vykazování plnění příjmů a výdajů a sestavování státního závěrečného účtu,
- kontrolní – finanční revize a analýzy.
Podstatnou složkou subjektivní stránky financí je řízení a organizace primární finanční činnosti. To znamená, že peněžní operace tvořící primární finanční činnost lze uskutečňovat různými způsoby z technického a organizačního hlediska – stanovením limitů, termínů či forem platby.
